Taky jsou vaši dvounožci v horku tak protivní?
„Nastala vlna veder.“ Říkají tomu, jak se udělalo venku v posledních dnech. Jenže já je stejně podezírám, že to jejich slovo „nastala“ je výmluva, že to tak zařídili sami. Nedokážu posoudit, jestli to tak chtěli nebo zda se jim to vymklo z rukou, ale každopádně vím, že nějak umějí ovládat teplotu. V zimě udělají v domečku příjemně teplo, v té bílé věci s jídlem v kuchyni mají naopak stále zimu. Tak ať mi netvrdí, že nemohou za to, jak je venku.
Normálně chodím ven tak, že si mňouknu u dveří na terasu a oni mě pustí na zahrádku. Jak už jsem škrábala několikrát, tak mě hlídají, abych se neztratila jako kdysi, když jsem omylem netrefila domů. Sice to považuji za zbytečné, ale budiž, když je to baví, tak jim to nechci brát.
Nu a představte si, co mi prováděli včera. Musela jsem mňoukat snad desetkrát, aby mě pustili ven, když mi konečně vyhověli, mrmlali, že ten hic naleze dovnitř. Hned za mnou zavřeli dveře a já se těšila, že od nich budu mít chvilku pokoj. Na slunku bylo nesnesitelně, tak jsem si zalezla pod keřík. O příjemném chládku se sice mluvit nedalo, ale bylo to pořád lepší, než být doma zavřená. Pozorovala jsem vrabčáky, sice trochu nadávali, v keři nade mnou měli asi hnízdo, ale já zůstala klidná. Taky se za tu dobu už mohli naučit, že je nelovím. Občas maličko prohnat, to sice ano, ale nic víc. Ale co byste chtěli od maličkých ptačích hlaviček?
Zaposlouchala jsem se tedy do jejich durové melodie, pak se najednou objevil dvounožec, naprosto necitlivě mě navzdory mým protestům sebral a zavřel doma. Plácal cosi o nějakém úpalu, a že prý mám smůlu, že nemám kožíšek na zip. Nu, mňoukněte nebo štěkněte sami, kožich na zip, už jste někdy slyšeli takový nesmysl?
Chtěla jsem se přes to přenést a uklidnit ho svým obvyklým způsobem. Dělám to tak, že ho nějak přinutím, aby si lehl na záda, vlezu si na něj, trochu ho našlapu, pak si mu lehnu na břicho a hlasitě se rozpředu. Funguje to spolehlivě, po pár minutách se oba ponoříme do slastného podřimování. Tedy přesněji mňouknuto fungovalo až do včerejška, včera mě shodil dolů, že prý moc hřeju. Já, hebká a milá kočka ho prý přehřívám, no, neurazilo by vás to? Tak jsem jen krátce zaprskala a zkusila totéž s dvounožkou. Nebylo to o moc lepší, zahnala mě asi po dvou minutách.
Obvykle, když mi něco provedou a já se na ně zlobím, tak si mě udobřují něčím dobrým do tlamičky. Jenže včera mě jen narychlo odbyli obyčejnou konzervou a pospíchali pryč. Že prý se jedou někam zchladit. Nevím kam, ani mi to neprozradili, asi se báli, abych nechtěla jet také. Ale možná to tak bylo lepší, třeba se jeli zavřít do nějaké velikánské ledničky (to je ta bílá věc v kuchyni), tam by se mi rozhodně nelíbilo.
Pravda, vinou toho jejich přetopení venku i vevnitř mi bylo horko, tak jsem se výjimečně nezavrtala nikam do peřin, ale natáhla na stůl. Trochu jsem se zchladila po svém a navíc se konečně a v klidu prospala.
A tak mi řekněte, milé kočky, psi a ostatní, kdo bydlíte společně s dvounožci, kteří se o vás starají, také jsou ve vedru na vás úplně zbytečně protivní?
Jan Pražák
Zrádný tajuplný úplněk
Máte rádi Měsíc? Já tedy rozhodně ano. On totiž není jen strohým kamenným nebeským tělesem, je přímo romantickou osobností, která po staletí inspiruje generace umělců k jejich tvorbě, i obyčejné lidi k potěše a zamyšlení.
Jan Pražák
Záhadná podoba lidí a jejich zvířat
„Teda, tobě to sluší, ty seš ale kočka!“ Kteroupak ženu by nepotěšila taková upřímně myšlená věta. Nejen přitažlivého vzhledu, ale i pozitivních povahových vlastností lze snadno dosáhnout netoliko u žen, ale i u mužů.
Jan Pražák
Jak byla Maruška za zlodějku
„Je ti jasné, že sedíš u jednoho stolu se zlodějkou a měl by sis ohlídat věci, abych ti něco neukradla? Musíš počítat i s tím, že ti udělám ostudu, přijdou si sem pro mě a odvedou mě v poutech před zraky celého osazenstva.“
Jan Pražák
Ženské zásadně nebiju
Jakkoli jsem možná drsňák a v dětství jsem byl pěkné kvítko, nedovedu si představit, že bych uhodil ženu. Už bych asi ani nespočítal, kolik poznámek, důtek a dvojek z chování jsem za svou prudkost dostal ve škole.
Jan Pražák
Nepřekážej v těch dveřích, proboha!
Taky jste si všimli, jak se poslední dobou kdekdo postaví do dveří v hromadné dopravě a vůbec ho nezajímá, že by snad ostatní lidé chtěli vystoupit nebo nastoupit? Možná je to nějaká nová móda a kdo nepřekáží, není in.
Další články autora |
Atentát na Fica. Slovenského premiéra postřelili
Slovenského premiéra Roberta Fica ve středu postřelili. K incidentu došlo v obci Handlová před...
Fico je po operaci při vědomí. Ministr vnitra mluví o občanské válce
Slovenský premiér Robert Fico, který byl terčem atentátu, je po operaci při vědomí. S odkazem na...
Fica čekají nejtěžší hodiny, od smrti ho dělily centimetry, řekl Pellegrini
Zdravotní stav slovenského premiéra Roberta Fica je stabilizovaný, ale nadále vážný, řekl po...
Pozdrav z lůžka. Expert Antoš posílá po srážce s autem palec nahoru
Hokejový expert České televize Milan Antoš, kterého v neděli na cestě z O2 areny srazilo auto, se...
Putinova časovaná bomba. Kadyrov umírá, rozjíždí se krvavý boj o trůny
Premium Ramzan Kadyrov ještě dýchá, v Čečensku se však už začíná hledat jeho nástupce. Naznačují to i...
Nizozemec si na zahradě postavil hrad, jeho interiér láká turisty z celého světa
Šestasedmdesátiletý Nizozemec Gerry Halman si na své zahradě postavil pětipatrový hrad. V...
Poštovní známka po bagetě i voní. Francie uctila symbol gastronomie
Francouzská pošta představila novou známku s obrázkem bagety převázané stužkou v barvách trikolory....
Řekni, kde ti muži z Gazy jsou. Otazníky ohledně obětí: násobně více dětí a žen
Premium V Gaze je problém, na který upozorňovala už Marlene Dietrichová. Teď si s ní notují demografové a...
Češi umějí vyrobit řadu vojenských dronů. Ale armáda o ně nestojí
Premium Letecká výroba byla v České republice vždy na špičkové úrovni. Menší dopravní letouny, ultralighty,...
- Počet článků 2136
- Celková karma 28,89
- Průměrná čtenost 1298x
Články o výstavách opuštěných koček jsou na hlavní stránce blogu publikovány se souhlasem redakce.