Tak tady to je naprosto jasný. +K+N

Honzo, to je tedy nejvyšší čas, abych si pořídil blobfishe.

Nooo, Davide, neříkej, že chceš, aby Ti daly ženské pokoj,

Měli jsme postupně 3psy (NO) a nějaká podobnost by se vysledovat dala. Jen se podobali jen jednomu členu rodiny a ten druhý druhému atd. Ta první byla neuvěřitelný hlídač kočárku. Ruka cizího člověka, která byla blíže než 0,5m byla odehnána .

Naše kočky - několik generací polodivokých koček, co neměly rády cizí lidi (těm se neukázaly) byly vždy samostatné a od lidí jejich podobu a zlozvyky nepřebíraly . S našimi psy se kamarádily a v zimě s nimi někdy spaly v kotci.

je zajímavé, jak kočky a psi, přirození nepřátelé, se dokážou tolerovat až kamarádit, když se dostanou do jedné rodiny.

Nezbavím se pocitu, že jsou to právě lidé, kdo se rádi připodobňují ke svým zvířecím miláčkům, ale v opačném směru to až tak žhavé není. Miláčci mají svoji hrdost a svoji "osobnost". Hned tak k nějakému člověčímu exempláři se nepřipodobní

O kočkách to platí dvojnásob. Díky za čtení, Marku.

Já bych si vzala Aleška. Ale s tou podobností je to asi pravda. Měli jsme Čivavu a já jsem nemlich to samý. Na lidi štěkám a vzteky jim jdu po nohách, protože jít jim po krku, tak to bych si musela vyskočit.

Alešek je krasavec. Jako čivava to máte lepší než já jako kocour, psí zuby jsou účinnější.

U nas sa hovorí, že vrana k vrane sadá, rovný rovného si hľadá. Možno to platí aj v tomto.

Už to tak vypadá

Junior vytáčí mě, já vytáčím všechny ostatní (i když teda ne pubertou), stačí to?

Taky podoba

Ty seš kočka, to fakt potěší, zvlášť v pokročilejším věku

Vždyť je to pravda

O podobě psů a pánů se psalo mockrát. Většina z nás si toho všimla dřív, než o tom četla. U jiných zvířat mě to nenapadlo, ale podle fotek to tedy sedí. Teď tady přemýšlím, komu z našich (živých i už pochovaných) jsem asi podobná. Hadovi? Agamě? Chameleonovi? Možná tak oblovkám, kromě lilku jím všechnu zeleninu

Šnečci oblovky? Mají krásná kukadla na stopkách a při troše fantazie roztomilý úsměv