Máte rádi Měsíc? Já tedy rozhodně ano. On totiž není jen strohým kamenným nebeským tělesem, je přímo romantickou osobností, která po staletí inspiruje generace umělců k jejich tvorbě, i obyčejné lidi k potěše a zamyšlení.
A úplněk? Ten přímo miluju. Vím, že mnohým z nás brání v klidném spánku, ale mám to postavené obráceně. Pokud je jasná noc, vytáhnu závěs, nechám ho, aby mi svítil do postele, omýval mě svými stříbrnými paprsky. Pak se mi hned líp usíná a i sny bývají příjemnější.
Je to tak týden, co jsem si večer před spaním sednul na lavičku na předzahrádce a pozoroval uzoučký srpek měsíce nad západním obzorem. Vypadal trochu jako lodička, a když ke mně přisedla Soňa, dostal jsem takový nápad. Chvilku jsme povídali o všem možném, o dcerách, o vnoučatech, spřádali jsme plány na další dny, prostě jsme poklidně klábosili tak, jak to dělávají lidé, kteří jsou spolu už strašně dlouho.
„Soni, podívej se na něj,“ vzal jsem svou drahou za ruku a ukázal na ten srpek, „představ si, že je to bárka, my teď do ní nasedneme a uděláme si vyjížďku na drobných vlnkách mléčné dráhy.“
Tak to víte, že jsem měl ve svých představách i jiné myšlenky, zasnil jsem se o milování v romantické měsíční záři. Leč Soňa mě zlehoučka žertovně cvrnkla do nosu a zcela pragmaticky pravila: „Ale vždyť bychom z té bárky vypadli, koukej, jak je našikmo, skoro stojí na špičce. A teď mi promiň, jdu spát, jsem utahaná a zítra mě čeká náročný den. Dobrou.“
A bylo. Tedy spíš nebylo. Má romantická nálada byla pryč a moje myšlenky se vydaly nudně pragmatickým směrem, pohlédl jsem na Měsíc jako na nebeské těleso. Místo lodičkového srpku jsem si představil celé kolečko a napadla mě otázka: „V době, kdy my tady na severní polokouli vidíme úplněk, co vidí lidé třeba v Jihoafrické republice, která je prakticky pod námi, akorát na polokouli jižní? Vidí taky úplněk nebo nevidí nic, protože mají zrovna novoluní?“
Záludná otázka. Chvilku jsem váhal a říkal si, jak by na ni asi odpověděli různí lidé. Třeba takový básník. Ten by nad osvitem nebeských těles určitě nepřemýšlel. Usrkl by ze sklenky vína a hned by začal veršovat o oblých ňadrech a hlubokém klíně nahé dívky, ležící v trávě, zalité chladnými měsíčními paprsky.
Anebo dávný lovec z pravěku. Ten by naopak ve svitu úplňku zahlédl nejasné stíny zvěře, nasliněným prstem prozkoumal směr větru a tiše se se svým oštěpem plížil takovým směrem, aby měl šanci ulovit kořist pro sebe a pro svou tlupu.
Věštec by si při slově úplněk vzpomněl na Jupiter a Saturn, a hned by prozkoumal mou dlaň. Hluboce by se zamyslel a pamětliv, konjunkce, opozice a dlaňových čar by mi prozradil, co mě v budoucnu čeká či nečeká.
A co vědec, astronom? Ten by vzal mou otázku zcela vážně, věnoval by mi shovívavý pohled a pustil by se do vysvětlování. „Pane, představte si, že při úplňku jsou nebeská tělesa postavena prakticky v jedné linii v pořadí Slunce, Země a Měsíc, a je tudíž logické, že vidíte to samé, ať už se koukáte odkudkoli, třeba od nás nebo z Jihoafrické republiky.“ Nu a já bych jen vykulil oči, dal mu zapravdu a zastyděl bych se, že jsem se ho tak hloupě zeptal.
Jsem provokatér. Občas rád provokuji lidi a dělám si z nich legraci, však to možná znáte z mých článků. Ale nerad uvádím lidi do rozpaků a u vědomí, že by při této otázce mohli zaváhat úplně stejně nejistě jako já, jsem ji nepoložil žádnému člověku, nýbrž umělé inteligenci. Schválně, jestli je opravdu tak chytrá, jak o ní mnozí říkají.
A víte, jak to dopadlo? Bledě. Prabídně. Svůj dotaz jsem formuloval maličko navádějícím způsobem a položil jej hned dvěma Ájinám (AI): „Je pravda, že když je v České republice úplněk, tak je v Jihoafrické republice novoluní?“ Obě se nachytaly, skočily na špek, odpověděly, že ano a jako bonus doplnily pár dalších nesmyslů. Inu pokochejte se sami, nedalo mi to a výplod aichatting.net jsem si ofotil:
Ájina chatgpt.com na tom nebyla o nic líp. A pak věřte moderním technologiím, na které dnes kdekdo spoléhá a nechává si od nich vypracovávat elaboráty od seminárních prací až někam po dokumenty strategického plánování.
Tak radši pryč od toho, vraťme se zpátky na stromy... totiž pardon, chci říct zpátky od strohé vědy nebeských těles k romantickým stříbrným měsíčním paprskům.
Další úplněk bude za pár dní, tak vezměte svého milého nebo svou milou a udělejte si večerní výlet. Ruku v ruce se pomalu procházejte v polích a lukách, lesem, povídejte si o hezkých věcech, hledejte drobnou krásu každodenních okamžiků, občas se zastavte k obejmutí a políbení. A až dojdete k rybníčku nebo ke skryté studánce, pokochejte se pohledem na měsíc, plující po klidné hladině. A potom si v měkoučkém mechu nebo hebké jarní trávě v měsíčním svitu dopřejte to nejkrásnější tak jako v mládí, když jste byli zamilovaní.
A kdyby nakonec zůstalo jen u té procházky při úplňku, nevadí. Rozhodně to bude mnohem příjemnější než dohadování s popletenou umělou inteligencí.
