Když už jsem se holt dobrodiní masové přepravy v minulém století zřekl, mám aspoň tu kliku, že mám Vás, Jene, protože jinak bych o tohle přišel.

Dík!

Bylo mi ctí, Vladimíre.

Jako vždy hezky napsané. Naštěstí se k tomuto typu dopravy dostanu jen málokdy. No nemáte to.lehké.

Tak to máš kliku, Dani. Díky, hezký den.😺

Sluchátka v uších jsou trochu nebezpečné, tak uplně neslyšíte, co se kolem vás děje.

Jsou omezující a jejich nositel by si měl dávat větší pozor, co se děje kolem něj.

Překážení ve dveřích se řešilo už v době, kdy jsem chodila na gympl. A sluchátka taky, vysvětluj zaujatým, že přes ně je v pohodě slyšet, co se děje kolem.

Je slyset, ale jen, kdyz se chce😺

Ten problém je odvěký. Další popis například zde: https://blog.idnes.cz/hlinka/fenomen-ucpanych-dveri.Bg10123155

Stejne stary jako boj ohleduplnosti s bezohlednosti.

Mám doma jednoho takového sluchátkáře, a ten si zrovna včera stěžoval na lidi, kteří si v metru či tramvaji stoupají do dveří a neuhnou. Vyprávěl, jak musel vytrčit z tramvaje jakéhosi muže zhruba mého věku a pomoct paní s kočárkem vystoupit, protože nastupující ji tlačili zpět do vozu. Tak myslím, že jen o těch sluchátkách v uších to nebude.

Sluchátka jsou negativním faktorem jen tehdy, když sluchátkáře pohltí natolik, že nedokáže reagovat na potřeby ostatních.

Spíše se od začátku covdu setkávám stále s tím, že jedna osoba zabere dvě místa na sedadlech.Bud si sedne dál od okna, že siii tam nelze sednout, nebo si sedne u okna a na druhou sedačku dají batoh.

Těmhle batohářům říkám "s dovolením" a většinou to funguje.

Honzo

Horste

To jsi moc pěkně tu zapeklitou situaci popsal. Jak já jsem ráda, že se mě tento typ cestování netýká. Dovoluje mi to mít o všech lidech příjemné iluze.

O většině lidí jsou tyhle iluze skutečností Zdeni. Ti opační jsou naštěstí v menšině. 😺

Honzo, mám doma dva malé sluchátkáře, ale díky Tobě vím,

že mám i pupek a použít se ho nebojím.

Ale na břicháče nemáš, Davide. 😺