Podobné je to při nástupu. Člověk přede mnou nastoupí a zastaví se těsně přede dveřmi a začne s rozhlížet. Já se snažím dostat dovnitř, přes něj to nejde. Nevím, zda do něj mám vrazit nebo ho nakopnout. Většinou stačí, když jej požádám: „Udělejte ještě jeden krok!“

Domluva je lepší než nutnost vyšoupnutí. 😺

Jako vždy hezky napsané. Naštěstí se k tomuto typu dopravy dostanu jen málokdy. No nemáte to.lehké.

Tak to máš kliku, Dani. Díky, hezký den.😺

Mám doma jednoho takového sluchátkáře, a ten si zrovna včera stěžoval na lidi, kteří si v metru či tramvaji stoupají do dveří a neuhnou. Vyprávěl, jak musel vytrčit z tramvaje jakéhosi muže zhruba mého věku a pomoct paní s kočárkem vystoupit, protože nastupující ji tlačili zpět do vozu. Tak myslím, že jen o těch sluchátkách v uších to nebude.

Sluchátka jsou negativním faktorem jen tehdy, když sluchátkáře pohltí natolik, že nedokáže reagovat na potřeby ostatních.

To jsi moc pěkně tu zapeklitou situaci popsal. Jak já jsem ráda, že se mě tento typ cestování netýká. Dovoluje mi to mít o všech lidech příjemné iluze.

O většině lidí jsou tyhle iluze skutečností Zdeni. Ti opační jsou naštěstí v menšině. 😺

Honzo, díky, trefně jsi popsal realitu pražského metra.

Díky, Iri, obávám se, že Praha není jediná, kde to takhle chodí. 😺

Břicháč v této lhostejné době příjemně překvapil.

Vašek

Zachoval se, jak nejlépe mohl. 😺

Karma, sluchátkáři s telefonem jsou nejčastější. Nevystoupí, aby umožnili lidem výstup. Opřou se o otevřené dveře, natažené nohy asi tak v jedné třetině šířky dveří a nic s nimi nehne. Můj známý, který do Prahy jezdil za prací 20 let, to řešil tak, že jim vždy "neúmyslně" šlápl na nohu. Pořádně šlápl. Ale vždy to doprovodil omluvou.

Měl recht. 😺

Když už jsem se holt dobrodiní masové přepravy v minulém století zřekl, mám aspoň tu kliku, že mám Vás, Jene, protože jinak bych o tohle přišel.

Dík!

Bylo mi ctí, Vladimíre.

Sluchátka v uších jsou trochu nebezpečné, tak uplně neslyšíte, co se kolem vás děje.

Jsou omezující a jejich nositel by si měl dávat větší pozor, co se děje kolem něj.

Překážení ve dveřích se řešilo už v době, kdy jsem chodila na gympl. A sluchátka taky, vysvětluj zaujatým, že přes ně je v pohodě slyšet, co se děje kolem.

Je slyset, ale jen, kdyz se chce😺