Profesionálové a ti druzí

Malovali jste někdy pokoj? Hloupá otázka, asi by se mezi námi nenašlo příliš mnoho takových, kteří by na ni odpověděli záporně. Je však zajímavé porovnat, jak tu kterou práci dělají různí lidé, je dokonce možné si je rozdělit do několika skupin. A právě malování pokoje je prací natolik běžnou, že může posloužit jako příklad tohoto dělení.

Profesionál s velkým „P“

Takového človíčka je radost pozorovat při práci. Přestože se jí živí už spoustu let, neomrzela ho, nezevšedněla mu a stále ho baví. Zvesela se rozhání válečkem, štětkou nebo stříkací pistolí, zpravidla si při práci píská a než se stačíte dvakrát otočit, má hotovo. Ale jak hotovo, jeho dílo je prostě nádhera, barvy jsou přesně takové, jaké jste si představovali, nikde ani šmouha navíc a o nerovných linkách nemůže být ani řeč. Navíc většinou ani příliš nenadělá. Je zkrátka skvělým řemeslníkem, o kterém je dobře vědět, abychom si ho mohli v případě potřeby zavolat. Profesionálové s velkým „P“ mají jen jednu jedinou chybu, bývají totiž po většinu času přetížení a chceme-li jejich služeb využít, dost často si musíme nějakou dobu počkat, než na nás přijde řada. Navíc bývají dosti vzácným a v některých řemeslech dokonce ohroženým druhem.

Profesionál s malým „p“

Též on se svou prací živí. Vykonává ji rutinně, v drtivé většině případů dobře, ale moc ho nebaví, prostě si jejím prostřednictvím vydělává na živobytí. Občas bývá nabručený, ale nemějme mu to za zlé, třeba se ráno pohádal s manželkou. Pokud nám připadá, že se se svým dílem nějak courá, možná je to tím, že jsme si na něj nachystali stěnu s nekvalitním podkladem nebo že ho prostě bolí záda. Přijde-li nám, že se tou žlutou barvou netrefil přesně do našeho přání, nelamentujme hned a počkejme, až vykoukne slunko, potom to bude určitě lepší. A zanechal-li nám na zdi od cesty pár kocourů, položme pod ni na noc misku s mlékem, oni do rána slezou. Profesionálové s malým „p“ jsou užiteční a není od věci jich mít pár zapsaných ve svém adresáři.

Vykuk

Vykuk se od profesionálů na první pohled těžko pozná, možná jen tím, že má vylepených víc reklamních lístečků po autobusových zastávkách, případně nám je častěji hází přímo do schránek. Zpočátku se tváří jako profesionál s velkým „P,“ snaží se sršet humorem a vtipem, ale jeho práce většinou za moc nestojí. To by však nebylo na vykukovi zdaleka to nejhorší. Nikdy nám totiž není schopný předem přesně říct cenu své práce, a když s ní skončí, nestačíme se divit. Snaží se napočítat více čtverečních metrů, než ve skutečnosti vymaloval, vymlouvá se na drahé kvalitní barvy, přestože použil ty nejobyčejnější. Většina z nás se čas od času s vykukem setká, ale naštěstí jen jednou, příště si ho už nepozveme a varujeme před ním všechny své přátele a známé.

Diletant

Kupodivu i diletant se snaží živit malováním pokojů, ale má ke své smůle obě ruce levé. Také on oblepuje lístečky se svým telefonním číslem všemožná nároží a vhazuje nám je do schránek. Výsledkem jeho díla je však barva, nacházející se všude jinde, než na stěnách, na kterých měla být a nám pak nezbývá nic jiného, než si pozvat profesionála nebo si to po něm opravit sami. O úklidu po diletantovi raději ani nemluvím. Jediná výhoda diletanta proti vykukovi je ta, že se nás nesnaží okrást.

Amatér

Amatéry je většina z nás. Pokud z nějakého důvodu nepotřebujeme vyžít služeb profesionála, pokoj si vymalujeme sami. Sice na to nejsme vyučení, ale to vůbec nevadí, když se nám to napoprvé nepodaří, nic nám nebrání to po sobě opravit. Kocoury zažene ještě jedna vrstva navíc, přetahy se opraví maličkým štětečkem. A řekne-li manželka, že jsme tu zelenou namíchali moc bledou? Je jen na nás, abychom se jí snažili přesvědčit, že tenhle odstín je hezčí, jemnější a romantičtější, prostě ten pravý. Být amatérem je skvělé a zábavné, jsme přece odnepaměti národem domácích kutilů. Ale pozor, ne všechny práce můžeme dělat bez zkušeností či odborných znalostí, ne všechno po sobě můžeme opravit tak snadno, jako vymalování pokoje.

Kecal

Poslední skupinou, o níž je třeba se zmínit, jsou kecalové. Všichni je známe, s obrovskou ochotou a zaujetím nám poradí, jakoby si denně vymalovali alespoň jeden pokoj pro potěšení jen tak při ranní kávě. Přesně nám řeknou, jaké si máme koupit barvy, jak je namíchat, zda použít štětku či váleček, jestli musíme stěnu před malováním oškrábat, zda a jaký máme použít podklad. Je-li kecalem náš dobrý známý a chceme-li mu udělat radost, můžeme s ním naše malování předem sáhodlouze probrat. Jen se, proboha, musíme jeho rad vyvarovat, on totiž ten kecal v životě nikdy žádný pokoj nevymaloval.