Praha plná paradoxů

Naše matička stověžatá nevyniká jen nádhernými historickými stavbami, nezaměnitelnou atmosférou a dalšími skvosty. V krátké chvilce dokáže zvědavým návštěvníkům nabídnout celou řadu paradoxů.

Včera jsem se během jediné hodiny setkal hned se třemi absurdními situacemi. Odpoledne jsem byl na Smíchově několik stanic tramvají za Andělem směrem do Motola. Objevil jsem tam jednu kouzelnou uličku, jmenuje se Nad Zámečnicí.

Že vám až tak kouzelná a ničím výjimečná nepřipadá? Tak počkejte a podívejte se na další obrázek.

Vždyť je hezká a dokonce má i nový povrch, holt městská část se zřejmě činí. Nicméně tato ulička oplývá i něčím jiným, na samém konci má dvě dopravní značky. Pěkně jednu na levé straně a druhou na pravé.

Na levé straně je konec zóny. Škrtnutá cedule s třicítkou, příčnými prahy a ještě čímsi dalším, pro jistotu škrtnutým ještě jednou. "Aha, řekne si projíždějící řidič, rozhlédne-li se vlevo," vyjíždím ze zóny, už můžu padesátkou."

Jenomže pokud se náš milý řidič rozhlédne vpravo, copak to neuvidí? Podobnou ceduli, avšak s opačným významem, začátek zóny. I s tou třicítkou. I řekne si: "Bacha, zóna tady začíná, musím zpomalit a nesmím zastavit."

Pokud se řidič rozhlédne na obě strany, rázem je dočista zmaten, neví, zda na konci ulice Nad Zámečnicí zóna začíná nebo končí, neví, kde mu hlava stojí. A proto, aby nezazmatkoval, raději obě značky ignoruje.

Naštěstí jsem tamtudy šel pěšky a tenhle paradox značek neřešil. Potom jsem sedl na tramvaj, na Andělu přestoupil na metro a jel až na Černý Most. Bylo to docela daleko, pěkná štreka, a tak se nebylo co divit, že mi cestou vyhládlo. Na Černém Mostě jsem zcela bezelstně a bez očekávání dalších paradoxů vlezl do pizzerie a dal si dvě chutné "čtvrtinky."

Bylo si dokonce i kam sednout, prostor k sezení se zavíral až za dlouho. "Zvláštní," řekl jsem si. "Zřejmě jsou tu na to jen dva, prostor k sezení zavřou o pár minut dřív, aby tam jeden stihl zamést drobky po hladovcích a druhý mohl ještě prodávat." Nakonec mi to přišlo celkem logické, zvenku jsem se pak podíval, do kolika mají vlastně otevřeno.

Hm, tak jestli se nepletu, od pondělí do pátku potřebují na úklid prostoru pro sezení hodinu a půl a o víkendu dokonce dvě a půl hodiny. Nebo že by náhodou nějaká neochota k zákazníkům? Ne, tomu bych fakt nevěřil, vždyť v té hospodě vedle člověk může v klidu sedět až do zavírací. A dokonce udělali novou zahrádku, aby jeden nemusel potupně stát u dveří, když si jde zapálit.

Říká se do třetice všeho dobrého i zlého, a tak jsem byl zvědavý, jestli cestou domů potkám ještě nějaký další pražský paradox. Nasedl jsem do autobusu a matička Praha nezklamala. Na začátku Horních Počernic se opravuje ulice, asi chtějí mít též krásný nový povrch jako v té Nad Zámečnicí. A tak zavřeli jeden jízdní pruh, zřídili kyvadlovou dopravu a semafor. Smějí tudy jezdit jen autobusy a pár dalších, jak ukazuje značka. Ostatní mají smůlu, musí to objet okolo několika bloků celkem krátkou objížďkou.

Tenhle paradox je trochu jiný než předešlé dva, týká se spíš pražských řidičů než Prahy jako takové. Těch osobáků je tam běžně dost, většinou víc než autobusů. Ale nemyslím, že by jejich řidiči úmyslně porušovali zákaz vjezdu. Možná všichni patří ke stavbě nebo k zásobování, když už ne k záchranným složkám. Anebo ještě jedna věc mě napadá, třeba před chvíli byli na Smíchově, projeli ulicí Nad Zámečnicí a tamní protichůdné značení je zmátlo natolik, že odteďka dopravním značkám prostě nevěří.

Co říci závěrem? Možná jsem včera pěkně naletěl. Třeba je to celé zinscenované naschvál a Praha chce svými paradoxy nalákat ještě více návštěvníků.

PS: Omlouvám se za nevalnou kvalitu fotografií, pořizoval jsem je narychlo mobilem.