Premium

Získejte všechny články
jen za 89 Kč/měsíc

Příslušník VB coby kazič májového potěšení

Psala se první polovina sedmdesátých let minulého století a já byl chovancem středoškolského ústavu. Spíš než o vzdělání jako takové jsem plnou silou svých osmnácti let usiloval o srdce spolužačky Mileny.

Nu, popravdě řečeno, více než po získání jejího srdce jsem toužil po rozkoši dosud nepoznané, po nejintimnějším splynutí s touto výstavní dívkou. Její přízeň vůči mé osobě vykazovala ženskou vrtkavost, někdy mi Milena na moment dovolila ochutnat kouzlo těsného obětí nebo dokonce hluboký příslib svých rtů, jindy se ke mně chovala chladně. Sám nevím, jestli se nedokázala rozhodnout, kam až mě má nechat zajít nebo si se mnou jenom tak pohrávala.

„Naši chtějí, abych šla do průvodu, oni si na tyhle věci potrpí. Půjdeš taky?“ Položila mi nenadálou otázku pár dní před prvním májem.

Účast na těchto normalizačních šaškárnách byla v té době dobrovolně povinná, a ten, kdo se opovážil nejít, byl obdařen černým puntíkem. Tak to víte, že se mi nechtělo, avšak Milenin dotaz vše postavil do jiného světla a v mé hlavě se rázem zrodil ďábelský plán: „No jasně, že půjdu, když tam budeš ty. Cestou spolu vezmeme roha, zajdeme někam do parku a já tě políbím pod rozkvetlou třešní. Víš, abys mi neuschla.“

Milena se na chvíli zamyslela a v očích se jí objevilo zvláštní tajuplné světlo, které jsem do té doby v žádných dívčích očích neviděl. Zvážněla, pak se rozesmála a odpověděla jednoduchou větou: „Tak jo, to bude fajn.“

Ráno onoho svátečního dne jsem nemohl dospat a vzbudil se asi o dvě hodiny dřív. Před školou jsme se s Milenou pozdravili lehkým spikleneckým dotykem konečků prstů, jen my dva věděli, co nás čeká. Vyfasovali jsme nějaká budovatelská mávátka, ve velké formaci žactva a učitelského sboru vyrazili od školy hlavní třídou. S Milenou jsme se courali, zvolna propadali až na konec naší skupiny, a potom se vmísili mezi nějaké cizí úředníky z kanceláří. Odtamtud jsme pak tiše zmizeli do postranní uličky, vzali se za ruce a nenápadně zabočili do blízkého parku. Ten byl pochopitelně liduprázdný, protože kdo nebyl v průvodu, radši nevystrkoval nos z bytu, aby nebyl nápadný.

Sice to asi nebyla třešeň, ale kvetlo to jako o závod, stálo v zastrčeném koutě a přímo vyzývalo k prvomájovému políbení. Pevně jsem ji uchopil do náručí, ona se ke mně natěsno přitiskla a naše ústa se spojila v nekonečně dlouhém polibku, ze kterého se mi dočista zatočila hlava. Budu upřímný, z mého těla nezareagovala jen hlava, ale i něco docela jiného a já ucítil příležitost, zajít v našem sbližování úplně nejdál. Posadil jsem si ji na lavičce na klín a přes lehkou jarní blůzku jsem začal zkoumat její kypré dívčí tvary. Milena maličko zakličkovala tak, jak to ženy při milostné předehře dělávají, a mě napadlo, že bych si mohl pomoct klasikem: „Je první máj, je lásky čas, hrdliččin zve ku lásce hlas,“ zadeklamoval jsem a snažil se jí sáhnout pod sukni.

„A ty slyšíš nějakou hrdličku, Honzo?“ Zlehoučka odsunula moji ruku.

„To ne, Mileno, ale když ty jsi tak krásná a já po tobě strašně moc toužím.“

V ten moment Milena znovu zvážněla, přivřela oči a položila mi zásadní otázku: „Máš?“

„Kdo je připraven, není překvapen,“ chtělo se mi říct. Leč namísto toho jsem se zmohl jen na tiché: „ano.“ A s vážným výrazem ve tváři vytáhnul krabičku, kterou jsem pár dní předtím v naději zakoupil s velkým ostychem u kasy v drogerii.

Milena mi takovým zvláštním a pro mě doposud nepoznaným způsobem zvláčněla v náručí a dovolila, abych si ji vzal na klín obkročmo. Srdce se mi rozbušilo jako o závod, tlak musel vylétnout kamsi k nebeským výšinám a já se už, už chystal...

„Proboha, Honzo, támhle za křovím... Jde sem esenbák!“ Vykřikla, když mi do vysněného okamžiku prvního splynutí zbývalo už jen pár vteřin.

Já byl jak omámený a netušil, co mám udělat.

Nicméně jakkoli byla Milena mladičká a zřejmě jen o trochu zkušenější než já, projevila v té kritické chvíli pravou a nefalšovanou ženskou duchapřítomnost: „Budu dělat, že je mi jako špatně a ty se o mě chceš postarat.“

Seskočila mi z klína, bleskurychle si vrátila ňadra do podprsenky, stáhla blůzku, urovnala kalhotky a sukni, natáhla mi kalhoty a sedla si vedle mě. Nevím, jak se jí to podařilo, ale když příslušník VB přišel blíž, uviděl třesoucí se dívku s obličejem křídové barvy, jak si na lavičce opírá hlavu o kluka s vytřeštěným výrazem.

Muž zákona zaváhal, chvilku se rozhodoval, zda nás má pokárat za absenci v průvodu, ale pak u něj kupodivu zvítězila starostlivost: „Nechcete zavolat záchranku?“ Zřejmě si všiml mávátek, ležících na kraji lavičky a usoudil, že přítomnost tisícihlavého davu vykonala na té křehké bytosti ženského pohlaví v horkém dni své neblahé dílo.

„Ne, ne, už je to lepší.“ Zaprotestovala Milena chvějícím se hlasem. Představa přesunu do špitálu pro nic za nic jí musela natolik vyděsit, že se jí dařilo nabývat normální barvy jen velmi zvolna.

Soudruh příslušník si zřejmě uvědomil, že už projevil dost lidskosti a teď by měl pro změnu nasadit úřední tón: „Předložte občanské průkazy,“ přikázal přísným hlasem, pečlivě naše doklady totožnosti zkontroloval a celou záležitost uzavřel slovy: „V pořádku, ale ta mávátka nezapomeňte odnést zpátky do školy.“ A zmizel.

S Milenou jsme se zvedli a také odešli, na nějaké prvomájové intimní pokračování jsme už neměli pomyšlení. Tedy já bych ho určitě měl, ale ona zřejmě usoudila, že příslušník VB musel být jakýmsi zhmotněným ramenem osudu, který nám ono májové milostné potěšení nechtěl dopřát. Tak jako tak naše raná studentská láska neměla dlouhého trvání a zanedlouho skončila rozchodem ještě dřív, než stačila doopravdy začít.

Opět přichází první máj a já se zas chystám vyhledat rozkvetlý strom. Chci pod ním pevně obejmout a políbit ne Milenu, ale svou drahou Soňu, ve které jsem před mnoha a mnoha léty našel tu pravou a kterou si rozhodně nenechám uschnout.

Autor: Jan Pražák | úterý 30.4.2024 14:34 | karma článku: 26,84 | přečteno: 816x
  • Další články autora

Jan Pražák

Síla osudu

„Vztah, do kterého vkládáte tolik nadějí, se vám nevydaří, nějaký čas z toho budete zoufalý, ale později vám to vynahradí někdo jiný. Hodně energie budete věnovat své kariéře, ale časem pro vás začne být důležitější něco jiného.“

22.6.2024 v 7:07 | Karma: 20,09 | Přečteno: 468x | Diskuse| Ostatní

Jan Pražák

Mami, proboha, proč ty ve svém věku chceš být ještě hezká?

Tuhle necitlivou otázku a související rozhovor jsem vyslechl náhodou a možná bych byl radši, kdybych jej ani neslyšel. Ale když už se stalo a ti dva seděli naproti mně na dvojsedačce v ranním metru, tak se vámi o něj podělím.

18.6.2024 v 14:34 | Karma: 27,47 | Přečteno: 951x | Diskuse| Společnost

Jan Pražák

Zpověď zrakově postižené ženy

„Odcházím! Končím! Nehodlám riskovat, že to máš dědičný a nebudu vychovávat ňákýho zmetka, kterej dopadne jako ty!“ Po tomhle Filipově výlevu čirého sobectví se mi konečně rozsvítilo v hlavě a já se na něj vykašlala.

15.6.2024 v 7:07 | Karma: 34,95 | Přečteno: 1914x | Diskuse| Ostatní

Jan Pražák

Jak jsem somroval u supermarketu

„Honzo, tady máš nakupovací seznam, budu ti povděčná, když dneska pojedeš sám. Ne, abys na něco zapomněl jako minule, jinak nebudu mít z čeho uvařit oběd a budeš se muset spokojit s krupičnou kaší.“

11.6.2024 v 14:34 | Karma: 27,88 | Přečteno: 937x | Diskuse| Společnost

Jan Pražák

Mistryně světa ve skoku do řeči

Skáčete rádi lidem do řeči? A víte, že se to nemá? Tedy pokud nejste genderově nebo věkově na společenském žebříčku výš než oběť vašeho skoku, tak je to dle regulí slušného chování nepřípustné nebo přinejmenším neslušné.

8.6.2024 v 7:07 | Karma: 24,09 | Přečteno: 1382x | Diskuse| Společnost
  • Nejčtenější

Čechy zasáhly extrémní bouřky, padaly obří kroupy. Hasiči měli stovky výjezdů

21. června 2024  9:39,  aktualizováno  22:58

Přes Česko prošly velmi extrémní bouřky s nárazy větru kolem 90 kilometrů za hodinu a krupobití....

Češi vjeli do vojenské zóny, fotili se u tanku. Dítě pak usmrtil nalezený granát

21. června 2024  8:52,  aktualizováno  18:16

Chorvatská policie propustila Čecha vyšetřovaného kvůli výbuchu u města Obrovac, při němž zemřelo...

Komentátor Schmarcz se v televizi pohádal se Šlachtou, pak zmizel ze studia

19. června 2024  20:51

„Já jsem se zastal kluků policistů a vy do toho taháte politiku,“ začal křičet komentátor Martin...

Ruská jaderná ponorka plula u pobřeží Floridy. Fotky ukazují její poškození

19. června 2024  13:53

Ruská flotila, která navštívila Havanu, se rozdělila. Část pluje od Kuby směrem k Venezuele,...

Východem Česka prošly silné bouřky a krupobití. Padající strom zabil člověka

19. června 2024  7:32,  aktualizováno  20.6 6:37

Velmi silné bouřky, které ve středu večer zasáhly Moravu a Slezsko, mají jednu oběť. V Českém...

Žhářství, agrese, vyhrožování rodině. Úředníci se bojí, lidé na ně útočí

24. června 2024

Premium Mají dohlížet na to, aby děti vyrůstaly v co nejbezpečnějším a nejlaskavějším prostředí,...

USA zaspaly. Čínská přístavní strategie funguje, přebírá si přístav v Peru

24. června 2024

Premium Klidné jihoamerické městečko se za čínské peníze brzy promění v obří přístav, který změní...

Útok na Krymu zranil na 150 lidí. Rusové kvůli dodávkám střel viní USA

23. června 2024  8:44,  aktualizováno  23:14

Sledujeme online Ukrajina v neděli na území okupované Ruskem vyslala desítky bezpilotních letounů. V Sevastopolu na...

Neznámí útočníci stříleli v Rusku, cílem byla synagoga, kostel a policejní post

23. června 2024  18:55,  aktualizováno  22:58

Ve městě Derbent v ruském Dagestánu skončila aktivní fáze protiteroristické operace, píše...

Jan Kempa: Správný muž se nestydí své ženě projevovat lásku
Jan Kempa: Správný muž se nestydí své ženě projevovat lásku

Profesionální trenér sportovců-profesionálů i hobbíků, vytrvalec a závodník, Jan Kempa, je mužem činu. Svůj život obrátil v patnácti doslova...

  • Počet článků 2147
  • Celková karma 28,33
  • Průměrná čtenost 1308x
Psavec amatér, životní optimista, milovník svobody, prostě Střelec jak má být:-).

Články o výstavách opuštěných koček jsou na hlavní stránce blogu publikovány se souhlasem redakce.