Jan Pražák VIP
Články o výstavách opuštěných koček jsou na hlavní stránce blogu publikovány se souhlasem redakce.
- Počet článků 2135
- Celková karma 29,28
- Průměrná čtenost 1298x
Jan Pražák
Barevný svět
O nás mužích se občas říká, že rozeznáváme pouze několik málo nejdůležitějších barev. Bílou, žlutou, zelenou, modrou, červenou, černou a ještě pár dalších. Prostě takových, jaké můžeme nalézt například v duze, nebo těch, jež zobrazovaly počítačové monitory v dřevních dobách rozvoje výpočetní techniky.
Jan Pražák
Kouzlo amatérského psaní
Občas mě přepadne zvláštní touha, která mě nutí, abych své citové rozpoložení vyjádřil ve verších. To se pak neudržím a napíšu báseň. Tedy ne báseň, spíš takové neumělé veršování. Svůj výtvor vystavím na blog a hle, hned se dočkám komentářů typu „nerýmuje se to a ani to nemá pořádný rytmus“ nebo „slabá próza převlečená za báseň“ a podobně. Jindy chci potěšit svou mysl veršíky některého ze svých blogerských kolegů nebo kolegyň. Už mě ani nepřekvapí, když pod jejich básničkami mnohdy nacházím podobně přísně kritické poznámky, jako pod těmi svými.
Jan Pražák
Rostou
Houbařské vášni jsem podlehl už ve svém útlém dětství. Coby čtyřletý klučina jsem za dohledu svých rodičů prolezl kdejakou rokli v posázavských lesích, abych pyšně přispěl svým úlovkem do našeho košíčku.
Jan Pražák
Profesionálové a ti druzí
Malovali jste někdy pokoj? Hloupá otázka, asi by se mezi námi nenašlo příliš mnoho takových, kteří by na ni odpověděli záporně. Je však zajímavé porovnat, jak tu kterou práci dělají různí lidé, je dokonce možné si je rozdělit do několika skupin. A právě malování pokoje je prací natolik běžnou, že může posloužit jako příklad tohoto dělení.
Jan Pražák
Kouzelné brýle
V mládí jsem o sobě hrdě prohlašoval, že mám zrak jako orel. Samozřejmě obrazně řečeno, dravci prý sice vidí na dálku takové detaily, o jejichž rozeznání se lidem může jenom zdát, ale při pohledu zblízka jsou na tom podobně, jako dalekozraký člověk bez brýlí. Prostě jsem měl to štěstí, že z brýlí jsem potřeboval leda tak ty sluneční.
Jan Pražák
Plovoucí podlaha
Donedávna jsem si nedokázal odpovědět na otázku, proč se plovoucí podlaze říká plovoucí. Plovoucí, plavající, plující nebo chcete-li plavící se může být třeba člověk, který se jde vykoupat, ryba nebo jiné zvíře, jemuž je domovem vodní živel, případně obláček nebo zaoceánský parník. Nedávno jsme tu měli ledové kry, plovoucí po řekách. Což o to, dokud pluly, tak ještě nebylo nejhůř, ale když se nakupily a plout přestaly, začala se voda zvedat a šlo do tuhého. To pak hrozilo nebezpečí, že uvidíme plovoucí kusy nábytku, patřící těm nešťastným lidem, kterým vzedmutá voda zatopila domovy. Pokud jde o podlahové krytiny, tak jediným legálně plovoucím předmětem, který znám, je létající koberec v pohádce z Tisíce a jedné noci. Ale podlaha?
Jan Pražák
Vzpomínka na Vánoce
Vlastně bych měl tento článek nazvat trochu jinak, protože už od svého dětství jsem zvyklý, že jsme doma slavili Vánoce od Štědrého dne až do Tří králů. Jako malý kluk jsem se vždy strašně těšil na dárky od Ježíška a nutil své rodiče připravit štědrovečerní večeři co nejdřív, abych se mohl brzy radovat pod stromečkem. Jak tomu obvykle bývá i dnes, i v mém případě tehdy platila nepřímá úměra „čím menší dítě, tím větší stromeček,“ a tak jsem se při jeho předvánočním zakoupení vždy snažil přimět svého tatínka k výběru co největšího jehličnanu. Tehdy to nebyl problém, stromečky nebývaly drahé a k jeho nákupu obvykle postačila desetikoruna. Boží hod vánoční a svatý Štěpán bývaly dny rodinného navštěvování, v nichž jsem se těšíval z drobných dodatečných dárečků od svých tetiček a strýčků a hrával si s bratránky a sestřenicemi. Pak přišel týden užívání sněhových radovánek na vesnici u mé milované babičky, tu a tam prodloužený uhelnými prázdninami. Po Novém roce jsem se sice musel vrátit do školy, ale ještě jsem před sebou míval vyhlídku lití olova v předvečer tříkrálový, které bývalo v mých dětských očích skutečným zakončením Vánoc.
Jan Pražák
Náš státní svátek
Pan prezident by nás nepochválil. Místo toho, abychom se s manželkou zúčastnili kladení nějakých věnců nebo jiné státotvorné činnosti, nechali jsme se hýčkat v náručí lenory, která nás v plné své síle přepadla po pracovním týdnu, byť zkráceném. K deváté ranní jsme se vyhrabali z pelíšků a než abychom se alespoň nechali zlákat otevřenými dveřmi jedné či obou komor parlamentu, s vypětím sil jsme se rozjeli na týdenní nákup.
Jan Pražák
Vzkaz mým čtenářkám
Milé čtenářky blogu Ona, před časem jsem na tomto místě začal zveřejňovat své články, kterými jsem se vám snažil vnést trochu pobavení mezi běžné starostí každodenního života. Zanedlouho jsem však zjistil, že mi odsud některé z nich mizí a když jsem se začal zajímat proč tomu tak je, dozvěděl jsem se zajímavou informaci. Paní administrátorka blogu Ona mi sdělila, že tento prostor je určený k publikaci článků, jejichž autorkami jsou příslušnice něžného pohlaví, a abych zde tedy své texty nezveřejňoval. Protože jsem se s ní nechtěl přít, zařídil jsem se podle jejího přání.
Jan Pražák
Omluva
Nejsem právník, a tak to možná neříkám přesně, ale tuším, že tiskový zákon dává za povinnost autorovi, aby se veřejně omluvil někomu, o němž napíše něco hanlivého, co se nezakládá na pravdě. Možná tedy nyní očekáváte, že se omluvím například domácímu skřítkovi Bordelníkovi za to, že jej označuji za původce všemožných forem nepořádku v naší domácnosti. Případně, že si budu sypat popel na hlavu před naší kočkou Lindou kvůli svému tvrzení o tom, že je línou mňaudámou, která se vůbec neobtěžuje lovením. Také bych se mohl omlouvat odborářům, různým politikům a podobně. Jenže ouha, kočkám, domácím skřítkům, ani veřejným činitelům se omlouvat nehodlám, neb si stojím za vším, co jsem kdy o nich napsal. Moje omluva patří vám, milí čtenáři.
Jan Pražák
Výlet nahoru
Nedělám to rád. Navzdory skutečnosti, že se o mně občas říká, že jsem kocour, díky mé oblibě těchto čtyřnohých miláčků. Jenže když se člověk stará o dům, musí se občas věnovat i takovým činnostem, které mu nejsou zrovna dvakrát po chuti. Mám na mysli lezení po střeše.
Jan Pražák
Pejsek a kočička
Zanedlouho uplyne šest let od doby, kdy jsme se odstěhovali z města na venkov a já se tímto krokem svým způsobem vrátil ke svým kořenům, neb na venkově jsem strávil nemalou část svého dětství, byť v docela jiné vesnici. Současně s novým bydlením jsme získali i nové přátele, kteří se postupem času stali jedněmi z našich nejlepších.
Jan Pražák
Do divadla nebo do kina? Jak kdy a na co
Platí nepsané pravidlo, že návštěva divadelního představení je něčím daleko honosnějším a společensky významnějším, než návštěva obyčejného kina. Člověk se svátečně oblékne a naladí, připraví se na hlubší, jaksi ušlechtilejší kulturní zážitek, zejména jedná-li se o divadlo Stavovské, kterému nemůže nějaké multikino sahat ani po kotníky. Je tomu opravdu vždycky tak?
Jan Pražák
Pravidla cestování hromadnou dopravou druhá část - jevy
I když se člověk při cestování hromadnou dopravu maximálně snaží držet pravidel, popsaných v předchozí části tohoto povídání, pokaždé se vystavuje nebezpečí, že se setká s některým z nepříjemných jevů. Tyto jevy se dělí na náhodné a tudíž obtížně předvídatelné na jedné straně a pravidelně se opakující na straně druhé. Ve svém dnešním článku bych se rád na některé z těchto jevů zaměřil.
Jan Pražák
Pravidla cestování hromadnou dopravou
Množství papíru, popsaného tématikou hromadné dopravy by se jistě dalo vyjádřit minimálně v tunách, a tak mi dovolte, abych i já přispěl se svou troškou do mlýna a podělil se s vámi o pár svých postřehů.
Jan Pražák
Patálie s klávesnicí
Jednoho krásného dne mi na počítači přestala fungovat klávesa, na které je nakreslené písmenko F. Nevěděl jsem proč, nebyl jsem si vědomý toho, že bych mu vyhrožoval nějakou daňovou, důchodovou nebo sociální reformou, ba ani ničeho jiného, kvůli čemu by se mohl rozhodnout k protestní stávce. Jenže tenhle alibizmus mi nebyl nic platný, potřeboval jsem psát a tudíž vymyslet, jak tento problém vyřeším.
Jan Pražák
Reklama a nakupování
Obecně vzato nemám nic proti reklamám, tedy proti takovým, které mě dokážou přivést k nějaké spolehlivé věci, kterou si zrovna potřebuji koupit a za níž nemusím zaplatit přemrštěnou cenu. Navíc pokud je taková reklama vkusná, nepodbízí se mi a ani na mě nepůsobí agresivně, pak dokonce mohu říci, že se mi líbí. Jenže kolik takových reklam dnes je? Obávám se, že ty ostatní, které nám nevkusným způsobem dnes a denně vnucují přehršli nekvalitního a nepotřebného balastu jsou ve výrazné převaze, dokonce si troufám říci v tak drtivé, že v jejich záplavě ty chudé hodné sestřičky mnohdy zaniknou.
Jan Pražák
Zoologická úvaha
Lidé se dělí na ranní ptáčata a noční sovy. Klasické ranní ptáče s oblibou vstává za kuropění se slovy, že je v tuto pro ostatní tvory nekřesťanskou denní dobu nejčilejší a stihne toho nejvíce udělat, nicméně jakmile přijde večer, začne zívat, oči se mu klíží a hledí co nejdříve zalézt do svého hnízdečka. Noční sovy naproti tomu vstávají nejraději zhruba někdy před polednem, když je někdo vzbudí dřív, bývají nevrlé a otrávené, zato však pozdní večer považují za nejpříjemnější část dne, jsou v tento čas aktivní, společenské a většinou chodí spát až po půlnoci. Domnívám se, že v dnešní době je mezi námi více nočních sov, než ranních ptáčat a chtěl-li bych sám sebe zařadit do jedné z těchto dvou skupin, asi by se mi to bohužel moc nepodařilo. Spíše se kloním k ranním ptáčatům, ale vzhledem k tomu, že jsem nikdy nenalezl zálibu ve vstávání za tmy, obávám se, že to není tak docela pravda. Večer se sice skutečně cítívám jako to ospalé ranní ptáče a po desáté hodině bývám už nejraději v posteli, ale během noci zřejmě nějakým záhadným způsobem metamorfuji, abych se ráno cítil jako noční sova.
Jan Pražák
O naději
Bylo nádherné horké a slunné sobotní odpoledne a já, místo toho, abych si se svou rodinou užíval sluníčka v přírodě, objímal jsem se se záchodem. Nebylo to z důvodu, že bych páteční večer a noc strávil v bujných radovánkách a nedokázal se ani do odpoledne zbavit mocné kocoviny, ba ani proto, že bych k obědu pojedl nějakou bedlu nejedlou.
Jan Pražák
Není Petr jako Petr
Druhá kapitola z knihy Postřehy ze života, napsaná na sklonku zimy 2009/2010. Doufám, že nadcházející zima bude příjemnější.
Jan Pražák
Dovnitř nebo napovrch?
První kapitola z knihy Postřehy ze života, napsaná v zimě 2009/2010. V této knize si kladu za cíl pobavit milé čtenáře svými zážitky, podanými s humorem a lehkou ironií.
| předchozí | ... 3 4 5 6 7 8 9 | další |
