Pravidla cestování hromadnou dopravou druhá část - jevy

I když se člověk při cestování hromadnou dopravu maximálně snaží držet pravidel, popsaných v předchozí části tohoto povídání, pokaždé se vystavuje nebezpečí, že se setká s některým z nepříjemných jevů. Tyto jevy se dělí na náhodné a tudíž obtížně předvídatelné na jedné straně a pravidelně se opakující na straně druhé. Ve svém dnešním článku bych se rád na některé z těchto jevů zaměřil.

Jev první: „Česnekář“

S Česnekářem se setkáváme zpravidla brzy ráno, když jsme ještě celí rozespalí, žaludek máme jako na vodě a opatrně si v něm hýčkáme pár narychlo pozřených soust při uspěchané snídani. Jedná se o člověka, který se touto aromatickou lahůdkou, zkonzumovanou ve velkém množství buď snaží bojovat proti počínajícímu nachlazení, nebo tuto zeleninu prostě bezuzdně miluje a pojídá ji v dávkách, které by byly pro normálního smrtelníka fatální. Před Česnekářem není v přeplněném dopravním prostředku úniku, spolehlivě si vás najde, ať už se krčíte někde v koutku nebo pohodlně sedíte u okénka, posadí se k vám, případně si stoupne do vaší bezprostřední blízkosti a celou cestu vás obšťastňuje pronikavou vůní své snídaně.

Jev druhý: „Hluchý sluchátkář“

Sluchátka jsou, obecně řečeno, výborným vynálezem k tomu, aby si člověk mohl cestou v dopravním prostředku užívat své oblíbené hudby či čteného slova a přitom svým poslechem nerušil spolucestující. Někteří lidé však zřejmě na svých sluchátkách neobjevili takové to maličké kolečko či tlačítko, kterým lze regulovat jejich hlasitost a poslouchají je tak, jak byly přednastavené v obchodě, tedy naplno. S těmito Hluchými sluchátkáři se setkáváme většinou v situaci, když jsme unavení a chtěli bychom si cestou trochu zdřímnout, případně když nás bolí hlava jako střep a dali bychom nevím co za trochu ticha. Navíc, pokud existuje nějaký hudební směr, který nemáme rádi a jehož poslech je nám nepříjemný, můžeme si být jisti, že právě ten se k nám bude od Hluchého sluchátkáře linout.

Jev třetí: „Garfieldovo pondělí“

Garfieldovo pondělí je jevem, který se pravidelně opakuje ráno první pracovní den v každém týdnu, tedy nejčastěji, jak už jeho název napovídá, v pondělí. Pokud je však pondělí svátkem, Garfieldovo pondělí se operativně přesune na úterý. O Garfieldově pondělí je zpravidla sychravo a cestou na zastávku na nás prší či sněží, všechny spoje jsou ještě nacpanější a zpožděnější, než v ostatních dnech, spolucestující jsou nevrlejší a podrážděnější. Pokud bychom se domnívali, že se mu vyhneme tím, že pojedeme autem, nikterak si nepolepšíme, protože se setkáme s beznadějně ucpanými silnicemi a ulicemi.

Jen čtvrtý: „Vynechaný spoj“

Vynechaný spoj se v drtivé většině případů vyskytuje u linek s dlouhými intervaly a v situacích, které jsou pro nás extrémně nepříjemné. Například v zimních, třeskutě mrazivých ránech, případně v průtržích mračen na nekrytých zastávkách a v nemalé míře ve chvílích, v nichž víme, že zdržení nám způsobí veliké problémy. K dokonalosti vyšlechtěnému plemeni Vynechaného spoje se řadí Vynechaný spoj poslední pozdně večerní či noční. Za zmínku stojí též jev, který je Vynechanému spoji příbuzný a jenž jako vybraná lahůdka vznikne kombinací zpožděného spoje a ujetého přípoje na přestupní zastávce.

Jev pátý: „Zasedač“

Zatímco všechny předchozí jevy jsou univerzální a znepříjemňují život všem cestujícím bez rozdílu věku, barvy očí či třeba náboženského přesvědčení, Zasedač je nebezpečný zejména těhotným ženám a lidem, kteří se obtížně pohybují. Pokud náhodou patříte do této skupiny, nastoupíte do téměř plného autobusu, metra či tramvaje a pracně se posouváte k poslednímu volnému místu k sezení s vidinou aspoň relativního odpočinku, můžete si být jisti, že když společně s vámi přistoupí Zasedač, přežene se přes vás jako velká voda a vaše vysněné místečko zvesela obsadí. Zvláště nebezpečnou odrůdou Zasedače je takzvaný Zasedač hbitý, který vám dokáže přímo před očima vyfouknout místo, jež pro vás uvolnil nějaký normální slušný člověk, který vás chtěl pustit sednout.

Jev šestý: „Přítel na telefonu“

Pro pobavení a odlehčení na závěr uvádím jev, který je vcelku neškodný a přitom poměrně vzácný. Přítel nebo přítelkyně na telefonu je člověk, který polohlasně vrká do svého mobilu, jsa pevně přesvědčen, že ho nikdo ze spolucestujících neslyší. Svůj protějšek oslovuje zdrobnělinami ze zoologické a botanické říše, takže ovzduší kolem Přítele na telefonu je rázem plné různých medvídků, kočiček, růžiček a podobně. Se svým milým do menších či větších podrobností probírá nádhery předchozího večera, případně i noci a s něhou v hlase plánuje další setkání. Většina cestujících se v přítomnosti Přítele na telefonu vnitřně usmívá, prudérní jedinci jsou pohoršeni a rudnou, romantické duše naopak tiše závidí, ale všichni bez výjimky se tváří, jako že z hovoru Přítele na telefonu vůbec nic neslyší.