O naději

Bylo nádherné horké a slunné sobotní odpoledne a já, místo toho, abych si se svou rodinou užíval sluníčka v přírodě, objímal jsem se se záchodem. Nebylo to z důvodu, že bych páteční večer a noc strávil v bujných radovánkách a nedokázal se ani do odpoledne zbavit mocné kocoviny, ba ani proto, že bych k obědu pojedl nějakou bedlu nejedlou.

Pravý důvod této mé podivné činnosti spočíval v nepořádně odvedené práci jedné stavební firmy před několika léty. Namontovali nám prasklý rezervoár na vodu, o čemž jsem donedávna nevěděl a nejlevnější splachovací zařízení, o čemž jsem věděl již od začátku. Vlastností tohoto výjimečného zařízení byla jeho nutnost býti pravidelně rozebíráno a čištěno, neb v opačném případě začalo protékat. Nu, a při posledním čistění už jej to zřejmě přestalo bavit a rozpadlo se mi v ruce. Řekl jsem si, nedá se nic dělat, zakoupím nové, stejného typu. Bohužel jsem se hluboce mýlil, neb tento typ se prý již nevyrábí a musel jsem pořídit novější, jehož montáž si však vyžádala hlubšího zásahu do celého složitého klozetového systému. Právě při tomto zásahu se začala projevovat ona dávná závada, rezervoárová nádoba začala nekompromisně téci. Opět jsem si řekl, že se nedá nic dělat a že zakoupím novou, stejného typu a opět to nebylo možné. V jednom obchodě mi sdělili onu kouzelnou větičku, že jde o starý typ, který se už nevyrábí, v obchodě druhém ji sice měli, ale prodávali ji pouze v kombinaci se záchodovou mísou, jejíž nákup mi připadal poněkud zbytečný. Zakoupil jsem tedy alespoň speciální lepidlo, abych se jeho pomocí a pomocí sanitárního silikonu pokusil tu původní nádobu přesvědčit, že prosakování vody jest chování nepatřičné a krajně nevhodné.

O čem asi tak může člověk přemýšlet s hlavou nad záchodovou mísou, zejména když je venku tak hezké počasí? O blbostech, samozřejmě. A tak jsem se snažil spočítat, jakou budu mít naději na úspěch celé té složité operace. Dospěl jsem k poznání, že naděje má své jednotky, podobně jako například elektrické napětí, které se měří ve voltech, označených písmenem V nebo teplota, kterou vyjadřujeme ve stupních, podle libosti Celsiových, Fahrenheitových, Réaumurových nebo dokonce Kelvinových, písmenko též dle libosti, se naděje měří v doufech s označením Df. Čím větší naděje, tím více doufů a naopak. Dokonce je zde i jistá podobnost s teplotou, tak jako teplota má své absolutní minimum -273 stupňů Celsia, má naděje své absolutní maximum, které vlastně znamená absolutní jistotu. Podařilo se mi spočítat, že hodnota tohoto maxima je π Df. V praxi to znamená, že když například strčím prst do vosího hnízda, mám naději 3,14 doufů, že dostanu žihadlo. Dále jsem objevil, že stejně jako naděje, má své jednotky i beznaděje, ta se vyjadřuje v zoufech se značkou Zf a též s absolutní hodnotou π Zf.

Potud tedy teorie, kterou se mi podařilo odhalit. Bohužel se mi však již nepodařilo zjistit, zda doufy a zoufy jsou od sebe zcela oddělené a tudíž na sobě nezávislé nebo zda zoufy nejsou vlastně ničím jiným, než záporným vyjádřením doufů. Zkoušel jsem to na příkladu, řekněme, že bych si vsadil sportku a snažil se spočítat, jakou mám naději na výhru jackpotu. Vyšlo by mi, zhruba 0,00024 Df. Mohu si v tuto chvíli říci, nakolik je tato má výhra předem beznadějná? Ano, samozřejmě, bezmála π Zf, což by sice znamenalo že doufy a zoufy mají opravdu jakousi opačnou polohu, ale nelze je zaměnit pouhým předřazením znaménka mínus. Možná budou přece jen nezávislé, alespoň do jisté míry nebo za určitých okolností. Případné úvahy o této míře a okolnostech nechám na vás, laskavých čtenářích a budu vám přát hodně doufů k tomu, aby se vám podařilo tento matematický oříšek rozlousknout.