Poštovní nostalgie
Vzpomínám na jeden stařičký vtip, který koloval o držgrešle chlapíkovi, jenž nutně potřeboval poslat telegram své sestře. Zeptal se tedy na poště, kolikže taková legrácka stojí a sličná paní za přepážkou mu odpověděla, že za každé slovo bude muset zaplatit čtyřiadvacet haléřů a podpis bude mít zadarmo. Načež se chlapík zamyslel a s vážnou tváří řekl: „Já jsem indián z kmene Siouxů a jmenuji se Přijeduvečtvrtekráno.“
Vtip už nepravil, jestli ten človíček takový telegram opravdu poslal, zda do něj napsal jen jediné slovo, třeba „ahoj“ a podepsal se oním nezvyklým jménem. Ve skutečnosti by mu to stejně nebylo nic platné, neb sličná paní za přepážkou mu zapomněla prozradit, že minimální cena telegramu je dvě čtyřicet a další slova se počítají jen z toho, co je nad deset. A pak věřte vtipům.
Sám jsem posílal telegram sned jen jednou. Byly prázdniny a já coby študák vyrazil s klukama na čundr do divoké české přírody, snad někam na Šumavu nebo do Posázaví, už nevím. Jezdilo se nalehko jen s usárnou, spalo se buď pod širákem nebo maximálně ve stanu, spíchnutém ze dvou celt. Jedly se lesní maliny a jahody, opečené buřty s chlebem, já třeba miloval čerstvě nasbírané houby, osmažené na víčku ešusu na malém oříšku másla. Jezdili jsme buď stopem, a když nás ušmudlané čundráky nikdo nevzal, skočili jsme do lokálky, tehdy to bylo za pár korun. Když jsme si někdy večer skočili z lesa do nejbližší vesnické hospody na pár piv s utopencem, utratili jsme maximálně pětku.
Čundrování bylo zábavné, člověk při něm moc neutratil, ale maminka mě vždy vybavila rezervní stovkou s tím, kdyby se něco stalo. To víte, maminky byly, jsou a vždy budou starostlivé. Jednou jsem se takhle vrátil z čundru domů, týden nošené, propocené a od ohýnků uzené oblečení hodil do prádelního koše, převlíknul se a mazal zase pryč, tentokrát na chmelovou brigádu.
Tehdy jsme stáli na valnících a jako jedni z mála plnoletých strhávali štoky, určené k očesání na kombajnech. Po stržení prvních pár štoků jsem si na cosi vzpomněl, zhrozil se a netrpělivě vyhlížel konec šichty. Tak tak jsem to stihnul do nejbližší vesnice na poštu, honem poslal telegram domů: „zapomenutá stokoruna v náprsní kapse Honza“ a doufal, že dorazí dřív, než maminka vypere košili z čundru. To víte, stovka, dneska si za ni skoro nic nekoupíte, ale tehdy to byly nějaké peníze.
Nicméně maminky byly, jsou a vždy budou nejen starostlivé, ale též prozíravé a vybavené smyslem pro humor. A tak mě má rodička po návratu z chmele uvítala slovy: „Prala jsem hned, co jsi odjel, ale kapsičky u košil kontroluju pokaždé.“ Pak sáhla do šuplíku, řekla jen: „koukej, tady je“ a zamávala mi tou zelenou stovkou před nosem. Ještě voněla kouřem z opékaní buřtů a hub na čundru.
Pár let na to jsem se zamiloval, přišly zas prázdniny, já byl s rodiči na chalupě a má pozdější a jediná manželka na tehdejším pionýráku v roli vedoucí. Psali jsme si dopisy, a jelikož jsem potřeboval, aby věděla co nejdřív, jak ji mám rád a jak se na ni těším, posílal jsem svá vyznání jako expresní psaní. Tedy nikoli za šedesát haléřů, nýbrž za dvě dvacet. Nedovedete si představit hrůzu v mých očích, když jsem zjistil, že už je pošta zavřená a já si nemůžu koupit patřičnou známku, abych svůj dopis dostatečně ofrankoval. Ten den se však ukázalo, že mamince nechybí jen starostlivost a prozíravost, ale že je i shovívavá. Ačkoli měla spoustu práce se zavařováním, našla si čas prohledat všechny šuplíky a vyštrachala pro mě dost třiceti a šedesátihaléřových známek, aby to vydalo na expresní psaní. Asi si dovedete představit, jak byla potom ona obálka oblepená, že tam pomalu ani nezbylo místo na adresu.
Ono se řekne, že to byl obyčejný telegram nebo psaní, ale posuďte sami, neměly ty dávné poštovní služby svou romantiku? Jenomže pokrok holt nezastavíš, dneska párkrát kliknete na mobilu a vaše maminka se v cuku letu dozví, že jste si něco zapomněli v kapse a bojíte se, aby vám to nevyprala. Stejně tak rychle dokážete vyjevit své city ženě, kterou máte rádi a jedinou vaší starostí je, aby vám náhodou nevypadl signál nebo nedej bože neklekla baterka.
I pošta jako taková se změnila, bohužel hodně k horšímu. Pošťáci, než aby mohli v klidu vykonávat svou práci, jsou nuceni k nabízení nejrůznějších doplňkových předmětů zákazníkům, kteří o ně většinou nestojí. Však by vám mohli sami vyprávět. Z mnohých míst po naší vlasti pošty úplně zmizely nebo byly přeměněny na poštu Partner s osekanými službami. Než abychom se dočkali něčeho, nač netrpělivě čekáme doma celý den, spíš najdeme ve schránce oznámení o nezastižení a uložení zásilky na bůhvíjak vzdálené poště. Nu, asi každý z nás o tom ví své.
Nicméně tenhle článek není o stěžování, a tak se raději ještě na chvilku vraťme do dob onoho dávného poštování. Před časem jsem sáhnul do zadních regálů naší domácí knihovny a vytáhl knížku, z níž na mě vypadla pohlednice z roku 1974. Byl na ní obrázek bulharské černomořské pláže a moji rodiče mi ji tenkrát poslali, když se mi poprvé troufli svěřit provoz domácnosti a na čtrnáct dní odjet na dovolenou. Dlouze jsem si ji prohlížel a vzpomínal na doby svého dávno větrem odvátého mládí. A tak mě napadá, až na to budete mít tu správnou náladu, prohrábněte pár svých stařičkých a dlouho nepoužívaných věcí, možná v nich najdete taky takovou pohlednici, dopis nebo aspoň koresponďák.
Jan Pražák
Záhadná podoba lidí a jejich zvířat
„Teda, tobě to sluší, ty seš ale kočka!“ Kteroupak ženu by nepotěšila taková upřímně myšlená věta. Nejen přitažlivého vzhledu, ale i pozitivních povahových vlastností lze snadno dosáhnout netoliko u žen, ale i u mužů.
Jan Pražák
Jak byla Maruška za zlodějku
„Je ti jasné, že sedíš u jednoho stolu se zlodějkou a měl by sis ohlídat věci, abych ti něco neukradla? Musíš počítat i s tím, že ti udělám ostudu, přijdou si sem pro mě a odvedou mě v poutech před zraky celého osazenstva.“
Jan Pražák
Ženské zásadně nebiju
Jakkoli jsem možná drsňák a v dětství jsem byl pěkné kvítko, nedovedu si představit, že bych uhodil ženu. Už bych asi ani nespočítal, kolik poznámek, důtek a dvojek z chování jsem za svou prudkost dostal ve škole.
Jan Pražák
Nepřekážej v těch dveřích, proboha!
Taky jste si všimli, jak se poslední dobou kdekdo postaví do dveří v hromadné dopravě a vůbec ho nezajímá, že by snad ostatní lidé chtěli vystoupit nebo nastoupit? Možná je to nějaká nová móda a kdo nepřekáží, není in.
Jan Pražák
Co s kočkou o dovolené?
Mám samozřejmě na mysli kočku čtyřnohou, protože tu svou dvounohou je nejlepší si vzít s sebou. Jinak by se totiž zlobila a vám by bez ní bylo smutno. Čtyřnohá bude sice taky prskat, ale s sebou si ji obvykle vzít nemůžete.
Další články autora |
Atentát na Fica. Slovenského premiéra postřelili
Slovenského premiéra Roberta Fica ve středu postřelili. K incidentu došlo v obci Handlová před...
Fico je po operaci při vědomí. Ministr vnitra mluví o občanské válce
Slovenský premiér Robert Fico, který byl terčem atentátu, je po operaci při vědomí. S odkazem na...
Fica čekají nejtěžší hodiny, od smrti ho dělily centimetry, řekl Pellegrini
Zdravotní stav slovenského premiéra Roberta Fica je stabilizovaný, ale nadále vážný, řekl po...
Pozdrav z lůžka. Expert Antoš posílá po srážce s autem palec nahoru
Hokejový expert České televize Milan Antoš, kterého v neděli na cestě z O2 areny srazilo auto, se...
Novotný je na vyhazov z ODS. Výroky o Slováčkové překročil hranici, řekl Benda
Starosta Řeporyjí Pavel Novotný překročil hranice, které by se překračovat neměly, kritizoval v...
Máš jiný názor? Tak tohle je výsledek. Kaliňák o zákulisí atentátu na Fica
Premium Je jedním z nejbližších lidí premiéra Roberta Fica ve straně Smer-SD. Byl ve všech Ficových vládách...
Se samopalníky šli svrhnout komunisty. Proč největší Prokešův puč nevyšel
Premium Před 75 lety, v polovině května 1949, se měl odehrát vůbec nejvážnější ozbrojený pokus o svržení...
Hlavně díky manželce. Britský premiér Sunak je se svou ženou bohatší než král
Britský premiér Rishi Sunak a jeho manželka Akshata Murtyová v loňském roce, kdy byl Sunak celou...
Vlak na Děčínsku usmrtil člověka, provoz na trati do Ústí nad Labem byl přerušen
Vlak u Dobkovic na Děčínsku v pátek vpodvečer srazil člověka. Na místě podlehl svým zraněním, řekl...
Vyhrajte balíček z řady sebamed Anti-Redness
Minulý týden jste soutěžili se sebamedem o kosmetiku pro nejmenší. Tento týden si pojďte zahrát o péči pro vás, a to konkrétně o řadu Anti-Redness,...
- Počet článků 2135
- Celková karma 29,28
- Průměrná čtenost 1298x
Články o výstavách opuštěných koček jsou na hlavní stránce blogu publikovány se souhlasem redakce.