Ošklivá Miriam
Už, už mě panímáma chtěla strčit do sudu s vodou na zalévání a přidržet pod hladinou, když jí v tom na poslední chvíli zabránila paní Věra, která zrovna přinesla pár vajíček: „Počkejte, sousedka, nechte tu maličkou žít. Jen co ji vaše Moura odkojí, tak si ji vezmu k sobě, stejně potřebuju někoho na chytání myší.“
A tak jsem se sotva ve třech měsících stěhovala z domu na náměstí až na okraj vesnice k paní Věře. Udělala mi pelíšek ve své malé chaloupce mezi postelí a kamny a po večerech mi dlouze vyprávěla o svém životě. Brzy jsem se naučila chápat význam jejích slov.
„Víš, maličká,“ svěřila se mi jednou, „i o mně vždycky říkali, že jsem moc krásy nepobrala. A měli pravdu, však se na mě podívej. Nikdy jsem nebyla vdaná a z jedné krátké známosti se mi narodil jediný syn. Ale to už je dávno, jakmile jsem ho vychovala, odstěhoval se do města“
Pak si mě vzala paní Věra na klín, dlouze si mě prohlížela a prstem mě jemně hladila po křivých tvářích: „Panímáma neměla pravdu, nejsi ošklivá, jsi krásná. A budeš se jmenovat Miriam. Víš, to je staré biblické jméno a ‚krásná‘ je jeden z jeho významů. Možná tomu nerozumíš, ale věř mi, že když jsem teď k stáru přestala chodit pracovat na statek, je pro mě krásné tě tu mít.“
Zpočátku mě paní Věra brala ven na zahrádku, jen když tam mohla být se mnou a hlídat mě, abych se neztratila. Ale jak jsem rostla, byla jsem čím dál tím samostatnější. Už jsem tam směla být sama a začala jsem se učit lovit. Svou první myš jsem chtěla darovat paní Věře jako malou odměnu za to, že mě tehdy zachránila. Myslela jsem si, jak si na ní bůhvíjak pochutná, ale mýlila jsem se. Paní Věra se jen usmála, pohladila mě, myš zahrabala na hnůj a odnesla mě ke kurníku se slepicemi: „Miriam, teď už je z tebe velká kočka a budeš mít na starosti odhánět od slepic škodnou. Budeš spát tady v té prázdné kóji po králících, dám ti tam čerstvé voňavé seno.“ Nakonec na mě mrkla jedním okem: „A když ti bude zima nebo smutno, zaškrábej na dveře a já tě pustím dovnitř.“
Kdepak zima a smutno. Tehdy jsem pochopila, že každý má své povinnosti a začala jsem být hrdá, že můžu být užitečná. Nedovedete si představit, kolik myší jsem pochytala a několikrát jsem zakousla lasičku, která si to namířila ke slepicím. Jednou jsem dokonce zahnala i kunu. Uprostřed noci se objevila na zahrádce a jak mě viděla, celá se napružila, až jsem se lekla, že na mě zaútočí. Ale pak se ve mně něco zlomilo a já slyšela vnitřní hlas: „Ty jsi ta, která se musí postarat a ochránit ostatní!“ Naježila jsem se, začala prskat a pomalu bokem se blížit k té kuně. Ta to nevydržela, krátce zavřískala a vzala do zaječích.
Pár kroků od chaloupky stála vysoká stará bříza. Jednoho vlahého rána mě paní Věra našla, jak pod ní odpočívám po nočním lovu. Sedla si ke mně na bobek a povídá: „Víš, Miriam, tenhle strom mám ze všech nejraději, je stejně starý jako já, moje babička ho sem zasadila, když jsem se narodila. Syn mi pořád říká, abych ho nechala pokácet, než ho vítr zlomí, ale já ho nedám, připadá mi, že je v něm kus mého života.
***
Zima se několikrát vystřídala s létem a já byla ve svém jednoduchém kočičím životě u paní Věry šťastná. Jednou jsem se zapletla s nějakým kocourem ze vsi, který mě přišel navštívit, když jsem měla mrouskavou, ale nic z toho nebylo. Něco jsem měla uvnitř špatně, kotě se narodilo mrtvé a paní Věra se potom nějak postarala, abych už měla od těchto věcí navždy pokoj.
Byl krásný podzimní den, ulovila jsem několik myší a šla si odpočinout pod Věřinu břízu. Začalo se stmívat, obloha se zatáhla černými mračny, zdvihl se vítr a na obzoru se několikrát zablýsklo.
„Zmiz odsud,“ ozval se znovu po létech můj vnitřní hlas. Ten samý hlas, který mi kdysi dodal odvahu, když jsem zahnala kunu od kurníku. Tentokrát jsem si však myslela, že jsem musela na chvilku usnout, jen se mi to zdálo a hlasu jsem si nevšímala.
„Zmiz odsud, utíkej a paní Věru vezmi s sebou,“ hlas se ozval znovu a křičel uvnitř mé hlavy tak naléhavě, že jsem musela poslechnout. Vyskočila jsem zpod břízy, běžela k chaloupce a poprvé v životě začala škrábat na dveře.
„Pojď domů, Miriam, bude tam bouřka, tady budeš v bezpečí.“ Paní Věra otevřela a chtěla mě vzít do náručí. Já věděla, že musíme pryč a snažila se jí to nějak říct. Ale jak? Stoupla jsem si na zadní, vzala ji za sukni a snažila se jí táhnout ven.
„Co se děje, maličká, stalo se ti něco?“ Nechápala mě.
Byla jsem zoufalá a nevěděla, jak dál. Tak jsem jí tlapkou bez drápků švihla přes nohu, vyběhla ven až k vrátkům, rychle se vrátila a několikrát zopakovala to samé.
Možná konečně porozuměla, že jí chci říct, abychom utekli, možná si jen myslela, že se něco děje za plotem, ale konečně vyšla za mnou. Když jsme byli u vrátek, spustil se prudký déšť oblohu rozčísl blesk, zaburácel hrom a silný poryv větru zlomil břízu. Strom se s praskotem zřítil, prorazil doškovou střechu a vypadalo to, jakoby přeťal chaloupku vejpůl.
„Ty moje zlatá, tys to věděla.“ Paní Věra mě strčila pod svetr a v lijáku se mnou utíkala k nejbližším sousedům, kde jsme se mohli schovat před tím božím dopuštěním.
***
Už je to spoustu let, zbytky břízy jsou pryč, chaloupka dostala novou střechu a je celá opravená. Ze mě je stará kočka a též na paní Věře jsou její roky znát. Slepice už nemáme, ona by je nedokázala opatřit a já ohlídat před škodnou. Jsme teď skoro pořád spolu, spím zase mezi postelí a kamny a ven chodíme jen, když je pěkné počasí.
Zase začíná podzim a mně se v posledních dnech znovu ozývá můj vnitřní hlas. Tentokrát je tichý a mírný: „Prožila jsi krásný život, Miriam, tvé dny se pomalu krátí a brzy tě čeká cesta za duhový most.“
Nemám strach, vím, že mi tam bude dobře. Paní Věře jsem očima sdělila, že tam na ni počkám, než jednoho dne přijde za mnou. Pochopila mě, ví, že patříme k sobě.
Jan Pražák
Záhadná podoba lidí a jejich zvířat
„Teda, tobě to sluší, ty seš ale kočka!“ Kteroupak ženu by nepotěšila taková upřímně myšlená věta. Nejen přitažlivého vzhledu, ale i pozitivních povahových vlastností lze snadno dosáhnout netoliko u žen, ale i u mužů.
Jan Pražák
Jak byla Maruška za zlodějku
„Je ti jasné, že sedíš u jednoho stolu se zlodějkou a měl by sis ohlídat věci, abych ti něco neukradla? Musíš počítat i s tím, že ti udělám ostudu, přijdou si sem pro mě a odvedou mě v poutech před zraky celého osazenstva.“
Jan Pražák
Ženské zásadně nebiju
Jakkoli jsem možná drsňák a v dětství jsem byl pěkné kvítko, nedovedu si představit, že bych uhodil ženu. Už bych asi ani nespočítal, kolik poznámek, důtek a dvojek z chování jsem za svou prudkost dostal ve škole.
Jan Pražák
Nepřekážej v těch dveřích, proboha!
Taky jste si všimli, jak se poslední dobou kdekdo postaví do dveří v hromadné dopravě a vůbec ho nezajímá, že by snad ostatní lidé chtěli vystoupit nebo nastoupit? Možná je to nějaká nová móda a kdo nepřekáží, není in.
Jan Pražák
Co s kočkou o dovolené?
Mám samozřejmě na mysli kočku čtyřnohou, protože tu svou dvounohou je nejlepší si vzít s sebou. Jinak by se totiž zlobila a vám by bez ní bylo smutno. Čtyřnohá bude sice taky prskat, ale s sebou si ji obvykle vzít nemůžete.
Další články autora |
Atentát na Fica. Slovenského premiéra postřelili
Slovenského premiéra Roberta Fica ve středu postřelili. K incidentu došlo v obci Handlová před...
Fico je po operaci při vědomí. Ministr vnitra mluví o občanské válce
Slovenský premiér Robert Fico, který byl terčem atentátu, je po operaci při vědomí. S odkazem na...
Pozdrav z lůžka. Expert Antoš posílá po srážce s autem palec nahoru
Hokejový expert České televize Milan Antoš, kterého v neděli na cestě z O2 areny srazilo auto, se...
Fica čekají nejtěžší hodiny, od smrti ho dělily centimetry, řekl Pellegrini
Zdravotní stav slovenského premiéra Roberta Fica je stabilizovaný, ale nadále vážný, řekl po...
Novotný je na vyhazov z ODS. Výroky o Slováčkové překročil hranici, řekl Benda
Starosta Řeporyjí Pavel Novotný překročil hranice, které by se překračovat neměly, kritizoval v...
Bakterie z vody letos zabíjí častěji, zemřelo už 23 lidí. Řada nákaz uniká
Premium Kromě jiných infekcí se v Česku letos více šíří i smrtelnější legionářská nemoc, která se...
Slovensko k tragédii směřovalo dlouho, tímhle prohráli všichni, míní expert
Premium Bývalý slovenský novinář a bezpečnostní expert Milan Žitný je přesvědčen, že k tragické události,...
V Kladně hořel sklad olejů a autodílů, škoda je čtyřicet milionů korun
V kladenské ulici Železničářů ve čtvrtek hořela průmyslová hala se skladem olejů a autodílů. U...
Soud v Haagu začal řešit Gazu. Genocida dosáhla strašlivé úrovně, zaznělo
Genocida, kterou Izrael páchá v Pásmu Gazy, dosáhla strašlivé úrovně, prohlásil zástupce...
Servisní a aplikační technik (m/ž) - mzda až 55.000 Kč
ZOLLER CZECH s.r.o.
Plzeňský kraj
nabízený plat:
50 000 - 55 000 Kč
- Počet článků 2135
- Celková karma 29,28
- Průměrná čtenost 1298x
Články o výstavách opuštěných koček jsou na hlavní stránce blogu publikovány se souhlasem redakce.