Na ulici, na ulici, tam se člověk pobaví

A nejen pobaví či zasměje. Mnohdy ho spatřené vede k zamyšlení, z lecčeho mu může být i smutno. Přitom je prakticky jedno, do kterého města a v jaké zemi se do ulic vypraví.

Správná reportáž z nějakého místa by měla obsahovat seriózní geografické, historické a kulturní informace, doplněné fotografiemi, zobrazující tamní architektonické skvosty.

V tomto článku jsem však dané pravidlo obešel širokým obloukem a nenabízím vám nic víc než pár pouličních fotek z několika měst ve Walesu a v Anglii. Jsou to jen obyčejné obrázky, které ani nesplňují přísná pravidla pro „street foto,“ ale snad vás svou náladou osloví. Slibuji, že budu potichu a nebudu rušit zbytečným komentováním.

Na začátku jsem napsal, že je prakticky jedno, ve které zemi a v jakém městě člověk takové obrázky pořídí. Není tak úplně pravda, musí jít o civilizovanou zemi, ve které panuje mír. Jinak by lidé nemohli s ostatními sdílet své radosti a starosti v ulicích.

Dlouho jsem váhal, jestli mám do článku zařadit šestý obrázek od konce,  na kterém nějaká žena spí svému partnerovi na klíně. Fotka je totiž dost rozmazaná, tak jsem ji chtěl vyhodit. Pak jsem si ale řekl, že možná nese docela silný symbolický náboj. Mám pocit, jako by říkala, že je úplně jedno, jestli je člověk bohatý nebo chudý, daleko důležitější je, že se má v těžkých chvílích o koho opřít.

Nic o té dvojici nevím, ale mohu se domnívat, že jsou to normální poctiví a snad i pracovití lidé, které jen nepřízeň osudu vyhnala na ulici. Mají svým způsobem štěstí, protože žijí v civilizované zemi, v jejíchž kulturně náboženských tradicích je zakořeněná úcta k člověku jako takovému. A tak, pokud se budou snažit, mají snad dobrou šanci nalézt si nějakou práci a bydlení. A nakonec se dožít klidného stáří jako ta paní s hůlkou o několik obrázků výš.

Na závěr opustím ty daleké země a vrátím se domů. Nebýt těch anglických nápisů, tak u většiny fotek by člověk mohl tvrdit, že jsou od nás. A to je dobře, myslím. Ať už je to tady jakékoli a obrazně řečeno ulice našich zdejších životů nezáří pokaždé čistotou, jsem rád, že tu žiji. V civilizované zemi s hlubokými společenskými a kulturními tradicemi. V zemi, kde žije drtivá většina slušných, spolehlivých, pracovitých a přátelských lidí.