My si tady na covid nehrajeme

Těmito slovy mě s manželkou uvítala recepční hotelu v krásném městě nad Ohří. V Kadani, víc než jméno města prozradit nemůžu nejen kvůli zákazu prvoplánové reklamy zde na blogu, ale i kvůli případným hygienickým bonzákům.

K recepci jsme dorazili v náhubcích a v očekávání, zda se nás někdo zeptá na covidpas nebo bude dokonce chtít, abychom mu ty údaje z „tečky“ ukázali ke kontrole. Nestalo se tak, mladá recepční od nás nic takového nepožadovala, naopak nám při pohledu na upocené tváře pod náhubky se shovívavým úsměvem oznámila, že si je klidně můžeme sundat, protože tady si na „to“ nehrají. No jo, fajn, příjemné zjištění, ale pak se té mladé dámě vytratil úsměv z tváře a s omluvným pohledem nám oznámila: „Víte, tady ten podnik naproti oknům vašeho pokoje slaví čtvrté výročí, mají dnes naplánovanou oslavu a budou trochu hluční, moc se vám za to omlouvám.“

Inu, jak lze s takovou informací naložit? V zásadě asi dvěma způsoby, buď se můžete naštvat, požadovat pokoj do dvora, slevu za ubytování a mít zkažený den nebo to vzít z té lepší stránky, usmát se a prohlásit, že super, oslavencům blahopřejete k úspěšnému přežití všech lockdownů a k té akci se rádi přidáte. Zvolili jsme se Soňou tu druhou možnost, trochu se courli po městě a pak zasedli na ulici před zmíněný bar. Bylo to fajn a abyste nezáviděli, že jste u toho v sobotu večer nemohli taky být, nabízím vám pár obrázků. Ale bacha, jsou to mobilovky, tak mi odpusťte jejich nevalnou kvalitu.

Dýdžej (nevím, jestli se to slovo ještě dneska používá) se k tomu postavil chlapsky a hned na začátku otočil volume pěkně doprava.

Ale dlouho mu to nevydrželo, pak stroze oznámil: „Pozor, projíždí čerstvě narozené miminko“ a muziku ohleduplně ztlumil až do chvíle, než maminka s kočárkem zmizela za rohem.

Pak po celý večer hrál různé pecky od těch nejmodernějších, které mi toho až tak moc neříkají, až po rockovou klasiku třeba takové AC/DC, lahůdku pro starší generaci.

 Kluci v akci u grilu.

Holky v akci u baru. 

Nevíte někdo náhodou, proč máme nejkrásnější ženské na celém světě?

Hostům samozřejmě nesmělo vyhládnout... 

... ani vyžíznit.

Já chci taky, haf!

Šiša kolovala z ruky do ruky. 

Když už se večer blížil do finále, mnozí jsme měli od samé radosti nasazené růžové brýle mámení.

Jak už jsem napsal na začátku, jméno prozradit nemůžu, tak aspoň napovím, že šlo o takový příjemný kadaňský „bar ve městě.“ Kromě muziky, pohoštění a perfektní atmosféry musím pochválit ještě jednu věc. Jak se blížila desátá, vyhlásil dýdžej poslední objednávky, a když na blízké věži odbila celá, tak to ukončil. Tak kdyby si náhodou někdo stěžoval, nebylo na vině pořadatelů, že dle slov klasika „někteří hosté pokračovali v družném hovoru a v konzumaci před zavíračkou zakoupených nápojů ještě několik dalších hodin.“

Od recepční v hotelu, přes dýdžeje a kluky i holky v akci, až po nás diváky včetně toho čtyřnohého si tam na covid opravdu nikdo nehrál. Tak proboha lidi, držte nám i sobě palce, ať už to konečně zůstane a my všichni budeme moct takhle normálně žít.