Kočičí vánoční soutěž - finále

Vážené sličné kočindy, smělí kočičáci, rozpustilá mňoukající kočičí drobotino. Včera jsme měli třetí adventní neděli a čas do Štědrého dne utíká tak rychle, jako když se rozběhnete uvítat svého dvounožce, který právě přichází domů. Pochopitelně proto, abyste mu pořádně vymňoukali, kde byl tak dlouho a že vás tu nechal samotné a hladové. Ta poloprázdná miska od snídaně se nepočítá, samozřejmě si zasloužíte čerstvou porci.

Přicházím k vám s finálovým článkem naší soutěže, do nějž jsem zařadila po třech z vás, kteří získali v semifinálových kolech nejvíc hlasů. To ovšem pochopitelně neznamená, že jsou to ti nejkrásnější, protože tento atribut platí pro všechny zúčastněné bez výjimky.

Čeká vás opět hlasování tak, jak jste zvyklí, vybírejte spíš citem a srdcem než rozumem a hlavičkou. A svůj dvounohý personám zase od klávesnice a od počítačové myšky vyhánějte, ti by nám v tom nadělali akorát tak zmatek.

Možnost hlasování skončí jednadvacátého prosince a pak už se budeme moci všichni těšit na Štědrý den. Závěrečný článek zveřejním ráno v obvyklý čas, takže si uděláme takového předčasného kočičího Ježíška. Proč ráno? Nu, to je přece jasné, odpoledne a večer budeme mít spoustu jiných povinností. Budeme muset pomáhat dvounožcům s posledními přípravami na Štědrý večer, pořádně ochutnat, jestli ten jejich kapr není náhodou zkažený. Poté zaujmout nejnápadnější místo pod stromečkem a tvářit se, že jsme jejich nejdůležitější a nejlepší dáreček. Copak nejsme? Pak jim budeme pomáhat s rozbalováním ostatních dárků, dělat si pelíšky v otevřených krabicích a prohánět různé mašličky a šňůrky. Nu a samozřejmě, že nesmíme zapomenout vyzkoušet šplh a broušení drápků na tom jejich stromečku.

Teď vás však už nebude déle zdržovat, přeji vám šťastnou tlapku při hlasování a krásný zbytek adventu.

1. Náš Lojza, působiště: Kostelec nad Orlicí. Foto PK.

2. Jsem původem „čistokrevný“ vesnický kocour Garfield. Ke svým páníčkům do Klánovic jsem se dostal proto, že jim na podzim vlezla do bytu myška a kde žije kočka, prý myši nejdou. Zavolali strýčkovi, zda nemá vhodné kotě. Druhý den si pro mne jeli. Napřed jsem se trochu bál, protože již měli velikého vlčáku. Dopadlo to dobře, vlčák je moc hodný a hned mne „adoptoval za štěně“. S takovým ochráncem ze mne vyrostla sebevědomá osobnost – jak ostatně kočky a kocouři bývají. Když se před pár měsíci moje smečka rozšířila ještě o štěně labradora, již jsem věděl jak na něj…… A ta myška se dávno, dávno vystěhovala a jiná se neobjevila. Foto JK.

3. Šelma Ťapinka. Foto TP.

4. Odeta z Brna. Foto HH.

5. Mini na Kraví hoře. Foto HH.

6.  Maggie z Brna. Foto HH.

7. Zuzanka z Prahy. Foto OJ.

8. Rád bych se Vám představil, jsem rezavý kocour, tedy zatím kotě,  jmenuji se Damian a bydlím v Břeclavi. Foto MS.

9. lví řev předvádím já, Nynyška z Prahy. Foto OJ.

10. Smutný příběh jedné krasavice. Našli jsme ji jako zbídačené kotě, ale nechala se krásně piplat a byla velice přítulná a hravá. Naše smečká má kdykoliv přístup do volného prostoru kolem domu. Je bezpečný, až na jeden jediný směr, který zkušené kočky dobře vycítí, jenže Mína, jako nezkušené kotě. Vběhla přímo pod kola auta. Pro časté vzpomenutí už pro ni mohu udělat jediné, přihlásit ji do soutěže. Bohužel in memoriam. Foto JŠ.

11. Batman, aneb hledejte adventní kočku. Foto JM.

12.  Janinka alias Nenelka z Pardubic v muškátech. Foto N.

Konečné výsledky hlasování: