Premium

Získejte všechny články mimořádně
jen za 49 Kč/3 měsíce

Jak se Maruška naštvala

„Honzo, zašel bys po práci na kafe, potřebovala bych ti něco říct?“ Ozvala se mi Maruška minulý pátek a už do telefonu zněla otráveně. Napůl naštvaně a napůl smutně, a já jen zadoufal, že ji káva s větrníkem trochu potěší.  

I smutné a naštvané ženy dovedou být krásné a o plnoštíhlé Marušce to platí obzvlášť, v malém cukrárenském křesílku jí to moc slušelo. Ten den jsem se však radši vyhnul dvojsmyslným komplimentům, jen jsem ji zlehka pohladil pohledem po tváři a po doušku vonící kávy pobídl k vyprávění.

***

Honzo, jestli tě to bude nudit nebo ti přijdu jako přecitlivělá stará bába, tak mě hned zaraz, prosím tebe. Ale tohle mě fakt radost neudělalo.

Ne, promiň, začala jsem zprostředka. Víš, včera jsem byla u Marcely, své dávné kamarádky z dětství, kterou čas zavál kousek nad nás na Petřiny. Její maminka bývala učitelka, měla nás na druhém stupni na češtinu a většina třídy ji měla ráda. Byla to pěkná metrnice, o tom žádná, ale nedovedeš si představit, jak poutavě dokázala vykládat o naších literárních velikánech a o jejich dílech. My jí viseli na rtech a jen díky ní já přečetla snad celého Karla Čapka, o Jiráskovi ani nemluvě. Vlastně promiň, ani nemluvíc, ta by mi za ten špatnej přechodník dala co proto. 

Snad ještě víc než na češtinu byla Marcelina maminka přísná na slušný chování, a jak si u nás dokázala získat přirozenou autoritu, tak jsme ji tak nějak sami od sebe respektovali. Teda až na pár notorických zlobivců, ale i s nima si dokázala poradit. Nezapomenu třeba, jak se jeden kluk, co ten den zrovna seděl sám v lavici, před hodinou holedbal, jak češtinářku pořádně vytočí tím, že si obuje zablácené boty z venku a dá si je na sousední židli. No, vydržel je tam mít asi minutu, Honzo, stačilo, aby nám paní učitelka zadala slohovou práci na téma „největší špindíra v mém okolí,“ a kluk se nejen rychle přezul, ale ještě tam to bláto po sobě uklidil.

Když se Marcela asi před pěti léty nastěhovala na Petřiny, začaly jsme se celkem často navštěvovat. V té době už zůstala sama právě se svou maminkou a já nezapomenu, jaká to bývala čiperná a veselá babka. To víš, že si na mě ze školy pamatovala, občas si ze mě dělala legraci, že si mě jako vyzkouší nebo že mi dá diktát, já ji jednou vzala za slovo a radši se ani neptej, jak to dopadlo. Ale smály jsme se tomu všechny tři.

Jenomže, Honzo, víš, jakej dokáže bejt život prevít a předloni na podzim zamával i s touhle bezvadnou starou paní učitelkou. Těžká mozková mrtvice, významné ochrnutí, a co bylo na tom snad nejhorší, vážné poškození po psychické stránce. Z paní učitelky se stala nemohoucí osoba, odkázaná na Marcelinu péči. Tehdy jsem doslova čuměla, jaká byla Marcela silná holka, ač sama zdrcená, snažila se na sobě nedat nic znát a o maminku se starala jako ta nejlepší dcera. Když jsem byla u ní, tak jí vždycky záleželo na tom, aby byla maminka s námi. Tvrdila, že i když se nemůže hýbat a nemluví, tak nás jistě poslouchá a určitě je ráda v naší společnosti.

No, Honzo a těsně po novém roce Marcelina maminka zemřela. Nemocí zkoušený mozek staré dámy to už nevydržel a definitivně dosloužil, paní učitelka odešla v klidu ve spánku. A Marcela? Asi si dovedeš představit, jak ji maminčina smrt zasáhla, i když to pro obě dvě bylo vlastně svým způsobem vysvobození. Od té doby jsem se u Marcely párkrát stavila, aby tam nebyla tak sama a abych se jí to pokusila aspoň trochu pomoct překonat. Naposledy v pátek, jak jsem ti říkala před chvilkou, vypadla jsem z práce trochu dřív a pobyla u ní tak dvě hodinky. Vzpomínaly jsme na staré časy, na naše dětství a na pubertu, jak se nám oběma líbil stejnej kluk, až jsme se kvůli němu málem rozhádaly. Já ti najednou měla takovej pěknej pocit, přišlo mi, že se Marcela poprvé od maminčiny smrti dokázala párkrát usmát.

S tímhle pocitem, že stará paní učitelka je už v kantorským nebi, kde jsou samí hodní žáci a že to s Marcelou bude zase dobrý, jsem nastoupila do stojednadevadesátky a těšila se domů na Frantu, až mu to budu celé vyprávět. Jenomže v tom autobuse jsem si najednou začala připadat jak v cizím městě v cizí zemi, kde se lidi neuměj chovat. Byla tam spousta mlaďasů s kuframa, nejspíš jeli z letiště, dělali kravál, že bys neslyšel vlastního slova a tvářili se, že jim to tam celé patří. Ne, promiň, Honzo, já bych chtěla, abys o tom napsal, tak ti neřeknu, odkud byli, aby si někdo nemyslel, že jsem proti těmhle lidem zaujatá. Prozradím jen to, že mluvili řečí, kterou jsme se kdysi museli povinně učit ve škole.

Ale pošlu ti fotku, je sice mizerná, ale chci, abys viděl, jak tam jeden maník seděl s botama vystrčenejma přes půlku uličky. Když jsem ho požádala, aby si je dal stranou, abych mohla projít, tak se jen smál a dělal, že mi nerozumí. A aby někoho z nich napadlo pustit sednout tu paní s francouzskou holí, co stojí u mašinky na lístky, tak to teda ani náhodou, asi se to u nich doma nedělá

Foto: Maruška

Honzo, nezlob se na mě, že tě tím tady dneska krmím, ale Frantovi jsem to doma neřekla, byl utahanej a já mu nechtěla kazit večer. Asi stárnu, patřím do starýho železa a dnešnímu světu houby rozumím. Já si v tom autobusu totiž znovu vzpomněla na paní učitelku a na to, jak dokázala zkrotit toho kluka s botama na židli. Došlo mi, že i tahle bezvadná ženská, která si s každým dokázala hravě poradit, by byla na ty cizí rozjařený samolibý mlaďase v autobusu krátká.

***

„Máš naprostou pravdu, Maruško,“ pokusil jsem se trochu utěšit svou krásnou kamarádku poté, co zakončila svoje povídání, „vím, že jsi hodná holka a vážím si toho, že se staráš o Marcelu, když jí umřela maminka. Ale jestli si myslíš, že patříš do starýho železa, tak já tam rozhodně patřím s tebou, protože mě takový věci taky štvou. Dnešní svět je sice jinej a je v něm asi víc nevšímavosti, ale dobří a méně dobří lidé tady byli vždycky a rozhodně nemá cenu, aby ses kvůli tomu trápila. Koukej, vždyť ty jsi úplně zapomněla na svůj větrník, přece jim ho tady nenecháš.“

Pravda, trochu jsem se zakoktal, říkal, co mě zrovna napadlo a vůbec si nebyl jistý, jestli to Maruška přijme a jak zareaguje. Ale měl jsem kliku, po vyřčení slova větrník přivřela oči, řekla jen překvapené „jaj,“ zamnula si ruce a pomaličku s labužnickým výrazem ho celý spořádala. Pak ten den poprvé konečně vykouzlila svůj potutelný úsměv: „Honzo, tohle ti nedaruju, už zase jsi mě dostal. Copak nemáš ani špetku soucitu s mou linií?“

Nominujte autora do ankety Bloger roku

Autor: Jan Pražák | úterý 25.1.2022 14:34 | karma článku: 28,42 | přečteno: 1023x
  • Další články autora

Jan Pražák

Záhadná podoba lidí a jejich zvířat

„Teda, tobě to sluší, ty seš ale kočka!“ Kteroupak ženu by nepotěšila taková upřímně myšlená věta. Nejen přitažlivého vzhledu, ale i pozitivních povahových vlastností lze snadno dosáhnout netoliko u žen, ale i u mužů.

15.5.2024 v 14:34 | Karma: 18,95 | Přečteno: 487x | Diskuse| Fotoblogy

Jan Pražák

Jak byla Maruška za zlodějku

„Je ti jasné, že sedíš u jednoho stolu se zlodějkou a měl by sis ohlídat věci, abych ti něco neukradla? Musíš počítat i s tím, že ti udělám ostudu, přijdou si sem pro mě a odvedou mě v poutech před zraky celého osazenstva.“

12.5.2024 v 7:07 | Karma: 25,74 | Přečteno: 772x | Diskuse| Ostatní

Jan Pražák

Ženské zásadně nebiju

Jakkoli jsem možná drsňák a v dětství jsem byl pěkné kvítko, nedovedu si představit, že bych uhodil ženu. Už bych asi ani nespočítal, kolik poznámek, důtek a dvojek z chování jsem za svou prudkost dostal ve škole.

9.5.2024 v 14:34 | Karma: 25,61 | Přečteno: 1423x | Diskuse| Ostatní

Jan Pražák

Nepřekážej v těch dveřích, proboha!

Taky jste si všimli, jak se poslední dobou kdekdo postaví do dveří v hromadné dopravě a vůbec ho nezajímá, že by snad ostatní lidé chtěli vystoupit nebo nastoupit? Možná je to nějaká nová móda a kdo nepřekáží, není in.

6.5.2024 v 14:34 | Karma: 29,62 | Přečteno: 972x | Diskuse| Společnost

Jan Pražák

Co s kočkou o dovolené?

Mám samozřejmě na mysli kočku čtyřnohou, protože tu svou dvounohou je nejlepší si vzít s sebou. Jinak by se totiž zlobila a vám by bez ní bylo smutno. Čtyřnohá bude sice taky prskat, ale s sebou si ji obvykle vzít nemůžete.

3.5.2024 v 14:34 | Karma: 20,88 | Přečteno: 684x | Diskuse| Ostatní
  • Nejčtenější

Atentát na Fica. Slovenského premiéra postřelili

15. května 2024  14:56,  aktualizováno  17:56

Slovenského premiéra Roberta Fica ve středu postřelili. K incidentu došlo v obci Handlová před...

Fico je po operaci při vědomí. Ministr vnitra mluví o občanské válce

15. května 2024  19:25,  aktualizováno  23:12

Slovenský premiér Robert Fico, který byl terčem atentátu, je po operaci při vědomí. S odkazem na...

Pozdrav z lůžka. Expert Antoš posílá po srážce s autem palec nahoru

13. května 2024  18:48,  aktualizováno  14.5 22:25

Hokejový expert České televize Milan Antoš, kterého v neděli na cestě z O2 areny srazilo auto, se...

Fica čekají nejtěžší hodiny, od smrti ho dělily centimetry, řekl Pellegrini

16. května 2024  8:42,  aktualizováno  15:38

Zdravotní stav slovenského premiéra Roberta Fica je stabilizovaný, ale nadále vážný, řekl po...

Novotný je na vyhazov z ODS. Výroky o Slováčkové překročil hranici, řekl Benda

12. května 2024  12:11

Starosta Řeporyjí Pavel Novotný překročil hranice, které by se překračovat neměly, kritizoval v...

Ukrajinská armáda zaútočila na přístavy v Černém moři, cílila i na sklady s ropou

17. května 2024  6:42,  aktualizováno  10:19

Sledujeme online Ruská obrana v noci čelila rozsáhlému útoku dronů na Novorossijsk a další přístavní město...

Muž utekl z hořícího bytu na balkon, hasiči ho dostali dolů po žebříku

17. května 2024  10:15

Nečekaný budíček měli dnes kolem páté hodiny ráno lidé z třípatrového bytového domu v Březové na...

Fingerland: Netanjahu do roka odejde, ale Hamás odolá. Válka skončí patem

17. května 2024

Vysíláme Válka o Gazu může skončit patem a zároveň se blíží konec premiéra Benjamina Netanjahua. V Rozstřelu...

Hádka o školních absencích skončila vraždou v rodině, hoch za ni dostal 7 let

17. května 2024  9:36,  aktualizováno  9:52

Ve čtvrtek u Krajského soudu v Liberci při neveřejném jednání padl sedmiletý rozsudek nad mladíkem,...

  • Počet článků 2135
  • Celková karma 29,28
  • Průměrná čtenost 1298x
Psavec amatér, životní optimista, milovník svobody, prostě Střelec jak má být:-).

Články o výstavách opuštěných koček jsou na hlavní stránce blogu publikovány se souhlasem redakce.