Ekologicky za každou cenu

V pátek jsem před obchodem ve frontě na povinných patnáct metrů čtverečních vyslechl rozhovor dvou mužů. Jeden se vychloubal druhému, jak si pořídil elektromobil a jak je to ekologicky výhodné.  

Rozhovor těch dvou mi připomněl dávnou scénku z práce, která se odehrála někdy v osmdesátých létech minulého století. Bylo to za doby neodsířených uhelných elektráren, vypouštějících jedovatý čoud a způsobujících devastující kyselé deště. Sešli jsme se tehdy ráno u kafe a Petr, kolega, který se vždy chlubil, jak všechno dělá nejlíp, se začal naparovat, že si domů pořídil elektrická akumulační kamna.

„Kluci, nedovede si představit, jak je normálně těžké taková kamna vůbec sehnat,“ začal a u vědomí toho, jak se tehdy obtížně shánělo prakticky cokoli, udělal dramatickou pauzu. Pak navázal na svá slova: „Ale pro mě to byla brnkačka, mám známého v elektře, který mi je schoval za pár krabiček tvrdých Spart, kterými mě pravidelně zásobuje můj kamarád trafikant.“ V podobném duchu Petr pokračovat, jak snadno vyjednal na OPBH (tehdejší obvodní podnik bytového hospodářství), aby mu během pár dní zavedli do bytu třífázový proud místo stávajícího jednofázového a poslali řemeslníky na zprovoznění těch kamen. Přitom se tvářil jako nějaký pánbůh, kterému se během týdne podaří zařídit něco, co normálnímu smrtelníkovi trvá nejmíň půl roku.

Náš šéf tehdy Petra tiše pozoroval a začal si kroutit kníry. Zpozorněli jsme a čekali, co se stane. Petr byl totiž daleko víc na to vychloubání než na vlastní práci, šéf ho neměl moc rád a my věděli, že se blíží okamžik, kdy ho nějakou trefnou poznámkou nekompromisně usadí.

„Ty, Petře, řekni mi, prosím tebe, k čemu jsou ti takový akumulačky vlastně dobrý?“ Nahodil šéf udičku.

Petr se chytil, plácnul se rukama do stehen, spustil a udělal nám přednášku: „Že se vůbec ptáš. Tak za prvé se nemusím tahat ze sklepa s uhlím. Za druhé si nepotřebuju špinit ruce se zatápěním, kdykoli jen otočím knoflíkem a z kamen začne foukat horký vzduch, který se ohřívá na cihlách, do nichž se přes noc naakumulovalo teplo z elektrických topných spirál. Ale hlavně, kluci, a to je pro mě to nejhlavnější, tahle kamna jsou ekologická. Nekouří, šetří životní prostředí, dovedete vy si vůbec představit, jak je to důležité?“ Petr zmlknul, tvářil se, jako ředitel zeměkoule a čekal, že všichni začneme obdivovat, jaký je moudrý, prozíravý a ohleduplný k přírodě i ostatním lidem.

Šéf si znovu zamnul konec kníru mezi palcem a ukazováčkem, podíval se na Petra a protáhnul: „Ty, Petře, to není vůbec špatné. Jen zapomínáš na jednu drobnost...“

„Co jako?“ Skočil mu Petr podrážděně do řeči, jakože o jeho skvělých nápadech přece nemůže nikdo pochybovat, dokonce ani šéf.

„Ty sám možná dýcháš čistý vzduch, ale neuvědomuješ si, jak tvoje akumulačky čouděj v Severních Čechách, kde se ta elektrika pro ně vyrábí.“

Pak už šéf řekl jen něco ve smyslu, že nemůžeme prokecat celé ráno a musíme se pustit do práce. Zmizel ve své kukani a zavřel za sebou dveře. A Petr? Ten byl po zbytek dne nezvykle zamlklý a o svých akumulačních kamnech se nám už nikdy nezmínil.

***

Trochu jsem odbočil, promiňte, teď se konečně vrátím k těm dvěma chlapíkům, kteří v pátek stáli přede mnou ve frontě na povinných patnáct metrů v obchodě.

Ten, který byl dál ode dveří, se tomu druhému vychloubal, jak si pořídil elektromobil. Udatně odrážel věcné argumenty svého kamaráda o vysokých pořizovacích nákladech, problematické dojezdové vzdálenosti zejména při rychlé jízdě, řídké síti dobíjecích stanic, dlouhé době dobíjení a podobně.

„Tomáši, tohle já všechno vím, s tím autem jezdím hlavně do práce z Rakovníka sem do Prahy a dobíjím v pohodě doma. Ale hlavně, abys mi rozuměl, je to ekologické a já tím výrazně snižuji svou osobní uhlíkovou stopu.“

Tomáš se na svého kamaráda zamyšleně podíval. Nevím, jestli měl s elektromobily nějaké špatné zkušenosti, ale zjevně jim nefandil. Nasadil úplně stejný výraz jako tehdy před léty náš šéf, jen si nepromnul knír, přes roušku ani nebylo vidět, jestli vůbec nějaký měl. Pak svému kamarádovi klidným tónem odpověděl: „Martine, proti tvému elektromobilu nic nemám, ale pokud vím, tak jiné auto doma nemáte, tvoje manželka pochází z Českého Těšína a má tam své rodiče. Nechci nic přivolávat, ale nejsem si vůbec jistý, jestli bude mít pro tu tvou uhlíkovou stopu pochopení, až jí ti rodiče zavolají s nějakým náhlým průšvihem a budou chtít, aby k nim okamžitě přijela.“

„Pane, můžete dovnitř,“ oslovila Tomáše dívenka, hlídající přípustný počet nakupujících uvnitř obchodu, Tomáš zmizel v jeho útrobách a Martin zůstal stát přede mnou sám. Zatvářil se poněkud stísněně, řekl jen tiché: „hm,“ nervózně přešlápl z nohy na nohu a já netušil, co se mu v té chvíli najednou začalo honit hlavou.

***

Nic proti rozumné ochraně přírody, ale jakmile se ekologie začne považovat za svatou, tak spíš uškodí, než aby něčemu pomohla. Ale teď už mě omluvte, prosím, jdu prohrabat komoru a skočit k barevným kontejnerům.