Drsňák opět v akci

Můj kámoš jezevčík Ferda, kterej se mnou bydlí u našeho dvounohýho záchranáře, má v životě fakt smůlu. Před časem mu už zase šlo o kejhák a tentokrát si za to mohl tak trochu i sám.  

Možná si ještě pamatujete moje první vyprávění, jak se k nám Ferda dostal ve zbídačeným stavu a jakou nám dalo s dvounožcem práci, než jsme ho z toho dostali ven. Už je to sice dávno, ale já na to nikdy nezapomenu a pořád jsem trochu ve střehu, jak dávám na Ferdu pozor, aby se mu zas něco nestalo. Jenomže tentokrát jsem ho prostě neuhlídal.

Ferda má totiž jeden zlozvyk, kterej se ho sice snažím odnaučit, ale on na mě nedá. Pokaždý zavrčí, že má dost svého rozumu, tak proč by měl jako poslouchat ňákýho zrzavýho kocoura s půlkou ocasu. Jde o to, že když na něj přijde nějaký neodbytný nutkání, je schopnej sežrat kdejakej sajrajt a nikdo mu v tom nedokáže zabránit.

Normálně nechával náš záchranář Ferdu běhat na procházkách navolno, ale od tý doby, co mělo několik psů v našem okolí vážný problémy, tak ho bere na vodítko. Ferdovi se to pochopitelně nelíbí a pořád si mi stěžuje, že je to pro něj ostuda a že si připadá jako nějaký neposlušný nevycvičený psisko, přestože to není pravda.

Když se toho osudnýho dne chystali ven, tak jsem měl takovej zvláštní blbej pocit a rozhodnul jsem se, že je budu tajně sledovat. Bylo to navečer, už se šeřilo, záchranář měl před noční a chtěl Ferdu před odchodem trochu protáhnout. Vyrazili ven ze zahrady, vzali to po naší silnici s řadou domků na jedný straně a s rybníkem na druhý, až došli do parčíku, kterej začíná za posledním barákem. Já to bral jako zrzavá šmouha přes ploty a zahrady, pořád jsem se držel od nich dál, aby mě jako neviděli. Zahrada u toho posledního baráku patří Čertovi, to je velikej černej kocour, se kterým se nemáme moc v lásce a už jsme se párkrát poprali, tak jsem se snažil jeho teritorium přeběhnout co nejrychlejc, aby mě náhodou nezdržel. To víte, že mě zmerčil a chtěl po mně vyjet, ale já jen zaprskal, že jako na ňáký boje teď nemám čas ani náladu a bleskově jsem zmizel z jeho území.

Asi uprostřed toho parčíku našponoval Ferda vodítko a vletěl do křoví, jako by tam něco hrozně důležitýho vyčmuchal. Úplně přeslechnul záchranářův povel „ke mně“ a ten měl co dělat, aby ho stáhnul zpátky. Když potom popošli kousek dál, tak jsem honem běžel prozkoumat, co ten Ferda vlastně objevil. Byl tam buřt. Pár dní zavadlej, takže pro mě nic moc, ale pro Ferdu neodolatelný lákadlo. Jak jsem ho zblízka očuchával a prohlížel, tak mi nějakej šestej smysl říkal: „bacha, nech to na pokoji, tady jde o život!“ Napadlo mě toho buřta nějak zlikvidovat, ale nedokázal jsem vymyslet jak, aby ho nikdo nenašel, a taky se slabošsky přiznám, že jsem se ho bál dotknout. Kluci se už stejně začali vracet zpátky, tak jsem to otočil a upaloval domů. Jen na tý poslední zahradě jsem krátce zasyčel na Čerta, aby nežral buřta ve křoví v parku, jestli teda nechce dobrovolně chcípnout. Ani nevím, proč jsem to udělal, asi jsem nechtěl přijít o rivala, kterýho sice ňák extra nemusím, ale se kterým se můžu občas pocvičit v kocouřím zápasení.

No nic, abych s tím Čertem moc neodbočil. Potom náš dvounožec vypadnul na šichtu a Ferdu nenapadlo nic lepšího, než dohrabat ďouru pod plotem, na který tajně pracoval za zahradní boudou už několik dní. Ferdovi se nakonec podařilo protáhnout ven k silnici a namířil si to, no asi tušíte kam. Co vám budu vykládat, já vyrazil jak střela, abych byl u toho špatnýho buřta dřív, ale nebylo to nic platný. Ferda se tam do mě pustil jak na cizího, jakoby si snad myslel, že mu to chci sežrat. Nikdy jsem ho takhle naštvanýho neviděl, dokonce se mě chytal kousnout a jak jsem reflexivně uhnul, tak se bleskurychle otočil a toho buřta zhltnul na jedno polknutí.

A já věděl, že je malér, i když jsem netušil, co se jako stane. Asi dva dny byl Ferda v pohodě, tak už jsem se začal radovat, že se můj instinkt tentokrát zmejlil. Jenomže jak už to v životě bejvá, jakmile si jeden začíná myslet, že má vyhráno, dostane ťafku, se kterou už nepočítal. Ferda najednou přestal žrát, nechtěl ven, zalezl do svýho pelechu a se zakalenejma očima se jen smutně koukal kolem sebe. Ani našemu dvounožcovi a dokonce ani mně nedokázal pořádně říct, co mu vlastně je, ale měl suchej čumák a horečku, tak to bylo vážný.

No, teď vás snad radši nebudu děsit podrobnostma. Ferda skončil na veterině, kde ho museli otevřít a vyndali mu ze žaludku rezavej špičatej hřebík. Ňákej… ne, to slovo neřeknu, promiňte. Prostě vyšlo najevo, že nějakej mizera v našem okolí strká hřebíky do buřtů tak aby nebyly vidět, aby je sežrali psi, jako je třeba náš Ferda a aby na to v bolestech pochcípali. Ne, prosím vás, jsem sice kocour, kterej má ze psů blízko akorát k našemu Ferdovi, ale neptejte se mě, co bych s takovým šmejdem udělal, kdyby se mi dostal do drápů. Už jsem toho ve svým životě prožil spoustu a jsem dost velkej drsňák, abych s ním uměl pořádně zatočit.

Nakonec to za mě vyřešil náš dvounožec, však je to záchranář a dokáže si poradit. Na toho mizeru si v tom parčíku pěkně počíhal a polapil ho při činu, když tam chtěl políčit zas nějaký další buřty s hřebíkama. Nedovedu si představit, jak může bejt někdo tak zákeřnej, aby dokázal něco tak hnusnýho udělat. Já vím, taky nejsem svatej, ale když si to chci s někým rozdat na drápy, tak to udělám pěkně z očí do očí a nesnažím se ho zlikvidovat takovým podlým způsobem. No nic, zkrátím to, ukázalo se, že to byl jeden protivnej dědek z okolí, kterej byl na všechny zlej a mstil se psům za to, že mu prej pod okny nahlas štěkaj. Netuším, co s ním náš záchranář udělal, ale musel mu říct něco strašně tvrdýho, protože když pak přišel domů tak nás s Ferdou uklidnil: „Kluci, je to za náma, nemusíte se bát, tenhle parchant tady už nikomu neublíží, to si teda můžete bejt jistý.“

A Ferda? Ten už je teďka zase zdravej a veselej. Štěknul mi, že už je z toho požíraní různejch sajrajtů navždycky vyléčenej a slíbil, že už to nikdy neudělá. Rád bych mu věřil, ale znáte psy, pro jistotu ho budu mít v merku dál.

PS: A tady je předchozí článek o naší povedený trojce: Zrzavej kazič potěšení

Autor: Jan Pražák | pátek 20.3.2020 20:26 | karma článku: 19,99 | přečteno: 533x

Další články autora

Jan Pražák

Souložit na pracovišti není výslovně zakázáno

Dnes jen taková legrácka nelegrácka o tom, co všechno se může přihodit v pracovním procesu. Nu, snad se na mě za to košilaté téma nebudete zlobit a říkat, že mi není nic svaté.

29.4.2025 v 14:34 | Karma: 21,84 | Přečteno: 589x | Diskuse | Ostatní

Jan Pražák

Medvídek pro štěstí

Úplně poprvé mi ten kluk přinesl spíš smůlu než štěstí. „Dneska si promrskáme letopočty. Pokud uvidím někoho napovídat, dám rovnou pětku nejen tomu, kdo je u tabule, ale taky jemu!“

26.4.2025 v 7:07 | Karma: 22,71 | Přečteno: 507x | Diskuse | Ostatní

Jan Pražák

Nevěra

„Tatínku, já bych si moc přál brášku. Nebo ségru. Ostatní děti ve školce mají sourozence, jenom já žádného nemám. Ale radši toho brášku, abych měl parťáka,“ odpověděl jsem svému tátovi na otázku, co bych chtěl k pátým narozeninám.

22.4.2025 v 14:34 | Karma: 27,89 | Přečteno: 768x | Diskuse | Ostatní

Jan Pražák

Srážka s hulvátem

„Jauvajs...“ Spíš než pravověrné a procítěné citoslovce bolesti to bylo jenom takové potlačované syknutí. Jeho autorkou byla Maruška, která pozvedla šálek kávy pravou rukou, hned ho zas položila a k ústům si ho donesla levačkou.

19.4.2025 v 7:07 | Karma: 26,03 | Přečteno: 834x | Diskuse | Společnost

Jan Pražák

Sláva babičkám

„Mami, jak ty to děláš? Tebe ty děti poslouchají jako hodinky, kdežto já s nimi mnohdy nedokážu hnout. Včera se obě tak zasekly, že do školky jsme dorazili o půl deváté a já pak měla co dělat, abych stihla poradu v práci.“

15.4.2025 v 14:34 | Karma: 27,80 | Přečteno: 653x | Diskuse | Společnost

Nejčtenější

„Ty jsi bezva chlap, já ti dám zadarmo.“ Fotograf vzpomíná na hříšné devadesátky

27. dubna 2025  16:27

Fotil sametovou revoluci i dusno pozdní normalizace. Teď Jaroslav Kučera vydává knihu Sex po...

Poslední týden na daňové přiznání za rok 2024 online. Jak na to?

25. dubna 2025  9:05

Nejen podnikatelé, drobní živnostníci a osoby samostatně výdělečně činné musí podat daňové...

Španělsko a Portugalsko paralyzoval blackout. Sánchez vyhlásil stav nouze

28. dubna 2025  13:51,  aktualizováno  21:26

Celé pevninské Španělsko a Portugalsko v pondělí po poledni postihl rozsáhlý výpadek proudu....

Američané zadrželi na letišti mladé německé turistky. Musely se svléknout

22. dubna 2025  14:52

Americká pohraniční stráž zadržela na Havaji dvě mladé německé turistky, protože neměly vybrané...

Americká letadlová loď uhýbala palbě, při manévru utopila stíhačku za miliardu

29. dubna 2025  9:31

Posádka americké letadlové lodi USS Harry S. Truman, která operuje nedaleko pobřeží Jemenu, si...

Májové svátky zamíchají otevírací dobou. Kde nakoupíte a kde bude zavřeno

30. dubna 2025  7:30

Otevírací doba v obchodech během květnových svátků se řídí zákonem, který nařizuje, že obchody s...

Nemocem z povolání vládne covid. Prvnímu Čechovi uznali poničenou bederní páteř

30. dubna 2025  7:16

Silničáři, skladníci, zdravotníci... Dlouhé roky zvedají v práci těžká břemena, až si těžce poškodí...

Pákistán má informace, že Indie během dne vojensky zaútočí. OSN vyzývá ke smíru

30. dubna 2025  7:06

Pákistán má důvěryhodné informace, že indická armáda provede během 24 až 36 hodin vojenský úder....

Vzrušovalo ho násilí, útočil zezadu a ženy škrtil. Kdo byl spartakiádní vrah Jiří Straka

30. dubna 2025

Jiří Straka je český sériový vrah, který své nejtěžší zločiny spáchal v dubnu a květnu 1985 v...

Chystáte výbavičku nebo sháníte hračky? FOR KIDS vám usnadní výběr
Chystáte výbavičku nebo sháníte hračky? FOR KIDS vám usnadní výběr

Letňanský veletrh, zaměřený na budoucí maminky a rodiny s dětmi, přivítá v půlce dubna oblíbené vystavovatele a zároveň představí zcela nové značky...

  • Počet článků 2236
  • Celková karma 28,83
  • Průměrná čtenost 1314x
Psavec amatér, životní optimista, milovník svobody, prostě Střelec jak má být:-).

Články o výstavách opuštěných koček jsou na hlavní stránce blogu publikovány se souhlasem redakce.
Nastavte si velikost písma, podle vašich preferencí.