Do téhle hospody mě už nikdo nedostane

„Brý den, rád bych si rezervoval osm míst na příští úterý na šestou.“ Objednal pro nás hospodu jeden kamarád. Přidělili mu stůl v malé oddělené místnosti, zeptali se ho na jméno a vše se zdálo v pohodě nachystané pro pěkný večer.

Dorazili jsme tam jako první a poptali se po příslušné rezervaci. Byli jsme odveleni do komůrky, téměř zcela zaplněné nevelkým stolem. Obdrželi jsme nápaditý a humorně laděný jídelní lístek se vcelku rozumnými cenami, těšili se na příjemné pobytí. Jenže pak jsme se začali ptát jeden druhého: „Opravdu nás bude jen osm? Vždyť Pepa pokaždé sezve pomalu půlku Prahy.“

Objednal jsem si do začátku svého oblíbeného utopence a k tomu pivečko, pochopitelně. Utopenci tam žertovně říkají neplavec, s přídomkem doktor Mráček podle klasické české komedie. Nebyl špatný, spíš průměrný, jako by se utopil teprve před pár hodinami. Pivko bylo dobré, tankové, ale pil jsem i lepší.

Pak se začali scházet známí a ukázalo se, že to Pepa hrubě podcenil. Nejspíš předpokládal, že přijde tak polovina pozvaných, ale za chvilku si už nebylo kam sednout. Na lavici pro tři nás sedělo pět, židlí se moc přidat nedalo, komůrka byla maličká. A tak jsme se ve třech rozhodli, že se odtrhneme a půjdeme si sednout do velké místnosti vpředu. Časem se nějak vystřídáme.

Jenže ačkoli bylo vpředu několik volných stolů, sednout si nebylo kam, všude byly rezervace. Nakonec nás k jednomu přece jen pustili s tím, že do osmi musíme vyklidit pole.

Chvílemi se trousili další lidé, kteří neměli rezervaci, rozhlíželi se, poptávali obsluhy, ale měli smůlu, místo se pro ně nenašlo. Jenže pak se objevili tři cizinci a číšník se rázem rozzářil. Jakmile vstoupili a on uslyšel cizí řeč, vůbec se jich neptal, zda mají objednávku a prostě je usadil k jednomu z rezervovaných stolů.

Po chvilce se společnost u dalšího stolu začala sbírat k odchodu. Jakmile vypadli, přiřítil se číšník, a co myslíte, že udělal? Šoupnul tam cedulku „Rezervé.“ Možná jen tak für sicher, pardon, pro jistotu, kdyby ten večer dorazilo hodně cizinců.

Asi jsem citlivka, ale řeknu vám, že tenhle přístup mě urazil a pivo mi zkyslo v ústech. Blížila se osmá, číšník už po nás pokukoval, a tak jsme dopili, rozloučili se se společností v kamrlíku a vypadli. Ani jsem si už nestihl dát matjesy, které jsem plánoval jako druhý chod. Nejspíš by mi tam už stejně nechutnaly.

Pravda, snad by se dalo říct, že pokud si to tak majitel přeje, může si do své hospody brát hosty dle vlastní volby. Jestli si na úkor nás Čechů chce sedat na zadek, jakmile se objeví cizinec s potenciálně naditou šrajtoflí, tak prosím, ale beze mě. Ta hospoda zas není tak výjimečná, v blízkém okolí je celá řada dalších. Dokonce s lepším pivem, skvělým jídlem a hlavně s přístupem, který nepřipomíná dávno zašlé časy, kdy stačilo zašustit tvrdou valutou a náš maličký človíček by se hned rozkrájel.

Jo, málem jsem zapomněl říct, o kteréže hospodě tady vyprávím, kdybyste se chtěli na vlastní oči přesvědčit, jaký tam mají nápaditý jídelní lístek.

PS: Omlouvám se za nekvalitní fotky, pořídil jsem je jen tak narychlo.