Taky mám hospody, kam už nevkročim. Naštěstí jednu z nich už stejně zavřeli

Tak to dopadlo správně, špatná hospoda zkrachovala

Já jsem zase v roce 1991? s manželem-polistopadovým manažerem- chtěla poobědvat v (již neexistujícím) hotelu Grand v mém rodném severočeském městě při hranicích s bývalou DDR. Manžel měl právě telefon, odešel, tak jsem objednala já, co jsme si vybrali. Pak se vrátil a jen co odešel, číšník na něj spustil německy... Oba jsme se na něj podívali užasle, mně to došlo, za co mne považuje. Oba jsme byli velmi slušně oblečení- podotýkám, že já kalhotový kostýmek. Jeli jsme z jakési recepce. Se slovy "no co si to dovolujete" jsem se sebrala, nechala objednané pití (jídlo ještě nedonesli) na stole.  Manžel mne následoval. Jemu to sice posléze přišlo humorné, mně nikoliv. Ten den jsem v hotelu Grand byla poprvé a naposled. Holt chybami se člověk učí, že?

Něco podobného jsem zažil letos v létě na petřínské rozhledně, ale tam to bylo laděné spíš humorně. Byla tam dost velká fronta, většinou cizinci a okolo ní se motali další lidé, většinou Češi. Byl jsem z toho dost zmatený a asi to na mě bylo vidět, až mě oslovila nějaká brigádnice, která to tam měla organizovat: "May I help you?" Tak jsem se na ni usmál a řekl, že na mě může česky. Odpověděla, že jestli nechci jet výtahem, nemusím čekat a můžu jít rovnou. To mě potěšilo, schody mi nevadí

Já jsem kdysi zkusila obrácenou fintu - bylo to tuším v roce 1975. Jako vedlejšák jsem dělala průvodkyni pro turisty z NDR, západní mi Čedok nesvěřil. Cestou do Tater jsme spali v Brně a já chtěla oslavit svátek, jela se mnou i kamarádka. Jenže tenkrát dvě mladé holky samy v baru byly dost podezřelé a číšníci se k nim chovali s despektem jako ke ku... Taky se tak tvářil číšník, když nám hodil na stůl nápojový lístek. Tak jsem si objednala německy a to byl obrat! Mohl se přetrhnout a málem se přepůlil, jak se klaněl. Když mi vracel zpět, bankovky srovnal podle hrany stolu, vidím to dodnes. Při odchodu jsem měla sto chutí říct česky tak díky a na shledanou. Jenže bar byl v posledním patře Intercontinentalu a přístup tam byl jen výtahem. V obavě o osud svůj a následně autobusu turistů jsem to radši neudělala. Protože tenkrát bylo možné všechno a za nějakou újmu na zdraví mi to nestálo.

Tak to jste byly holky šikovné. Ale měly jste kliku, že to nepoznal třeba podle bot, hodinek nebo oblečení, protože tehdy málokdo měl na to, aby nosil věci z dovozu, a číšníci měli v tomhle docela čuch.

Tu legraci na konci jste si z něj mohly udělat třeba tak, jako že se mu ze slušnosti chcete odvděčit troškou češtiny, kterou umíte. Například. "Dekúji, našledanou."

Honzo, taky bych tam už nevkročila, ale stejně bych si trochu při odchodu rejpla

Rejpnuti by nebylo na skodu, ale abych se priznal, nechtel jsem s tim ztracet cas

Je plno věcí, které se nezměnily...  ani já tam nepůjdu. Je dobré vědět.

Však poblíž je spousta jiných možností

Nevím jak se to pozná, ale rezerve se běžně používá, jako operativní čekačka na movitější konzumenty, patrně stačí mluvit jinou řečí. Sympatičtější je rezerve v hospodách, kde je trvale umístěno na stole štamgastů. Příjdeš, sedneš.

Tak u těch štamgastů to beru, to jaksi patří k české hospodské kultuře

Některý číšník po zaslechnutí cizí řeči, nasadí při kasírování o něco větší ceny. A to přesto v jídelníčku jsou ty původní

Horste, to je ale ošklivé

.... také se mu - tomu sklípku - vyhnu! Ať si trhnou nohou. Na Smíchově je nepřeberné množství jiných hospod!

Přesně tak

Nebyl jsem tam nikdy...a slavnostně slibuji, že už ani nebudu :)

Slib se přijímá

Díky za osvětu, nicméně koukám jako blázen, protože mi to připomnělo staré časy, kdy marka byla přeci jen cosi více než Kčs. Jezdím po vlastech českých a nikdy se mi nestalo, že bych třeba na Šumavě byl upozaděn před cizincem, případně vykázán atd. jak píšete. 

Tohle bude nějaký skanzen a možná to dělají z nostalgie

Tome, teď jste na to asi kápnul. Oni to dělají pro pobavení hostů a já hlupák jim na to skočil