Vakcinační povinnost je útokem na přesvědčení člověka

Vakcinační povinnost, kterou zavádějí některé západní tak zvané demokratické státy, je přímým útokem na základní osobní svobody, zejména přesvědčení.

Nesouhlasím s tím, co říkáte, ale budu do smrti bránit vaše právo to říkat. Tento slavný výrok připisovaný možná mylně Voltairovi , je používán zejména v případech, kdy jednotlivec tvrdí něco, co považujeme buď za nesmysl nebo chybnou interpretaci faktů. V předvečer Velké francouzské revoluce (1789-1799) , kdy Voltair zemřel (1778) , již Voltairovo osvícenství žilo svým vlastním životem.

Dnešní západní společnost, respektive její představitelé, se rádi nechávají slyšet o tom, že je zapotřebí věřit vědě a jejím výsledkům. Názory vědců, respektive těch vědců, kterým současné vládní elity naslouchají, tak mají být jakýmsi novodobým kánonem, proti němuž se nesmí vystupovat. V zásadě jde o koncept, který již lidská společnost-mám na mysli právě společnost západní – zažila v časech vedoucí role křesťanské církve. Právě osvícenství a francouzská revoluce tuto nadřazenost církve nad světskou mocí definitivně ukončila.

My, v bývalé sovětské zóně po II. světové válce, jsme ale zažili vědecké zdůvodnění vlády komunistické strany na dlouhých čtyřicet let. Proti vědeckému komunismu nebylo obrany, snad kromě jediné možnosti. Tou byl disent na čele s Václavem Havlem a jednotlivec pak mohl bojovat proti systému veřejnou deklarací svého přesvědčení. Právě nedávno o tom referovala veřejnoprávní ČT v souvislosti se jmenováním nového nejvyššího státního zástupce po Pavlu Zemanovi. Stal se jím jeho dlouholetý náměstek Igor Stříž. Ten byl těsně před listopadem 1989 v KSČ a byl vojenským prokurátorem. Byl údajně „postrachem“ těch, co z důvodu přesvědčení odmítali nastoupit základní vojenskou službu a Stříž je za to posílal dle tehdy platných zákonů do basy. Ostatně, tak zvaná demokratická opozice plánuje Stříže zbavit funkce, jakmile se chopí po volbách v letošním roce moci. Tak uvidíme.

Nicméně, jde právě o ono zmiňované přesvědčení. I západní vlády, jmenovitě francouzská a americká, se rozhodly tvrdě vyžadovat po státních zaměstnancích či po zaměstnancích v určitých profesích, vakcinační povinnost. Ve Francii je nesplnění nařízení spojeno s tím, že s dotyčným člověkem bude rozvázán pracovní poměr. V USA jsou hlavní hlasatelé „vědeckého světonázoru“. americká média, přesvědčena o správnosti tak zvané „nulové tolerance“ k neočkovaným. Pokud se člověk nechce nechat očkovat, je s okamžitou platností zbaven práce. O lidech, kteří se nechtějí nechat očkovat, se hovoří jako o „zpátečnících“, kteří ignorují vědecké poznatky. V přímé souvislosti s tím jsou pak prezentovány často velmi obskurní obavy z očkování, a to že očkování obsahuje „čipy“ a podobné nesmysly. K fámám o očkování patří například i to, že ti, co se nechali očkovat, do dvou nebo do čtyř let zemřou. Do důsledku vzato, řada očkovaných seniorů do dvou či čtyř let zcela jistě zemře, ale určitě ne kvůli očkování proti covidu. Nicméně, ať už si o obavách z očkování myslíme cokoliv, měli bychom dle mého soudu respektovat přesvědčení těch lidí, kteří se očkovat nechtějí. Ignorovat jejich přesvědčení nebo se jim kvůli tomu v nejlepším případě posmívat, v horším případě diskriminovat či dokonce propouště z práce, je proti základním svobodám člověka, chcete-li proti základní listině lidských práv.

Znovu bych připomněl svou vlastní cestu k očkování proti covidu. Již před delší dobou jsem měl chřipku, která byla otravná v tom, že jsem sice neměl vysoké teploty, ale dlouho trvající dávivý kašel, kterého jsem se nemohl zbavit. Ten rok byl zlomen v tom smyslu, že jsme se já i žena rozhodli k očkování proti chřipce a toto očkování jsme již několikrát absolvovali. Aniž bych to chtěl zakřiknout, důsledkem očkování se nám již několik let chřipka vyhnula. Proto, jakmile byla v Česku možnost očkovat se proti covidu pro naši věkovou kategorii, já i moje žena jsme se nechali očkovat. Dospěli jsme k tomuto rozhodnutí na základě vlastního přesvědčení podpořeném zkušeností s vakcinací proti chřipce.  Nicméně, považuji za naprosto nezbytné, aby byla všem dospělým lidem ponechána možnost volby mezi očkováním a neočkováním a zejména, aby neočkovanost nebyla „přitěžující“ okolností k účasti na společenských akcích. Slovenská vláda dokonce rozhodla o tom, že při návštěvě papeže na Slovensku bude vstup na papežem pořádané mše povolena jenom očkovaným. Další důkaz diskriminace věřících, kteří nebudou očkování kvůli svému přesvědčení.  Když se před několika měsíci konala protestní akce proti opatřením vlády, kde si někteří demonstranti připnuli na oblečení židovskou hvězdu jako připomínku perzekucí Židů v nacistickém Německu, bylo to tvrdě napadnuto židovskými spolky jako zneužití symbolu šesticípé hvězdy. Dnes, poté, co skutečně i tak zvané západní demokracie přikročili k diskriminaci neočkovaných ve velkém včetně výpovědi z práce, nepřijde mi onen protest až tak přehnaný.

Neexistuje dle mého soudu jakékoliv vědecké oprávnění k tomu, aby byli neočkovaní lidé považováni za nebezpečnější pro společnost než očkovaní lidé proti covidu. Je dle mého soudu naprosto nezbytné přistoupit ke covidu tak, jako Velká Británie a Severní Irsko. Dnes, kdy existuje nadbytek vakcín a nadbytek léčiv proti těžkému průběhu covidu (ukázala ČT v Událostech 7.8), musí jakékoliv rozdělování společnosti na očkované a neočkované skončit.  Navíc v situaci, kdy takzvaná incidence dosáhla 10 případů na sto tisíc osob. Vzpomínám si, že o tomto „magickém čísle“ kdysi hovořil vedoucí MeSES jako o číslu, kdy bude možné zrušit všechna opatření. Místo toho pokračuje strašení covidem a školy se připravují na docela nenormální začátek roku a tato opatření se považují za „normální“. To zcela jistě normální není. Na fotbalovém zápase snímá kamera fanoušky bez roušek a je to považováno za „nedodržení pravidel“. Venku na otevřených tribunách!

Praxe je však taková, že jsou země, jako Bulharsko, které návštěvníky u moře nijak neomezují, zatímco jinde, jako v Itálii, se vyhrožuje restrikcemi před vstupem do restaurací. Jak však pravili místní znalci, nikdo covidpasy po nikom nechce. Asi tak, jako u nás, že ano. Za nejhorší však považuji právě bohorovnost české hygieny, která chrlí nařízení, která se vesměs nedodržují, či byla smetena soudy, a tvrdí, jak tato opatření „fungují“. Lžeme si do své kapsy, a přitom bychom mohli zcela rozvolnit a nic zásadního by se nestalo. Jsme na tom totiž mnohem lépe než Británie, jen si to nechceme přiznat a dál se strašíme. A i neočkovaný člověk má podle Voltaira plné právo na to být a zůstat neočkován a já, jako očkovaný, mu toto právo nesmím vzít se všemi riziky, které lidský život přináší.