Metan – horší než kysličník uhličitý!

Klimatická konference se dohodla na snížení emisí metanu. Ten je podle alarmistů údajně ještě horší či dokonce mnohem horší než kysličník uhličitý.  A jeho koncentrace „dramaticky“ roste.

Na Klimatické konferenci bylo dosaženo prvních úspěchů – tedy tak to hodnotí média včetně veřejnoprávní ČT. Bylo dosaženo dohody o lepší ochraně lesů a k té se připojily i státy rovníkové Afriky a Jižní Ameriky. Ochranu lesů lze považovat obecně za velmi prospěšnou záležitost. Nicméně, pamatuji si i názory odborníků, kteří před desítkami let upozorňovali na to, že pokud se les bude chránit tak, že se bude hasit každý lesní požár v zárodku, časem může přijít požár, který spálí tisíce kilometrů čtverečních. A toho jsme byli svědky v Kalifornie letos i loni.

Ničení pralesů kvůli zisku za pěstování toho či onoho se ale děje stále a brazilští Indiáni, žijící stále ještě v pralesních osadách, si stěžuje, že Brazílie sice slíbí ochranu tropického pralesa, ale ve skutečnosti se nic zásadního neděje a ničení lesa pokračuje. Podle představ klimatologů hraje les zásadní roli tím, že stromy pro svůj růst vychytávají ze vzduchu kysličník uhličitý, který pomocí fotosyntézy a vody mění na dřevní hmotu. Tak zvaná teorie uhlíkové neutrality je založena na představě, že každý stát by měl produkovat pouze tolik kysličníku uhličitého, aby toto množství dokázal spotřebovat les na území daného státu.

Vraťme se ale k metanu, který je podle některých klimatických alarmistů ještě horší než kysličník uhličitý. Množství metanu – plynu, který otepluje Zemi intenzivněji než oxid uhličitý – se v ovzduší rychle zvyšuje. Vědce to znepokojuje. Nemají pro nárůst jasné vysvětlení. V ovzduší Země je nejvíc metanu od doby, kdy se začala měřit jeho koncentrace. Hladina plynu, k jehož koncentraci přispívá průmysl, je zhruba na 260 procentech předprůmyslové úrovně. A byť podstatná část světové populace strávila rok 2020 v karanténách a lockdownech, úroveň metanu ve vzduchu se výrazně zvýšila. Americká Národní agentura pro oceány a atmosféru (NOAA) ve své nové zprávě píše, že globální množství atmosférického metanu vzrostlo na 1892,3 částic na miliardu (ppb). Z dat Global Monitoring Laboratory, která spadá pod NOAA, vyplývá, že během roku 2020 se jeho koncentrace zvýšila o 14,7 ppb, což je největší roční nárůst.V roce 2018 metanu přibylo o 8,5 ppb a v roce 2019 o 10,7 ppb. „Neočekávali jsme, že emise metanu tak prudce vzrostou,“ cituje deník Financial Times klimatoložku Lori Bruhwilerovou z NOAA. „Loni to byl pro nás překvapivý a znepokojivý skok." Metan ohřívá planetu 28krát intenzivněji než oxid uhličitý. Ve vzduchu však zůstává kratší dobu. Rozpadá se do devíti let, zatímco oxid uhličitý může vydržet až celá staletí.

Takže se vrátíme na pevnou zem. Kysličník uhličitý není skleníkový plyn ve smyslu toho, jak skleník fakticky funguje. Skleník funguje na principu uzavřeného (izolovaného) systému v ideálním případě se skly, která do skleníku umožní průnik slunečního záření, které se přemění na teplo, skla ale mají velmi nízký koeficient přestupu tepla ze skleníku do jeho okolí. Tím se dosáhne velmi podstatného zvýšení teploty uvnitř skleníku, což ocení teplomilné rostliny a rajčata, která rostou doslova jako z vody.

Země žádným izolovaným systémem není a používat výraz skleníkový plyn pro kysličník uhličitý či metan je podstatné matení pojmů. Víceatomové molekuly plynů, jako kysličník uhličitý (s tříatomovou molekulou) či metan (s pětiatomovou molekulou) mají na rozdíl od dusíku a kyslíku (dvouatomové molekuly) schopnost absorbovat energii slunečního záření v širokém spektru vln záření přicházejícího ze Slunce na Zemi. Nicméně, teplota vzduchu není primárně žádný skleníkový efekt. To jen energie slunečního záření zahřeje zemský povrch (pevniny i moře a oceány) a následný přenos tepla konvekcí a částečně i radiací ohřívá plyny v zemské atmosféře. Na tomto procesu se účastní všechny plyny v atmosféře a žádný z nich nemá privilegium dominantního faktoru. Navíc, pokud bychom uvažovali o tom, že pouze „skleníkové plyny“ jako kysličník uhličitý či metan jsou viníkem současného oteplování, bylo by to popřením všech zákonů termodynamiky, které v přírodě platí. Růst teploty na Zemi (průměrné teploty vzduchu a vody) je faktem, který má zcela jinou příčinu. Neplatí scestná teorie o tom, že „při konstantním množství sluneční energie se díky skleníkovým plynům více ohřívá atmosféra“, čímž by muselo klesnout množství vyzařované energie Země. To se evidentně neděje a Země vyzařuje v současnosti více energie než v „předindustriální éře“ právě proto, že se zvýšila teplota jejího povrchu – nejen ovzduší, ale i pevniny a moří.

Jediným „pádným“ argumentem ve prospěch klimatických alarmistů tak zůstává tvrzení, že to musí být pravda, když se kvůli tomu scházejí politici na světových klimatických kongresech. Není přeci možné, aby řešili něco, co neexistuje. Bohužel, je to možné a právě politici jsou nástrojem klimatických alarmistů. Je již vyzkoušeno, naposledy v Německu, že se na teorii záchrany planety nechají vyhrát volby a všechny německé strany kromě AfD měly klimatickou záchranu ve svých programech.

Na klimatické konferenci v Glasgowě podle zpráv vystoupila asi čtyřicítka nejchudších států světa s tím, že bohaté státy neplní svůj slib a neposílají těmto zemím finanční pomoc na boj s klimatickými změnami. Má to být údajně 100 miliard dolarů ročně. Dříve se tak zvaným rozvojovým státům také pomáhalo, nicméně tehdejším oficiálním cílem bylo pozvednutí životní úrovně obyvatel těchto zemí. Dnes se má pomáhat kvůli záchraně klimatu a státy, pokud jsou řízeny bez řádné kontroly, tak onu „pomoc“ mohou vhodně „odklonit“ do kapes těch, co o ní rozhodují.

Ale ještě k metanu – státy uzavřely už první dohodu o tom, že se sníží emise metanu o 30%. Je to vydáváno za úspěch. Ve světle toho, že metan ani kysličník uhličitý nejsou původci tak zvaného globálního oteplování a tím je jednoznačně naše Slunce respektive soustava Země-Slunce, je to jen další pokus vydávat za úspěch něco, co nemá žádný praktický význam. Pokud přibylo v atmosféře 10 ppb metanu, je to asi 0,5% celkové koncentrace. Vydávat to za „dramatický růst“ mohou právě jen klimatičtí alarmisté. Metan se také „nerozpadá“, jak praví onen autor textu, ale podléhá fyzikálně chemickým procesům v atmosféře (absorbuje se do vody a opět desorbuje podobně jako kysličník uhličitý), vzniká metabolismem přežvýkavců  a navíc, protože je lehčí jak kyslík a dusík, uniká do okolního prostoru podobně, jako voda( vodní pára je také lehčí než dusík a kyslík)Kysličník uhličitý navíc cirkuluje i procesem fotosyntézy reakcí s vodou, takže to opět není statický proces, díky němuž kysličník uhličitý vydrží v atmosféře celá století.

A nakonec jsem si nechal vodu respektive vodní páru. Ta má z hlediska absorpčních schopností pro sluneční záření podobný vliv jako kysličník uhličitý a metan a je jí v atmosféře mnohonásobně – o několik řádů!) více. Vodu si zatím nikdo neodvážil označit za „skleníkový plyn“, který „dramaticky ovlivňuje teplotu na Zemi“. To už by byl skutečně výsměch, že ano.

Teorie klimatických změn působením kysličníku uhličitého a metanu je obludným paskvilem, který se už fakticky promítá do ekonomiky Západu. Joe Biden už údajně slíbil, že od roku 2030 začnou USA odstavovat uhelné elektrárny, zatímco Čína jich do roku 2030 postaví tolik, kolik jich je na celém světě a ještě více. Alarmisté navíc jen neradi připouštějí, že jaderná energie je „čistá“.  Máme se tedy skutečně na co těšit?