Když Johnson lhal o válce na Ukrajině, nevadilo to!

Boris Johnson rezignoval na funkci britského premiéra a Konzervativní stranu čeká výběr nového předsedy, který by měl po Johnsonově odchodu nastoupit na místo premiéra.

Začetl jsem se do komentářů britských médií. Hlavní proud označuje odstupujícího britského premiéra Borise Johnsona za lháře.

 "Lži a bezostyšné pohrdání pravidly ho dostaly k moci, lži a bezostyšné pohrdání pravidly mu přivodily i pád. Politická odysea Borise Johnsona tak má velmi zvláštní symetrii. Jenže to, co začalo jako chyba charakteru jednoho konkrétního muže, nakonec skončilo jako závada uvnitř jeho strany a vlády a obrovsky to poškodilo celou zemi," napsal Jonathan Freedland v komentáři pro list The Guardian.

"Neotřesitelný pud sebezáchovy Borise Johnsona nakonec nestačil, když se rekordní počet členů jeho vlastní vlády rozhodl, že není způsobilý pro svou funkci. K tomuto závěru mnozí z nich došli až ve chvíli, kdy Johnsonův diskutabilní vztah k pravdomluvnosti začal špinit i je osobně. Předtím ale uplynuly měsíce, během nichž jeho bezcharakternost, neúcta k pravidlům a zákonům poškodily instituce státu," napsal deník Financial Times v redakčním komentáři a upozornil i na nebezpečí, které vyplývá z toho, že vládnoucí strana bude nyní komplikovaně hledat Johnsonova nástupce. "Bylo by to zničující i v dobrých časech, tohle ale dobré časy nejsou," stojí v textu.

Tak zvaná „bulvární média“ zhodnotila Johnsona o řád lépe. "Boris Johnson je obrem v našich dějinách, nejvýznamnějším politikem od doby Margaret Thatcherové... To není jen naše přesvědčení, ale fakt. Změnil Británii k lepšímu už před nástupem do funkce a může se chlubit obrovskými úspěchy i z doby, kdy byl u moci," hodnotí komentář The Sun.

Z mého pohledu je na celé situaci kolem večírků pořádaných v době covidových restrikcí patrná  snaha Johnsona využít (zneužít!) ruskou intervenci na Ukrajině. Stal se z něj nejradikálnější odpůrce ruské invaze a zřejmě se domníval, že tímto svým postojem aféru s večírky ustojí a přežije. I ve Velké Británii se ale válka na Ukrajině dostává postupně na vedlejší kolej a Johnson zejména ztratil důvěru svých ministrů, kteří mu postupně vypověděli poslušnost a rezignovali. Průzkumy veřejného mínění také ukázaly propad důvěry v politiku Konzervativní strany a uvnitř konzervativců tak nazrál čas na odchod Johnsona z premiérské funkce.

Konzervativní strana by si měla zvolit nového předsedu a ten by měl ve funkci premiéra nahradit odcházejícího Johnsona. Podle médií by to měl být někdo z řady jeho exministrů. V každém případě však Johnson zanechá v britské politice výraznou stopu. Dotáhl vystoupení Velké Británie z EU do konce, a proto ho zejména bulvární tisk za tento jeho podíl oceňuje. Johnsonova „sázka na Ukrajinu“ se naopak ukázala jako neživotaschopná a k záchraně jeho pozice mu nepomohla. Pouze například naše mainstreamová média Johnsonovy výroky na podporu Ukrajiny vždy doslova přednesla bez ohledu na faktický vývoj války na Ukrajině. Kvůli brexitu naše média nemohla Johnsonovi přijít na jméno, jeho antiruské výpady však přebírala velmi ochotně. Bude proto velmi zajímavé sledovat britskou politiku k Rusku a Ukrajině po nástupu nového premiéra. Uvidí se totiž, zda nová britská vláda vezme do úvahy současnou situaci na válkou zničené Ukrajině a zda se nepokusí z Ukrajiny zachránit alespoň to, co z ní dneska zbývá.