Jak chutná moc?

Česká i světová hygiena získala nad naší společností takovou moc, že se o tom jejím představitelům nikdy ani nesnilo. Cílem není návrat k normálu, cílem je trvalé strašení covidem.

Ze sledování zpráv veřejnoprávní televize lze vyvodit poměrně přesný obraz současné covidové situace. Hlavní slovo má definitivně hygiena a hlavní hygienička Pavla Svrčinová dostává exkluzivní prostor pro své vývody.  Naposledy v Událostech  ČT dne 8. 8. 2021 tvrdila, že se roušky budou nosit stále a že v září bude pokračovat testování nejen ve školách. Děje se tak v situaci, kdy v nemocnicích je trvale mezi čtyřiceti a padesáti pacientů. Tak zvané incidenční číslo, které tolik prosazoval vedoucí MeSES MUDr. Smejkal (abychom byli srovnatelní s EU) se dlouhodobě pohybuje kolem 11 případů za týden a sto tisíc obyvatel. Pokud si dobře vzpomínám, tento pán tvrdil, že až bude toto číslo 10, bude se moci vše rozvolnit a nastane návrat k normálu. Bylo to v době, kdy toto číslo bylo kolem 200 někdy na jaře a zřejmě se mu zdálo, že této „mety“ nedosáhneme. A přesto jsme ho dosáhli a buzerace – nijak jinak se to nedá označit – pokračuje v neztenčené míře.

Samotná veřejnoprávní ČT se také snaží ,seč může,  udržovat atmosféru strachu z covidu.  Nevím proč, snad v souladu s někdejším tvrzením Smejkala o číslu 10, jsou kraje s incidencí po 10 označovány zeleně a kraje s incidencí nad 10 oranžově. Stále se tak udržuje ve společnosti zdání „nezvládnuté“ pandemie. Připomínají se „přísná proticovidová opatření“ tu ve Francii, tu v USA, a přitom tyto země vykazují podobná čísla jako Velká Británie a Severní Irsko, a ta, jak známo, k 19. 7. 2021 všechna opatření zrušila. Nic se neděje a tak naše média tvrdí, že Britové zůstávají i přes rozvolnění „opatrní“.  Na rozdíl od nezodpovědných Francouzů, Američanů a Čechů, kteří musí zůstat pod knutou hygieniků a vlád, které hygienikům jdou na ruku. Největší americký „odborník“, Anthony Fauci, už přišel s tím, že „delta“ je „úplně jiný virus“ než tu byl na počátku.  Samozřejmě, v USA jsou naštěstí i státy, které na Joea Bidena a jeho nařízení z vysoka kašlou a guvernéři vzkazují Bidenovi, aby něco udělal s ilegální migrací do USA a až tuto migraci zvládne, ať se stará o covid.

Z výšeuvedeného lze v zásadě vyvodit jeden jediný závěr. Hygienikům obrazně narostla křídla a jejich moc nad společností dosáhla nevídaných rozměrů. Nicméně, WHO- celosvětová zdravotnická organizace- zpočátku „uklidňovala“, pak vyčítala, že to „říkala“ a státy nekonaly a dnes „varuje“ před „ukvapeností“. Do „ukvapenosti“ podle WHO ale patří například i očkování třetí dávkou vakcíny, což se stává „hitem“ i v Česku. Podle WHO by se nemělo „plýtvat“ třetími dávkami a vakcíny by měly být směřovány do zemí chudých, dříve se jim říkalo nekorektně „rozvojové“.

V rámci strašení se hygienici zcela oprostili od situace v nemocnicích. Velká Británie prokázala, že i po rozvolnění počet případů covidu v nemocnicích klesá. U nás činí v současnosti 0,5 % stavu z maxima v březnu a počet osob na JIP činí 0,25% z maxima, které bylo asi 2000.  O tom hygiena zarytě mlčí a dál nás straší. Ladislav Mňačko napsal knihu „Ako chutí moc“, v níž popsal proměnu partyzánů ze Slovenského národního povstání v roce 1944 v komunistické aparátčíky nemilosrdně prosazující komunistickou ideologii. A právě v této pozici jsou dnes hygienici, kteří získali ohromné možnosti vměšovat se do našich životů a této možnosti se nechtějí vzdát. A tak nezbývá nic jiného, než na tyto metody upozornit a požadovat, aby byli všech nabytých pravomocí zbaveni. Budeme-li totiž hrát stále hru na „nebezpečné mutace“, žádná cesta k normalitě a navíc pod knutou hygieniků, nebude. A pamatujme si, že vrchní hygienička prohlásila, že normalita podle ní nastane, až bude proočkováno 70% populace. To je další „magické číslo“ podobné oné incidenci 10.  Přitom je jasné, že této hodnoty proočkovanosti můžeme dosáhnout spíše v horizontu několika měsíců a tak dlouho chce ještě hygiena pokračovat v omezování společnosti. Pokud je pravdivý průzkum, že asi 30% populace očkování neplánuje, je to tak na hraně dosažitelnosti. Nicméně, sliby jsou chyby- na to nezapomínejme.