Čekání na Churchilla? Potřebujeme ale spíše Reagana!

Aston napsal výborný úvodník o tom, kdo by měl či mohl nastoupit po rezignaci Borise Johnsona do premiérského křesla. Přesto bych rád doplnil pár detailů do mozaiky současné situace.

Za podstatné považuji z Astonova úvodníku tento odstavec: Podoby tu jsou, válka vypukla, Rusko zaútočilo na Ukrajinu a jasně dává najevo, že je to útok na svobodný svět. V tom si může Putin podat s Hitlerem přes propast času ruku. Vinu na současné – a v blízké budoucnosti násobně horší – nouzi ale roli i zhoubná domácí politika evropských politiků, v oblasti energetiky naprosto nezodpovědná a krátkozraká. Veřejnost to dobře ví. Angličané přijali omezení jako vnucenou nezbytnost. Zachovají se evropští občané také tak? V něm je totiž ukryto pověstné jádro pudla. Pokud totiž budeme tvrdošíjně trvat na tom, že Putin je Putler a je ho třeba zlikvidovat právě jako Hitlera, Ukrajině nepomůžeme a Rusko ještě více posílí.

A přitom se nabízelo řešení, kterému ale nebyl americký prezident a jeho administrativa vůbec nakloněn. Joe Biden a NATO snilo svůj sen o Ukrajině v NATO, a i když americká rozvědka neustále připomínala, že Rusko na Ukrajinu zaútočí, USA ani NATO neudělalo nic, co by ruskému útoku zabránilo. Naopak, USA a NATO mnohokrát prohlásily, že se jednotky USA a dalších států NATO do války na Ukrajině nezapojí a jediné, co Ukrajině slíbily, byly a jsou dodávky zbraní. Jak už jsem několikrát zdůraznil-žádné zázračné zbraně ale Západ nemá a Ukrajině budou především stále více a více scházet vojáci. Právě tento fakt byl předmětem sporu mezi prezidentem Volodymyrem Zelenským a ukrajinskou generalitou, která vydala nařízení omezující pohyb mužů ve věku od 18-60 let tak, aby mohli být povoláni do armády při mobilizaci.

Racionálně uvažující analytici na Západě už otevřeně hovoří o tom, že Rusko udělá vše proto, aby jednou dobytá území na Ukrajině udrželo. Západ dokonce nebyl a není ochoten vyhlásit nad Ukrajinou bezletovou zónu, protože od samého počátku války na Ukrajině nechce válku s Ruskem, která by přerostla ve III. světovou válku s použitím jaderných zbraní. Pokud ale takto Západ uvažoval, měl se s Ruskem dohodnout tak, jako svého času americký prezident Ronald Reagan a sovětský vůdce Michail Gorbačov. A právě v tom je skutečné jádro problému.

V USA je u moci člověk, jehož duševní schopnosti jsou, velmi eufemisticky řečeno, omezené. Musí dostávat taháky v tak triviálních záležitostech, jako jsou druhořadá jednání v Bílém domě. V Rusku naopak sedí Vladimir Putin, kterého je sice možné líčit jako nového Hitlera, ale který má, na rozdíl od Hitlera, pod palcem jaderný arzenál, který je schopen doslova zničit celý svět. Reagan a Gorbačov se shodli na redukci jaderných zbraní (samozřejmě v době, kdy USA a SSSR byly dominantními jadernými velmocemi). Dnes tu máme jadernou Čínu, jejíž ekonomika na rozdíl od Číny minulého století, dnes světové ekonomice dominuje. Přesto anebo právě proto měla americká administrativa udělat vše proto, aby válce na Ukrajině zabránila. Chybně však vsadila na to, že Rusko na Ukrajině nedosáhne vojenského vítězství (dnes už to šuškanda v Bílém domě naopak připouští) a že se válkou na Ukrajině „vyčerpá“- viz prohlášení ministra zahraničí USA Antony Blinkena po vypuknutí konfliktu.

I v USA jsou dnes analytici, kteří připouštějí, že USA měly dotlačit Ukrajinu k uznání Krymu jako ruského a k autonomii pro Rusy žijící na východě Ukrajiny. Čím dále totiž ruské jednotky na Ukrajině postoupí, tím chmurnější vyhlídky totiž Ukrajinu (nebo spíše to, co z Ukrajiny zbude) čekají. Sázka na „vyčerpání“ Ruska jednoznačně nevyšla. Potřebovali bychom proto schopného amerického prezidenta, který by byl ochoten s Ruskem dojednat přijatelný kompromis ve věci postavení Ukrajiny. Místo toho ale USA trvají tvrdošíjně na „izolaci“ Ruska, což nemá vlastně vůbec žádný vliv na faktickou situaci na Ukrajině, ale v médiích se o tom „hezky“ píše – viz „předčasný“ odjezd Sergeje Lavrova ze zasedání států G20.

Sankční politika doslova zkrachovala, způsobila prudké zdražení energií, a dokonce už i USA nevylučují příchod recese. Rusko je schopno sankce nejen přežít, ale obcházet je spoluprací v bloku BRICS. Na současné situaci Ukrajiny s obrovskými lidskými a materiálními ztrátami, se tak chybná politika Západu jednoznačně podepsala.