Premium

Získejte všechny články
jen za 89 Kč/měsíc

Poučení z krizového alkoholového vývoje (společenské)

Češi mají k alkoholu blízko. Dokonce tak blízko, že kdyby se dnes probudil Bedřich Smetana, musel by zdrceně poopravit svou legendární větu, že nikoliv v hudbě, ale „V chlastu život Čechů“. Všichni to víme a ví se to o nás i ve světě, o což se zdatně stará Světová zdravotnická organizace se svými statistikami. A jak by taky ne, když už malá dítka jsou nucena dívat se na sady plné švestek, jablek a hrušek, a sdílet starosti dospělých, co si s takovou úrodou počít.

Vyprávěla mi kamarádka poučný příběh jejích dvou synů, který začal ještě za totality. Rodina bydlí v baráčku se zahradou na kraji velkého města. Jednoho dne zaujalo tehdy desetiletého jinocha množství spadaných švestek a přesvědčil o čtyři roky staršího bratra, aby je sesbírali a v taškách odvezli veřejnou dopravou do téměř sto kilometrů vzdálené vísky k babičce, o níž – na rozdíl od matky – věděli, že nebude jejich plánům klást odpor. Tam švestky naložili a nechali kvasit. Babička měla radost, neboť nikdy v minulosti nebyly návštěvy vnuků tak časté, chlapce zase těšilo postupující kvašení. Výsledný produkt naložili do demižonů a opět veřejnou dopravou přivezli domů, kde již měli z porůznu zakoupených komponent sestavenou destilační kolonu. A pálili a pálili... až vypálili  lahodný mok.

„A to si představ,“ dodala stále ještě konsternovaná matka, „že hned za plotem sídlila policejní stanice. Voni to pálili esenbákům přímo pod okny.“

I já jsem užasl, ovšem z jiného důvodu.

„Teda, ženská,“ vydechl jsem obdivně, „jestli takhle podnikavý byl tvůj syn v deseti letech… to už teď musí být milionář!“

Chvíli bojovala sama se sebou, ale pak to nevydržela.

„No… za pár let se vrhnul na obchodování s akciemi,“ řekla pomalu, „a netrvalo dlouho a měl milion v kapse.“

To je příběh z Čech. Moravané se věnují divokému pálení s větším elánem, neboť mají víc sluníčka a daleko větší rozlohu švestkových sadů. Další jejich podstatnou výhodou je, že v neděli se v kostele ze svých hříchů vyzpovídají a dostanou rozhřešení. A toho zdárně využili darebáci, kteří nepálí, ale rádi do alkoholu přimíchávají jedovaté směsi, aby vydělali co nejvíc. Nedávno se jim ruka utrhla, pár desítek nasávajících spoluobčanů poslali na věčnost a nám všem zadělali na alkoholovou krizi. Doufejme, že s pokáním zločinců teď farářům pomůže i česká policie.

Tihle uličníci ovšem řádně zamotali hlavu jinému Moravanovi, ministerskému předsedovi. Jako by nebylo dost na tom, že si politici koaličních stran sami dlouhodobě podřezávají větve, na kterých sedí, začali jim samotný kmen nahlodávat nenažranci, jimž dosavadní zisky z pančovaného alkoholu nebyly dost vysoké a přilévali jedu tak důkladně, až štamgasti padali jeden za druhým. Pár mrtvých a o život bojujících naši vládu jistě nevyvede z míry – sama se mezi životem a smrtí potácí už dlouho – avšak když byla nucena zakázat prodej lihovin, začalo jít do tuhého. Neboť daňové příjmy z prodeje alkoholu patří díky nám, pravidelně nasávajícím Čechům, k těm nejstabilnějším. Žádná vláda si ani na chvilku netroufne pomyslet, co by se stalo, kdyby se všichni čeští pijani spojili a jako jeden muž (a žena – podle pohlaví obětí je zřejmé, že v této oblasti panuje vzácná rovnoprávnost) prohlásili: „Od zítřka nepijem!“ Ministr zdravotnictví by sice zajásal, kolik peněz za léčbu ochlastů uspoří, ale my, prosťáčci, ze zkušenosti víme, že by je stejně nikdo nikdy neviděl. Respektive, někdo by je asi viděl, ale nebylo by to zdravotnictví. Zato by se zhroutil důchodový systém. Nebylo by na sociální dávky. Na podporu v nezaměstnanosti. A další a další… až by chudák vláda musela urychleně zavést daň z dýchání čerstvého vzduchu.

Nenadále nás dostihla PROHIBICE. Ta prohibice, ze které jsme si dělali legraci při promítání amerických filmů o dvacátých létech minulého století. Ale prohibice dostihla i vládu a další politiky, kteří si po prvním šoku – výpadku daní – uvědomili nebezpečí mnohem zákeřnější. Totiž, až Čechům dojdou i zásoby lihovin v domácích skrýších, nastane skutečný malér: ČEŠI VYSTŘÍZLIVÍ! Všechny hádky uvnitř politických stran i mezi nimi, podrazy, dokázaná i nedokázaná korupce, sprosťárny, levárny, podezření, urážky, naivní hry na zrušení imunity a zvyšování/snižování platů poslanců… prostě veškerá politická špína, kterou jsme dosud denně sledovali v mírném alkoholickém oparu, abychom uklidnili rozbouřený žaludek, se náhle objeví v celé své nahotě, a my se začneme zmateně ptát: tohle jsme zvolili? Tohle jsou naši zástupci? Koho? Zastupují vás, pane? Ne? Vás, paní? Taky ne? Tak koho? Pojďme se ptát dál…

A v tom tkví nebezpečí. Ne v tom, že bychom si pořídili vidle a jiná napichovátka ve vzpomínce na naše chrabré předky a jejich defenestrace… na to jsme už příliš zlenivěli. Ne. Češi by se donekonečna ptali jeden druhého, až by se ukázalo, že kdysi jsme sice někoho do všech našich komor zvolili, přesto tam už dávno žádného svého zástupce nevidíme. A co hůř, nevidíme žádnou politickou stranu, která by měla kredit tuhle zemi vést. Proč tedy jít opět k volbám? Abychom splakali nad výdělkem jako minule?

Jako správný vůdce první zareagoval na ohrožení parlamentní demokracie ministerský předseda. Došlo mu totiž, že kdyby se žádný Čech nedostavil k volbám, ostatní ministerští předsedové by se mu smáli. A tak vydal nekompromisní rozkaz: „Před volbami musí být prohibice zrušena!“

No, jistě, pane premiére!

Národ to patřičně oslaví a nazítří, ještě v náladě, se voliči vydají k volebním urnám.

„Tak Venco, házej… jestli se strefíš!“

„Já hážu… kterej asi… když já nevím…“

„To máš přece jedno, pitomče!“

„Tak tenhle modrej.“

„Dobrý. Já zelenej!“

„A já červenej!“

„Hele, vole, až tak vožralí nejsme! Máš druhej pokus!“

„Tak aspoň růžovej!“

„Tak jo…“

Moudrý člověk ví, že každá zkušenost – i ta špatná – je k něčemu dobrá. Možná, že i to krátké vystřízlivění nám nebude na škodu. Tak na zdraví!

Další povídky autora jsou dostupné na www.krejci-knihy.cz

Autor: Ivan Krejčí | středa 26.9.2012 8:00 | karma článku: 10,15 | přečteno: 595x
  • Další články autora

Ivan Krejčí

Toskánské peklo i ráj /11

Toskánsko je zemí umělců a člověk, který poznává jejich díla, zákonitě zatouží poznat i jejich život. Jenže, zatímco dnes nás web informuje o výstřelcích kdejaké virtuální krasavice den po dni, ve středověku tomu tak nebylo, a o osobním životě umělců skutečných, jako byl Giotto di Bondone, Piero della Francesca, Domenico Ghirlandaio, Luca Signorelli a další a další, se mnoho nedozvíme. Jistě, internetových záznamů i v této oblasti najdeme dost; záhy však zjistíme, že jeden opisuje od druhého a všichni...

8.10.2012 v 8:00 | Karma: 7,47 | Přečteno: 482x | Diskuse| Cestování

Ivan Krejčí

Tuzemáka na pult, barmane! A cizáka k němu – pro jistotu.

Po tolika letech na světě si člověk myslí, že už ho nic nepřekvapí. Ale fantazie odborníků, stejně jako různých uličníků, je bezbřehá. Je to už velmi dávno, co vědci na celém světě objevili základní princip svého byznysu. Přihodilo se to hned po skončení prvního úkolu, když vystřízlivěli z úspěchu a zděšeně si uvědomili, že od zítřka nemají do čeho píchnout. Až jednoho koumáka napadlo, že tedy nezbývá než začít pracovat na popření získaných poznatků. Konečně, pochybnost přece mají vědci v genech!

3.10.2012 v 8:00 | Karma: 9,04 | Přečteno: 542x | Diskuse| Poezie a próza

Ivan Krejčí

Toskánské peklo i ráj /10

Kamkoli v Toskánsku, ale snad v celé Itálii, tlápnete, můžete si být jisti, že se na tom místě bojovalo. A když ne zrovna za takzvané státní zájmy, tak za nějaké lokální. V průběhu několika tisíciletí vcucla země krev statisíců povražděných mužů – a žen a dětí jaksi přidruženě. Jenom největší masakry vstoupily do dějepisných učebnic, ostatní nestály historikům za řeč, protože učebnice by byly tak tlusté, že by se na ně nenašla vazba. A tak jsou známé jen názvy míst jako Benevento, Campaldino, Montaperti, Meloria... protože tam někdo zvítězil, nebo byl poražen, nebo bylo obětí moc. To vše v sobě pojí krutá porážka, kterou uštědřil kartáginský vojevůdce Hannibal Římanům na břehu Trasimenského jezera roku 217 před naším letopočtem.

1.10.2012 v 8:00 | Karma: 6,13 | Přečteno: 396x | Diskuse| Ostatní

Ivan Krejčí

Toskánské peklo i ráj /9

Že je biorytmus jižních národů dost odlišný od našeho, je známý fakt. Jedním z důsledků pro nás bylo, že jsme nikdy nevečeřeli v italské restauraci. Jsme zvyklí večeřet v pět hodin odpoledne a to je čas, kdy se Italové probouzejí z odpolední siesty. Někteří z nich pak přemýšlejí, jestli mají jít na osmou otevřít restauraci, když jejich kuchař stejně dojde na devátou – aspoň tak to vidím já. Představa, že se naboucháme jídlem někdy v deset večer a pak se odebereme spát – protože projuchat noc už nedokážeme – byla pro nás nepřekonatelná. Naštěstí v té zemi uznávají, že člověk by chtěl něco pojíst i kolem poledne, a tak jsme různá stravovací zařízení poznávali aspoň za denního světla.

24.9.2012 v 8:00 | Karma: 7,99 | Přečteno: 588x | Diskuse| Ostatní

Ivan Krejčí

Toskánské peklo i ráj /8

Když suchozemec v mládí přičuchne k moři, zpravidla se mu ta nekonečná vodní masa usídlí v srdci. A občas se připomene. Člověk pak práskne se vším, co má zrovna v ruce, a vydá se za voláním dálek či blízek – podle toho, kolik má zrovna času a peněz. A nemusí vždycky jít jen o koupání, i když většinou není k zahození; je úžasné všemi smysly a údy těla vstřebávat do sebe jedinečnou nostalgii nekonečné mořské hladiny, která je neopakovatelná a člověk podobnou nenajde ani v horách vysoko u nebe, ani ve vodě, co hučí po lučinách, a dokonce ani v těch legendárních borech, co šumí po skalinách.

17.9.2012 v 8:00 | Karma: 6,32 | Přečteno: 508x | Diskuse| Ostatní
  • Nejčtenější

V Turecku zemřela česká zpěvačka Victoria. Zavraždil ji její vlastní manžel

14. června 2024  8:59,  aktualizováno  11:23

Česká zpěvačka Victoria byla zavražděna v Ankaře. Podle tureckého portálu Hürriyet ji zabil její...

Ruská jaderná ponorka plula u pobřeží Floridy. Fotky ukazují její poškození

19. června 2024  13:53

Ruská flotila, která navštívila Havanu, se rozdělila. Část pluje od Kuby směrem k Venezuele,...

Tři dny v práci, poté domů s majákem. Ministr Bek jel záchranářskou uličkou

19. června 2024

Premium Ministerstvo školství proplácí coby přespolnímu politikovi Mikuláši Bekovi (STAN) přes 57 tisíc...

Pravda o střelbě na fakultě. Unikátní rekonstrukce, vrah přišel ve 13:23

17. června 2024

Premium Pravda o střelbě na filozofické fakultě se vynořuje postupně a některé detaily jdou proti tvrzením,...

„Tak dlouho tam ta zrůda byla...“ Zjištění o střelbě na fakultě rozlítila pozůstalé

18. června 2024

Premium Univerzita Karlova i pozůstalí podali stížnosti proti policejním závěrům prosincové střelby na...

Šlachta se v televizi hrubě pohádal s komentátorem, Schmarz pak zmizel ze studia

19. června 2024  20:51

„Já jsem se zastal kluků policistů a vy do toho taháte politiku,“ začal křičet komentátor Martin...

Bouře nad Českem. Východem Čech a Moravou prochází silné bouřky s krupobitím

19. června 2024  7:56,  aktualizováno  20:36

Pásmo velmi silných bouřek právě postupuje přes východní a střední Moravu. Je mezi nimi několik...

Mašínům brání k vyznamenání část jejich příběhu, řekl Pavel při návštěvě Ústí

19. června 2024  19:47,  aktualizováno  20:10

Prezident Petr Pavel neocení v říjnu státním vyznamenáním bratry Mašíny. Na vyznamenání je už...

Loupeže zakryté válkou. V Gaze kvete vykrádání trezorů, jde o stamiliony

19. června 2024

Premium Pásmo Gazy je od října válečnou zónou a nepřehledné situace se snaží využít zločinecké gangy...

  • Počet článků 69
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 1323x
Půl profesního života prožil jako projektant, druhou půlku v manažerských funkcích. Psát začal kolem padesátky, přičemž spouštěcím mechanizmem byla puberta jeho dětí a touha vyrovnat se s nimi jinak než násilím. Dosud vydal 7-8 převážně humorných knížek.