Drilování při učení cizích jazyků!

Řada lidí má slovo dril a výuku cizích jazyků spojené především s dřívější dobou, kdy se cizí jazyk šprtal slovo od slova či dokonce větu po větě zcela nazpaměť.Když slyšíme slovíčko dril, ježí se Vám z toho chlupy? Ale bylo to opravdu tak špatné? Není to částečně jen náš předsudek?

Za dob našich babiček a prababiček se dril používal hlavně při výuce latiny. Latina ale byla mrtvý jazyk, kterým prakticky nikdo v reálném životě nemluvil, neměl šanci ho použít, jazyk se tedy skoro nijak nevyvíjel a neměnil. Žáci vlastně ani neměli jinou možnost, než se ho naučit právě drilovou metodou a učitelé rovněž necítili příliš velkou potřebu přemýšlet nad inovativními a zábavnějšími formami výuky toho cizího jazyka.
Kdo se prostě nenaučil „papouškovat“ větu za větou, měl kuli… Zde by ale bylo na místě se zamyslet nad aktuální situací a možnostmi učitelů dnes. Změnil se styl výuky za tu hromadu uplynulých let a hromadu článků, časopisů, knih a projektů napsaných k tomuto účelu odpovídajícím způsobem?
Jsou ve školní výuce opravdu v hodinách aplikovány netradiční metody, které by znuděné a pubertální žáky motivovaly a ulehčily nebo minimálně jim zpříjemnily učení se tomu či jinému cizímu jazyku? Prochází učitelé speciálními školeními a je toto téma v dostatečném rozsahu zařazeno do přednášek na VŠ, které jsou určeny budoucím pedagogům? Co myslíte?