Mně spíše udivuje ta fáze vývoje mozku, kdy lidi pod touto fází si myslí, že mají nějaké poslání, a najednou začnou do svého okolí projektovat své dogmata. Zajímavé je naučit se vnímat tzv. kontinuálním dějovým časem, tak jak vše jde plynule měsíc za měsícem, roky za desítky let, a uvidí v každé generací určitý program vývoje mozku, od narození, kde není zatím žádné vědomí až k archetypu dospělého stabilního, celoživotního vědomí, a těch archetypů je zde historicky jenom pár, neboť evoluce byla v určitých podmínkách, teprve pár desítek let je to jinak a to v Evropě. Tento program zajistí pak sousled fází vývoje, kdy se učíme chodit, mluvit, vnímat prostor, vnímat druhé a v pubertě se to navíc redukuje. Bez něj bychom o sobě nevěděli, nebyli schopni vytvořit společnost s její hlubokou časovou, civilizační provázaností. Právě dogmatická fáze v dospělosti u části populace v každé generaci přináší do společnosti opakující se sousled chování, od dogmat náboženských. k civilizačním, vědeckým, duchovních, zdravotních, ... . Je to zde pořád dokola a proč se minulost opakuje. Tyto fáze se celkem snadno poznají ze slovníku dotyčného ... . My máme jen denní vědomí, které končí spánkem, kdy se mozek přepne, a druhý den už jsme někde jinde, nemáme kontinuální dějovou inteligenci, za týden už víme prd. Blog iDnes už je poslední dobou tím přehlcen ... . Na druhou stranu je možnost sledovat reakce lidí, a reakce dotyčných dogmatiků, to že přes tuto fázi, jak si nejde vlak.

Děkuji Vám za sdílení Vašeho pohledu na toto téma, Majmíre.

Super, děkuji za přínosný článek.

Děkuji Vám za pozitivní feedback, Marti.