Emoce pod kontrolou - klíč ke spokojenosti?

Boucháte jako papiňák a o peprná slova u Vás není nouze? Jste slyšet o dvě kanceláče dále? Nebo se mlčky stahujete do role ublížené chudinky, utápíte se ve smutku? Máte pocit, že Vás emoce ovládají a nedokážete je kontrolovat?

Jsme lidé a emoce jsou u nás naprosto normální. Základem prožitku štěstí a spokojenosti nás samých i našeho nejbližšího domácího i pracovního okolí je to, abychom s nimi dokázali pracovat tak, aby nás nepřeválcovaly. Zároveň skrze kontinuální práci s emocemi se stáváme odolnějšími a máme větší nadhled, jen tak něco nás nerozhodí. Je ale třeba pravidelný trénink.

Troufám si říct, že možností tréninku máme každý doma i v práci dost. Osobně beru určité lidi jako trenažéry mé odolnosti. ☺ Takže i tací lidé nám mohou dobře posloužit. ☺

Emoce jsou zde evolučně proto, aby nám pomohly reagovat a přežít. Dnes nám navíc pomáhají uspořádat si život, něco si uvědomit, ochránit nás před něčím – mají vždy svůj účel, proč vznikají. Např. strach je často převlečená ochrana. Strach z odmítnutí či selhání – dříve bychom byli vyhnáni z tlupy a pravděpodobně bychom zemřeli. Obdobně strach z toho, ukázat své slabosti nebo naopak potřeba dokazovat svou sílu a hodnotu – tlupa pečovala předně o silné jedince, kteří měli řadu privilegií – lepší žrádlo, více příležitostí pro páření, tedy šíření nejlepších genů atd. Slabí jedinci byli často vyhnáni, ponecháni svému osudu.

Emoce jsou jen informace, co se stalo, na co si máme dávat větší pozor, např.: naštvání, zlost – někdo přehlédl naše přání a potřeby nebo nebyly dostatečně uspokojeny. Informace tedy je, že je třeba více komunikovat a prosazovat své potřeby a přání.

Emoce nás motivují, rozpohybovávají, přivádí nás do akce.

Na naše požívání má rozhodně vliv genetika, výchova a prostředí, ve kterém jsme vyrůstali, ale například i nedostatek spánku. Pokud jsme nevyspalí, jsme mnohem náchylnější k emočním reakcím, vše vidíme černěji a prožíváme intenzivněji – předně tedy to negativní. Náš mozek je v úsporném módu a my reagujeme zcela primitivně – uteč nebo zaútoč.

Můj článek uzavřu výzvami pro Vás:

Nebičuj se za své emoce. Vnímej je. Uznej, že tu jsou, že je právě přožíváš.

Pojmenuj je.

Hledej v nich informaci pro sebe – co máš dělat jinak.

Druhé nezměníš – začni u sebe.