Protože solidarita je lepší než normalizace

Známý místní blogger vznáší otázku po smyslu solidarity. Ptá se proč bychom měli být solidární, když jsme dobrou normalizovanou zemí, jež se ničím koloniálním neprovinila. Zdá se, že solidarita je pro dnešního člověka jakýsi trest

Neblahý blogger hřímá už v perexu: „Abychom si mohli o důležitých věcech ve své vlasti rozhodovat sami.“ Pro korektnost uvádím celou citaci, navzdory tomu, že korektnost se nenosí, jsem staromil.

Že prý musíme být solidární. Ale proč? A s kým vlastně? My jsme netyli po celé generace z dobytých zámořských území a nemusíme proto dnes snášet odvrácenou tvář kolonialismu v podobě masového usídlování exotických etnik na svém území. Ale máme prý být solidární s těmi, kdo z kolonií po staletí profitovali. My jsme nezačali se zbrklou politikou otevřených dveří pro miliony lidí ze zemí, kde se žije hůře než u nás. Ale máme prý být solidární s těmi, kdo tuto zvací politiku prosadili.

Zdroj: http://jakl.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=613158

Z celého článku, z nějž cituji, zaznívá halasná normálnost správného češství. Vlastenectví na druhou. Patrně by se celý svět měl normalizovat podle Čechů. Proč to nikomu nedochází? Svět by napřed měl být solidární s Čechy a pak, možná se Čech milostivě rozhodne, zdali trochu té solidarity…, ale proč by měl…, vždyť místo solidarity je mnohem výhodnější učinit nějakou normalizovanou investici.

V jiné tragikomické diskuzi,opět o Burkinách, se jeden diskutující vyjadřuje zcela přesně (viz obr.).

V boji o Burkiny nejde o nic jiného, než o podvolení. Podvolení je pěkný překlad slova normalizace.

Odkud se všechna ta touha řady zdejších bloggerů a diskutujících o českou normalizaci světa, tedy podvolení se českým pravidlům a viděním bere?

Křesťanské a silně kulturní chování by se obracelo k velkorysému solidárnímu řešení automaticky. Z většinové podstaty příkladu Ježíše Krista vyplývá pomoc, pochopení, tolerance a osvobození. Různé účelové apoštolské korektivy na tom nic nezmění. Jenomže dnešní Čech není křesťan, jeho sebelítostné nelítostné inspirace jsou někde úplně jinde.

Autorem prohlášení je Jan Scheinost. Vypracoval text pro Národní obec fašistickou v roce 1925.

Požadavky z prohlášení NOF z roku 1931 by prošly cenzurou i dnes. Mnohdy zaznívá, že jsme nepřekonali totalitní socialistickou éru, to jistě, ale my jsme nepřekonali ani teze českých fašistů z období první republiky. Jakoby si už nikdo nevzpomínal, kam národní stát dospěl. Ke dvěma světovým válkám. Nás vehnal do vlivu komunistického Ruska, protože zájem vyhnat menšinové národy byla prvotní. Dnes nás národní zájem izoluje od západní Evropy. Mám ovšem obavu, že sami to ve světě nezvládneme a s někým spolupracovat, za nějakých podmínek vždycky budeme muset. Možná v koncepci Velkého Česka v územním rozsahu za největších Přemyslovců, kdy česká říše dosahovala od Baltu k Jadranu, bychom to zvládli. Ale dnes? Pochybuji.

Odpověď na původní otázku zní: Solidarita nám přináší prestiž, obdiv a sounáležitost s lidstvím. Zaprděná česká normalizace nás odsuzuje do role směšných švejkovských komediantů, chechtajících se bestií, které se domnívají, že nařízením o přípustných plavkách někoho podrobí své víře Nevíře.