Kulturní rasismus, celibát a exkluzivita víry

Pokud se výše uvedených pahodnot evropská společnost nezřekne, zahyne na svou konzumní lhostejnost. Aby se zvýšila konzumní schopnost, odpovědná adaptabilita, musí logicky přijít omezení natality, která je ekonomicky výhodná.

Pojem kulturní rasismus jsem nevymyslel, ale plně se ztotožňuji s tím, jak jej definují diplomové a vědecké originální práce o tomto tématu. Pojem se stává běžným. Pouze zde, mezi neonarcistickými migrofoby, se bagatelituje nebo rovnou popírá jeho platnost. Jistě, účelově lze zdeformovat leccos. Jenomže nejde jen o jednu práci. S tímto pojmem pracuje řada prací v sociologii a  psychologii  nejméně od roku 2000. Ostatně slovo rasismus ve svém základu znamená různost druhu. Různost pro mnohé znamená možnost kritizovat odchylku od normy, již většinou představuje mluvčí xenofob, neonarcista nebo migrofob sám. Existují práce o psychologii rasismu. Psychologie má i škálu měřitelnosti rasismu. Kritická identifikace u kryptofobie nezná mezí. Jednou z podob je například deformace výkladu historie. V tomto smyslu zde může jistý bloger klidně napsat neuvěřitelné slovní spojení: „ ... generál Franco  by nejspíš s křesťanskou pokorou přijal fakt ...“ Možná se stejnou křesťanskou pokorou masakroval svoje odpůrce. V každém případě, pokud se po katolicku řádně vyzpovídal a přijal poslední pomazání, mohli byste se s ním překvapivě setkat v nebi.

Jistě se setkáte v nebi s duchovními, kteří dodrželi všechny církevní předpisy, jen se jim něco zvrtlo tu a tam v sexuální problematice. Aby ne. Příroda neevolucionovala tělo k celibátu. Dokonce i Bůh hned na začátku poradil Adamovi a Evě: milujte se a množte se. Aby nedošlo k omylu, církev teorii o evoluci již nezakazuje, ani neodmítá. Nemůžeme ovšem říci, že by ji nějak propagovala. O to nyní nejde. Celibát je sice proti evoluci, ale ve své dobrovolnosti není ničemu nebezpečný. Pokud je dobrovolný a konkrétní osobnost je s ním vážně smířena a srozuměna. V bibli byste těžko našli přímou oporu celibátu. Je to výmysl mnišství až od desátého století. Starší nebo jiné kultury v celibát tolik nevěřily a proto potřebného služebníka raději pro jistotu vykleštili, čímž zbavili pokušení jakékoli přirozené realizovatelnosti. V křesťanském světě v moderní době tento umělý institut vygeneroval tisíce zneužitých adolescentů ctihodnými duchovními, jimž dlouho kryly záda mafiánské církevní biskupské konference. V poslední době se nový papež František konečně nebojí s touto praxí zatočit. Jeho nadcházející cesta do Irska je v tomto smyslu skutečně statečná cesta. Myslím, že více než omluvy by pomohlo samotné zrušení povinného celibátu. Většina církví se plného nuceného celibátu vzdala. Dobrovolnosti by se překážky nekladly. Kdo chce zůstat čistý a nepoznat ženu či muže v nejintimnějším smyslu, budiž. Koneckonců, jak si může kterýkoli duchovní myslet, bez sexuální zkušenosti, že je schopen poradit v manželském vztahu. Celibát je rasismus svého druhu. Sexuální rasismus. Zakrývat si skutečnost, že sperma vychází ve spánku i duchovnímu, který jistě těžko ovlivní svoje spánkové sny. Říká se tomu poluce. (Chce někdo snad tvrdit, že Bůh nestvořil poluci?) Přesto si takový celibátník připadá čistější než ostatní. Má mu to dodávat mravní autoritu. Nic proti skutečné mravní autoritě, ale tato staletá fyzická lež o sexuálním neživotě zejména katolických duchovních je v moderní době přímo směšná.

Z kulturní nadřazenosti a sexuálního rasismu, který vyvyšuje pohlavní čistotu, která ve skutečnosti u mužů neexistuje, vyrůstá, vedle dalších dispozičních kořenů, věroučná exkluzivita. Každý věřící, každého náboženství (včetně ateistů) si myslí, že jeho víra je nejlepší. U monoteistických pojetí je to neuvěřitelně směšné. Kdyby všemocný Bůh opravdu chtěl, zjevil by se neproblematicky všem a stejně. Láskou je i v životě spíše přístup nedělat ze sebe hádanku. Tak jaký žárlivý Bůh? A když už žárlivý, tak proč nedůsledně? Když muslimové nejsou naši bratři ve víře v jednoho velmi podobného Boha, tak proč všemohoucí prostě všemohoucně nevylikvidoval potopou či sodomou-gomorou zcela kontroverzní náboženské myšlení? Stačilo by, aby jinověrce a jinorasy nestvořil. (Raději se neptám, kde byl při běsnění v Osvětimi i jinde.) Námitek či argumentů by mohlo být mnoho. Ale co je podstatné. Nedává existencí jinověrců Bůh najevo, že očekává toleranci a lásku v každém ohledu? Neposlal k tomu na smrt mezi lid dokonce svého syna, který svého monoteistického otce zpřístupnil všem národům i mimo původně vyvolené židovstvo?? Právě za to byl zavražděn. A jak říká Dostojevský v Bratrech Karamazových: „ ...a kdyby se znovu někde objevil, musel by být opět zavražděn ...“ Tuto exkluzivitu Boha jediného a všeobjímajícího celé lidstvo považují křesťané za největší devizu k vývozu – ovšem pod názvem kolonizace, obrácení na víru, christianizace apod. Dnes máme nové názvosloví: demokracie, boj proti korupci apod. Že by bůh potřeboval a vyvolil k získání světovlády jednu, zrovínka bílou, rasu? Copak si bílá rasa mezi sebou samotnou vyřešila demokracii a boj proti korupci, aby mohla nějaké takové recepty vyvážet? Tak malicherného Boha já nepřijímám, nesnesu a nebudu nikdy propagovat. Má-li být Bůh ideálem, musí téměř převyšovat samotného Ježíše Krista. Žárlivý Bůh je pro mne nepředstavitelný a nepřijatelný. Žárlivý Bůh vyžaduje exkluzivitu! Kultury celého světa podhrnuje pod své žárlivé ideje? Nikoli. To jen člověk z moci údajné svobody původní ideály zprohýbá, až z té deformace zbývá proces s pedofilními duchovními. Křesťanské víře takto hrozí blamáž a tragikomedie pro pár vytrvalých diváků.