Evropské volby naslepo

Volič by očekával, že se budou v médiích přebírat evropská témata. Politici ovšem nemusí vést žádnou kampaň, kdy nikdo o podstatě fungování evropské politiky nic neví. Nemáme ani českou mutaci evropského deníku. Nic.

Jak mají voliči jít zodpovědně k volbám, když se evropská témata, uspořádání nadnárodních koalic a různé dlouhodobé úmysly či koncepce k naší mysli vůbec nedostanou?

Příkladem může být různý výklad migračního paktu. Koaliční politik se vrátí z evropského jednání a sdělí oficiálně, že zabránil kvótám, a že k povinné solidaritě zajistil výjimku. Nevíme. Nerozumíme. Musíme věřit politickým proklamacím, na které jsme odkázáni z úst protagonistů, kteří vyslovují pohodlně jen své zájmové sentence. Na vině je zejména nedostatečná novinářská práce, a také minimální dostupnost informací ve spolehlivém právně platném překladu.

Nechci tvrdit, že jde o nějakou cílenou cenzuru. To by právně neobstálo, protože vždy vám mohou předložit odkaz na anglicky znějící protokol nebo normu. Mně to ještě tak nevadí, ale přiznejme si, cizím jazykem vládne v pokročilé analytické úrovni zlomek lidí. Nemluvě o tom, že neznáme rutinně ani evropské právo. Zdá se, že evropská politika je jedna velká duhově růžová bublina manipulace, která právě dopadá na zelený green, kde praskne.

Kolik politických stran účastnících se voleb jsme schopni vyjmenovat? Prý jich kandiduje 30 nebo víc? Tento žalostný informační deficit vede voliče k jedinému, musí své partaji či politikovi jedinému věřit. Proto je naše politická kultura momentálně mentálně pod nulou. Takovou už nad námi mají moc, že nám ani nemusí nabízet řešení a prokazovat strukturální schopnost orientace v problémech. Je to čistý boj o trafiky, v hrubějším podání o koryta. Z čehož plyne defektní pojem o politice, že je to jedna velká špína. Přesto se najdou tací, kteří vám budou skálopevně tvrdit, že jim jde o hodnoty a vítězství pravdy a lásky nad lží a nenávistí.

Jistě lze mnohé dohledat na netu. Ale postoje si musíme důvěřivě domyslet. V těchto hrubých spekulativních obrysech se pak vidíme navzájem. Prakticky nemáme čím argumentovat, tak se uchylujeme k emocionálnímu fandění. Přitom v evropské politice jde o velmi mnoho. Třeba podoba společné zahraniční politiky ovlivní postoje EU vůči dvěma hlavním konfliktům a umožní nebo znemožní jejich řešení.

Ukáže se, zdali je EU rukojmím, vazalem nebo partnerem NATO. Zjistí se, kdo, proč a jak vládne politice NATO, která trhá ústavy většiny zemí na kusy. Ukáže se, zdali nebude nutné zabojovat o vystoupení z NATO, které mělo být obrannou aliancí, a nyní její představitel vyzývá k útokům zástupného bojovníčka k útoku na zločinně rozpínavé Rusko, u jehož hranic naopak dnes stojí na těsno vojska NATO. Jestliže národy získaly mírovou cestou možnost rozhodnout se o své budoucí politice spojenectví a permanentní demokracie, měly by Rusku spíše poděkovat a udržovat přátelskou spolupráci. Dnes se ovšem spekuluje o totální politice neuznání ničeho, co by mohlo být i jen vzdáleně ruské. Proruští trollové a švábi dál poslouchají Prokofjeva, Musorgského, Čajkovského, Vysockého, čtou Dostojevského (zejména Běsi by měly být zakázány!). Každému soudnému člověku musí být jasné, že nelze bojovat na dvou frontách. Válka, zejména ta eskalující, nemůže být, a nebude nikdy, ani náznakem ekologická. To je právě nonsens a pokrytectví, které nás nutí vzývat kontroloři našeho dutého smýšlení.

Například v otázce migrace jsou desítky odstínů cítění a chování. Vzpomínám si na útoky a zesměšňování mých protestů proti názorům, že se na hranicích má bez varování střílet, že se mají potápět nouzové migrantské čluny na moři. I dnes se stále sní o ochraně vnějších hranic EU, ale to je nerealistické vzhledem k rozsahu prostoru ke hlídání a nejednotě obyvatelstva v těchto otázkách. Část společnosti chce levnou migrantskou pracovní sílu, která posiluje otrockou práci v Evropě. Přece není nic lepšího než pracující ilegál, který si nemůže na nic jít stěžovat, nikam. Jiní by migranty bez uvažování vraždili, ale když přišla vlna ukrajinských migrantů, najednou změnili názor, který se zase dostane do kontroverzní roviny, až bude Ukrajina požadovat vydání odmítačů vojenské služby. Možná se dočkáme ilegálního ukrývání Ukrajinců, jako ukrývání Židů za druhé války.

Nakonec si dovolím i trochu provokace, protože text výše, to jsou jen takové evergreeny. Můj názor je ten, že EU by měla vystoupit z NATO pokud se ono nově transparentně nedemokratizuje. Nevíme, kdo a jak ho řídí. Měla by vzniknout nová podoba aliance bez skryté dominance USA. Jinak můžeme „amíkům“ rovnou předat klíče k evropským metropolím, protože pak nelze vést nesatelitní politiku. Jistě si o tom mnozí myslí něco úplně jiného, ale vizionáři míru mají jistě právo diskutovat demokraticky bez autocenzury o tomto reálném usilování o mír.

A protože mnou dotčená kontroverzní témata, chtěj nechtěj, budou podstatou budoucího směřování Evropy, pak je celkem logické, že bych chtěl slyšet logické argumenty, a ne papouškované proklamace. Třeba ty o tom, že migrantům by se měly vytvořit takové podmínky v jejich zemi, aby neměli důvod emigrovat. Ví někdo z těchto blábolistů kolik to stojí a kolik míru by se muselo ve světě nasadit, aby vykvetl a umožnil neemigraci? To bych chtěl od kandidátů slyšet a nechápu, že se na to novináři nechtějí zeptat.