Co ukazuje diskuze s kulturními rasisty 2, Thilo Sarrazinova

... historická východiska v úvodu knihy postrádají systematické uspořádání a jasnost. Berme to jako daň nekonkrétního úvodu. Je ovšem smutné, že tu a tam ve formulacích probleskují záblesky myšlenkových zkratů. Bohužel.

K evoluci člověka, jak se jmenuje tematická část prvního oddílu, Thilo Sarrazin (dále jen TS) uvádí jako jeden z pramenů svých vizí východiska Edwarda O. Wilsona z jeho knihy Sociobiologie (1975). Názory v této knize jsou velmi blízké známějšímu a velmi podobně smýšlejícímu autorovi Dawkinsovi. Celé toto pojetí moderní biologie se z hlediska humanitních věd často souhrnně nazývá neodarwinismem. Toto učení se velmi mechanicky a dogmaticky v pozitivistických dimenzích vrací k některým základním tezím Darwina, které absolutizuje a nekriticky povyšuje za jednou pro vždy daná dogmata či determinismy. Lidsky řečeno, vše kolem lidského konání či chování má jen a jen biologicko – materiální povahu. Tedy vše na člověku je podmíněno jen biologicky. V tomto smyslu hovoří Wilson přímo jen o iluzi nezávislého jednání. Svobodná vůle je podmíněna biologicky. Podobně jako Dawkins dochází už Wilson k determinaci lidského chování na základě „sobeckého genu“. Všímá si lidského kolísání mezi altruismem a egoismem. Bez nějakých zjevných důkazů či argumentů náhle však vyvozuje, že skupinová kooperace člověka má pouze konkurenční vyznění a vede tedy biologicky přirozeně k vytváření nadřazených skupin. Jistě toto nechceme v pravěké historii nijak popírat. Jsou zde určitě vrozené a zděděné instinkty, které ovšem moderní člověk může zvládat, civilizovat a využít v různé pozitivní soutěživosti jako jsou např.  hospodářská soutěž nebo sport.

V dalším tématu Jak se vyvíjela civilizace, TS uvádí různé školské posloupnosti technologických vynálezů (jazyk, užívání ohně, náboženství, zemědělství, těžbu kovů, ..., až k vědecké revoluci dneška). Do komentáře některých vývojových událostí se TS promítají záblesky politiky, o jejímž biologickém původu ovšem nepadne ani slovo. Politika je prostě sociální řád bez nějakého vysvětlování, prostě řád. A jelikož je na lidském životě vše jen biologické, i politika je prostoduše biologická (str. 25-27). Bohužel žádné biologické podmínky či argumenty pro to, že vědeckotechnická revoluce se rozvinula nejdříve, nejrychleji a nejvíce právě v Evropě nepřináší. Konstatuje to pouze jako stav. Na str. 27 však náhle přichází s poukazem na výzkumy Davida Landese, jenž tento historický úspěch Evropy popisuje jako kulturní podmíněnost setrvalého vývoje. Jak je to ale možné? Kde se biologicky vzala kultura a jaký je vztah mezi biologií a kulturou? Podle Landese:

• rostoucí autonomie a vnitřní nezávislost badatelského ducha
• vypracování vědecké metody spočívající v měřeních a empirii
• „vynález vynálezu“ systematickým šířením a rozhojňováním vědění v prostoru, který byl v daném ohledu kulturně navýsost homogenní

Nějak mi tu v těch podmínkách chybí biologická podmíněnost. V prvním bodě dokonce zmiňuje Landes zcela nebiologického „badatelského ducha“. TS uvádí i další autory a rozšiřuje rozsah podmínek, které vedly k rozvoji západní civilizace. Ferguson (zajištěná majetková práva a vláda zákona, pokrok v lékařství, industriální produkce konzumních statků, pracovní etika ve smyslu určitých duchovních a životních postojů). Opět mi zde chybí nějaké převažující biologické aspekty. TS uvádí další příklady a odkazy na podobné názory a jejich autory. Po tom všem na str. 28 zobecňuje: „Ekonomické, kulturní, náboženské, historické a geografické faktory jsou spolu zřejmě komplexně provázané a vzájemně se podmiňují. Z toho logicky plyne, že musíme rozlišovat mezi zjištěním rozdílů a jejich vysvětlením. Zjištění by měla být ověřená a vysvětlení neunáhlená.“ S tím nelze, než souhlasit.

Zbytek stran 28 a 29 však TS náhle využívá k současnému porovnávání blahobytu podle euroatlantického parametru HDP na obyvatele. Porovnává např. vývoj HDP mezi Ghanou a Singapurem. Obě země měly kolem roku 1960 srovnatelnou pozici, Ghana z hlediska surovin dokonce lepší výchozí pozici. Obě byly pod správou Británie a přejaly její právní řád. (Což není pravda, ale to nyní není tak podstatné.) Ale, co prý podstatné je! V ekonomické vědě se podle TS hovoří o „dlouhém stínu historie“. Bez nějakého biologického vysvětlení se zde konstatuje, že Singapur má dnes osmkrát vyšší HDP na hlavu než Ghana.

Konkrétnímu vysvětlení rozdílových aspektů a jejich příčin se budu spolu s TS věnovat v následujícím dílu reportáže.

Můj závěrečný komentář:  Biologismus i darwinismus se prozatím jaksi vytratil. Naopak se objevily humanitní pojmy jako: duch, náboženství, kultura, politika apod. Jistě jde zatím jen o faktický popis čehosi v pojmech humanitního „nebiologického"  světa, ale bohužel jen na základě nesystematicky vybraných aspektů. Jestliže například v Bhůtánu mají dnes díky osvícenému panovníkovi Ministerstvo Štěstí, které zřejmě nějak pozitivně funguje, protože žádný exodus z této země se navzdory srovnatelně nízkému HDP na hlavu nekoná; jistě se s tímto faktem v následujících kapitolách spolu s TS biologicky vyrovnáme. Zatím mi nahodilé glosování vstupních faktů připomíná talentovanou seminární práci maturanta. Pro čtenáře, kteří měli příležitost číst historickou Ekonomii dobra a zla od Tomáše Sedláčka, musí znít vývody páně TS značně amatérsky.  

Minulá kapitola  zde.