Co vše musí rozvedená máma zvládnout

Můj jediný a vymodlený syn se žení. A jeho svatba ve mně vyvolala vzpomínky, jaké to bylo, když jej jeho otec hned po narození zradil a opustil. Mě samozřejmě také

Být rodičem je asi ta největší zodpovědnost v životě. Zajistit své dítě, být láskylpným rodičem v nelehkých chvílích není vůbec snadné. Můj syn se žení a mě jeho svatba nějak hodila do dob, kdy jsem jej očekávala, a když jsem přišla z porodnice domů. Co vše se dělo. Tohle bych nepřála vůbec nikomu.

Vdávala jsem se krátce po vysoké škole, můj muž ještě studoval UMPRUM ve sklářském ateliéru prof. Stanislava Libenského. Zatímco já byla výdělečně činná, on nebyl, pomáhala jsem mu finančně na studiích. Když je dokončil, podařilo se mi pro něj sehnat byt, jenž mu sloužil jako ateliér, velké štěstí bylo, že se tento ateliér nacházel v domě, kde jsme žili. V našem manželství jsem si musela osvojit roli živitele, neb můj muž byl na volné noze a nikdy jsem neměla přehled o tom, zda nějaké příjmy má, či nemá. Vzali jsme si novomanželskou půjčku ve výši 30 tisíc, to tenkrát stačilo, aby si jeden vybavil byt. A tím, že jsem měla výtvarníka, tudíž jsme neměli peníze nazbyt, byl náš skomný byt opravdu moc hezký. Půjčku jsem musela splácet jen já, protože můj muž mi vždy tvrdil, že žádné příjmy nemá. Neřešila jsem to, učila jsem na gymnáziu, dostávala jsem svůj pravidelný měsíční plat, vše se krylo z mých příjmů. Byla jsem vždy pracovitá, navíc jsem uměla šít, dokázala jsem si ušít velmi hezké oblečení za pár babek, ušila jsem něco i pro svého muže.

Když jsem otěhotněla, můj muž na mé těhotenství reagoval zvláštně. Odjel do Prahy. Byla jsem sama doma, když někdo zatelefonoval. Byla to dcera slavného českého režiséra a ptala se mě, co je s mým mužem. Že jí slíbil, že přijede. Jak jsem byla hloupá a naivní, už tenkrát mi mohlo dojít, že něco v pořádku není. Pojala jsem podezření, že by mohl můj muž s touto ženou něco mít. Ona byla krátce po rozchodu s jiným sklářským výtvarníkem, a jak to vypadalo, nikdo o ni v Praze nestál. Můj muž veškeré mé obavy a pochybnosti vyvrátil.

Moje těhotenství bylo velmi těžké, většinu jsem musela strávit v nemocnici. Prognóza byla nejistá, jen padesát procent naděje, že se dítě narodí, měla jsem vcestné lůžko, těhotenství muselo být ukončeno předčasně s tím, že moje děťátko bude slabé, chudokrevné s malou prognózou přežít. Návštěvy byly zakázány, mohl mě navštívit jen můj bratr lékař. Nadálku jsem cítila, že se doma něco děje, nicméně jsem to nemohla ovlivnit. Bojovala jsem za vymodlené dítě. Své tchyni jsem dala plnou moc, aby mi mohla vyzvedávat mzdu. Tenkrát se vyplácelo v hotovosti. Řekla jsem jí, ať peníze nechává manželovi, když neměl žádný příjem.

Syn se narodil zdravý. Nikdo toto neočekával. Nevím, nakolik byl můj muž šťastný, spíš si myslím, že narození našeho dítěte nepředpokládal. Když jsem se po dlouhých měsících vrátila domů, bylo vše jinak. Manžel mi naservíroval, že se zamiloval do dcery slavného českého režiséra. Vůbec nevím, jak jsem vše tehdy mohla zvládat. Po těžkém těhotenství, po těžkém porodu, kojící, velmi oslabená...Věděla jsem, že se manželství blíží ke svému konci. Manžel sice stále setrvával, zřejmě proto, že jsem měla svou mateřskou. Opustil nás, až když mi mateřská došla, on by se byl musel spolupodílet. Tenkrát jsem šla na soud a vše už řešila soudní cestou. Byla jsem maminkou malého miminka, jeho otec nepřispíval na domácnost a nakonec odešel, když zjistil, že mateřská končí...

To jsou tak ošklivé zážitky v mém životě, takové bych je nepřála vůbec nikomu. Ráda bych uvedla, že dcera slavného režiséra se v mém šestinedělí, kdy jsem byla tolik zesláblá po porodu, chovala jako hyena. Posílala mému muži expres dopisy, telegramy, telefonovala jak šílená...

Vše jsem přežila. Když přišla devadesátá léta, vzala jsem si úvěr, abych mohla koupit sobě i synovi náš byt. Dnes se divím, jak jsem to vše mohla zvládat, nikdy jsem netrpěla pocitem, že jsem chudá. Věděla jsem, že mě moje práce uživí, učila jsem na SŠ a zároveň měla jazykové kurzy angličtiny, které mě nikdy nenechaly padnout. Synovi jsem nikdy nebránila tomu, aby se mohl se svým otcem stýkat, byť byl na samém počátku velmi malý. Kdo byl problém, byla manželova milenka, později manželka, jež mého syna nepřijímala. Hodnotila bych ji jako rozmazleného fracka.

Čas se posunul. Nepovažuji se za ženu, která je tzv. socka. Svou pracovitostí jsem dokázala poskytnout nejen sobě, ale i synovi velmi slušnou životní úroveň. Jeho otec, ač akademický malíř, sklářský výtvarník, má dva byty v Praze, auto zn. Jaguár, chalupu v místě, kde ji také měl Miroslav Horníček či vlastní Petra Černocká. Synův otec je zvyklý lhát, mnohokrát se snaži synovi namluvit, jak špatně je na tom finančně, že žádné peníze nemá...lhář, takový byl vždy, jen jsem bývala velmi naivní, abych jeho lži prokoukla.

Syn se žení. Svého otce pozval. Je jeho jediným synem, můj ex má se svou ženou dceru. Zda svému jedinému synovi bude opět lhát, že nemá žádné peníze, ukáže jen jeho morání ubohost. Té má více než dost...

Na svou adresu mohu uvést ještě toto. Život mě naučil, abych měla mužský mozek, pokud jde o zabezpečení rodiny. Své jisté naivity jsem se nikdy nedokázala zbavit. Dnes už vím, že přitahuji muže, kteří velmi kalkulují. Mohou být movití, ale jsou lakomí. Mají tendenci se finančně přisávat na můj rozpočet, na rozpočet rozvedené ženy, jež zůstala sama s dítětem...Naštěstí už jsem schopna takové rozpoznat a poslat je do horoucích pekel, kam patří...A myslím si, že tam patří i můj ex, sice akademický malíř, ale s morálkou na štíru, tam zahrnuji i jeho ženu. Její otec slavný režisér neměl jaksi čas ji poučit o tom, že ženy šestinedělky a novorozenci mají být chráněni...