Co mně dali mí rodiče

Motto "Kdo miluje čistotu srdce a má ušlechtilé rty, tomu bude přítelem i král". (Přísloví Šalomounova, Druhá sbírka, 22.11)

Mí rodiče mi toho dali do života spoustu. A budu jim za to vše nadosmrti vděčná. Nedali mi žádné hmotné statky, žádné konto v bance. Nicméně toho málo není, čeho se mi od nich dostalo.

Snad to nejzákladnější, co mě naučili, byla skutečnost, že se v životě musím spoléhat jen a jen na sebe. Že nemám od nikoho nic očekávat, neb lidé mnohdy zklamou, proto raději žádná očekávání. O to víc se jeden dobře cítí, když jej někdo překvapí. Rodiče mě naučili, aby se na mě mohli jiní lidé kdykoli spolehnout, abych vždy dodržela to, co slíbím. A spolehlivost je věru velmi dobrá vlastnost, zvlášť v dnešní době.

Nenechat se odradit případným neúspěchem, nikdy se nevzdávat a dosáhnout svého cíle i za cenu škrábanců. Protože dosažení něčeho, po čem toužíme, přináší velký pocit uspokojení. Člověka to posiluje. Maminka mě naučila vše ženské. Jak se chovat k muži, jak mu dát najevo lásku. Nikdy muže nedržet a nechat jej jít, když je to jeho vůle. A nejen to. Od ní jsem se naučila vařit, umět cokoli ušít, umět plést, umět si cokoli spravit, co by žena umět měla. Např. vyměnit zip u kalhot, kabátů, bund. Umět vyprat i bez automatické pračky. Stačí jen rozdělat pod kotlem oheň, prádlo vyvařit, vymáchat a vyždímat. I tím jsem si prošla, proto mě toho v životě nemůže příliš překvapit.

Můj tatínek mě naučil bojovat, umět vyjádřit svůj názor a nebát se. Nebýt nikdy zbabělá, za nikoho se neskrývat a vyslovit to, co si myslím, i za cenu toho, že mě okolí odsoudí. Protože okolí bývá velmi slabošské a raději dupe v davu, než aby šlo svou cestou. Můj tatínek mě naučil, že to, jak se v životě budu mít, bude jen otázka mé práce. Mé pracovitosti. A díku jemu se mám v životě dobře. Netopím se sice v milionech, nicméně si plním to, co mám ráda. Mohu cestovat a poznávat svět. A to je velká deviza. Tu vám nikdo nevezme. Tou se bohatne. Nebohatne se podvodným čerpáním dotací z EU, nebohatne se vyžíráním z eráru, ale smrtelník bohatne tím, že objevuje svět. Nutno podotknout, že mě mí rodiče naučili nahlížet na vyžírky jako na lidi, kteří nejsou  žádným přínosem, takoví si zaslouží jen odmítnutí.  A za to jsem svým rodičům rovněž vděčná. Hodně se mnou i mým bratrem cestovali, nikdo je nefinancoval, žádné odborářské rekreace a podobné soudružské zrůdnosti. Dlužno podotknout, že jsme mohli pouze cestovat v teritoriu, které soudruzi vymezili.Cestování přináší velké životní naplnění, tento pocit znám díky svým rodičům..

Díky svým rodičům jsem mohla vystudovat vysokou školu a dostalo se mi daru vykonávat profesi, která je krásná. Učit angličtinu. I když se věkem blížím ke konci své pedagogické činnosti, nějak to s koncem ještě nevypadá. Mohu učit na výběrové střední škole, v níž ryba od hlavy voní a je to na škole znát. Krom toho se mohu se svou specializací realizovat i v soukromém sektoru a poznávat lidi z rozličných profesí. Díky jim poznávám nové, učím se nové a to mě motivuje, abych ve svém snažení nikdy nepolevila. Abych do všeho, co dělám, vnášela své srdce, jak mě to mí rodiče naučili. A ono se to nějak stále úročí. Když do svého veškerého snažení dáváte své srdce, bude se vám dařit. A taky mě vedli k tomu, abych žila tak, abych se za sebe nemusela stydět a aby se za mě nemusela má rodina stydět.

Abych nebyla jen prázdným obalem, aby tu po mě jednou něco zůstalo. I to je výchova mých rodičů. A tak by tomu mělo v životě být. Nejen zplodit dítě, ale naučit je všemu podstatnému, aby si umělo poradit v nejzákladnějších životních situacích, ale i v těch svízelných. Bez mobilu a moderních technologií. Aby umělo komunikovat tváří v tvář, aby vědělo, že lidský dotyk má velkou hodnotu, . Respektovat zákony, jež panují v přírodě, i toho je v našem žití zapotřebí. Jedině tak má lidský život šanci pokračovat dál...