Aleš Gill
Jsem pisálek. Baví mě psát. Baví mě psát o místech, o kterých moc lidí nepíše. Raději budu psát články o Pchjongjangu a Kábulu než o Dubrovníku a Bibione. Nejsem si jistý, jestli to po mně někoho baví i číst, ale stejně píšu. Třeba si to v důchodu po sobě jednou všechno přečtu a řeknu si: Dobrý.
Jsem rychlocestovatel. Raději nakouknu za týden do dvou zemí, než bych zůstával v jedné. Jet na pár hodin, na otočku, do Japonska, mi dává větší smysl, než do Japonska nejet vůbec.
Jsem řidič. Nerad se nechávám vozit, chci být pánem volantu nebo sedět na místě spolujezdce s mapou v ruce. Když chci vypnout, řídím. Tisíce kilometrů napříč Evropou nebo Amerikou.
Jsem optimalizátor. Umím si správně vybrat zavazadlo a pokud to není třeba, umím si odříct odbavené zavazadlo a užívat si svobodu s příručním batohem. Naopak, pokud se jede autem, není důvod si s sebou nevzít kousek domova, luxusu moderního světa - židli, chladicí box, nůž.
Jsem plánovač. Chci vědět, kam se jede, co se tam bude dělat, jíst, chci vidět mapu, šťourat se před cestou na internetu. Stejně to nakonec končí improvizací...
Jsem akční letenkář. Umím najít letenky levně, a umím se rychle rozhodnout, jestli za danou cenu a za daných podmínek chci nebo nechci letět.
Jsem extrémista. Raději pojedu do Iráku než do Španělska, raději pojedu do Severní Koreje než do té Jižní. Mám rád místa, kam nikdo nejezdí, mám rád otevřený prostor. Špicberky, Island, Saharu, Aralské jezero.
- Počet článků 252
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1441x
Seznam rubrik
Oblíbené stránky
Oblíbené články
Aleš Gill
Dva měsíce bez mobilu
Je lehce po půlnoci a já nastupuji do letadla do Vídně. Těším se, jak si z mobilu pustím připravený film a na vídeňském letišti budu moci po třech týdnech obstrukcí volně surfovat na vlnách internetu. Jenže mobil zůstal v Pekingu.
Aleš Gill
Kdy se z turisty stává cestovatel?
Kdo je to cestovatel? Člověk, který cestuje? A kdo je pak turista? Člověk, který chodí na horské túry? Nebo je turista člověk, který se jezdí válet na All-Inclusive do Řecka nebo Egypta? A kdo je to pak ten cestovatel?
Aleš Gill
Střípky z KLDR - Díl 14. - O korejštině a severokorejštině
Učím se korejštinu tři roky ale jsem hrozný flákač. Měsíc se učím, pak zase moc ne, pak chodím do kurzu, pak zase nic. Moc tomu nedávám. Pokusím se ale z vlastního pohledu vysvětlit, jak je to s tou "severokorejštinou".
Aleš Gill
Střípky z KLDR - Díl 13. - Severokorejský Hong-Kong
Před odjezdem z KLDR se na tři dny zastavíme ve "Speciální ekonomické zóně Rason". Dva na sobě nezávislí průvodci označili Rason za Hong-Kong Severní Koreje. Nevíme, co máme čekat. Jak se ukázalo, nic nemůže být dále od pravdy.
Aleš Gill
Na letišti dvě hodiny předem? Zbytečné?
Asi to znáte. Letecké společnosti a letiště vás vybízejí, abyste tam byli 2 hodiny předem, u dlouhých letů třeba i tři. A pak hodinu zbytečně čekáte. Jednou za čas se ale všichni spiknou proti vám, a čas zatraceně rychle běží...
Aleš Gill
Střípky z KLDR - Díl 12. - Brána jazyků otevřená
Jedním z nejlepších zážitků - a teď to opravdu nemyslím ironicky - druhé cesty do Severní Koreje byla návštěva jazykové školy v provinčním městě na východě. Narušili jsme hodinu angličtiny a mohli si popovídat s reálnými studenty.
Aleš Gill
Střípky z KLDR - Díl 11. - Chléb a hry
Největší divadelní představení na světě, největší tělocvičná estráda pro sto padesát tisíc diváků. Na třiceti představeních v průběhu jednoho měsíce se stihnou vystřídat všichni obyvatelé Pchjongjangu. A my jedeme na premiéru.
Aleš Gill
Střípky z KLDR - Díl 10. - První dojmy z druhé cesty
Tři roky uplynuly od doby, kdy jsem byl v Severní Koreji poprvé. Od té doby se hodně změnilo. Severní Korea je, jak se říká v Asii, same same, but different. Jsou ale místa a obyvatelé, kde a pro které se nezměnilo vůbec nic.
Aleš Gill
Střípky z KLDR - Díl 9. - Návrat na jinou planetu
Jsou to téměř na den tři roky, co jsem se vrátil z návštěvy Severní Koreje. Napsal jsem o své cestě ještě horkou jehlou několik článků, ale teď se chci s odstupem času rozepsat o tom, jak to tam vlastně vypadá z pohledu turisty.
Aleš Gill
Tisíc hodin v letadle
Za několik dní mě čeká osm letů v rychlém sledu. Tím posledním pravděpodobně dovrším tisícovku hodin strávenou ve vzduchu na palubě letadel. Dvaačtyřicet dní. Pro hodně cestovatelů je to normálka, někomu to ale může přijít hodně.
Aleš Gill
Do Sovětského Svazu všemi možnými způsoby
Postupně jsem navštívil většinu postsovětských zemí. Nedávno jsem si uvědomil, že jsem hranice bývalého SSSR překročil pěšky, na kole, autem, autobusem, vlakem, letadlem i lodí. Kromě podhrabání už mě moc jiných způsobů nenapadá.
Aleš Gill
Malý Berlín, vesnice rozdělená zdí
Pád berlínské zdi. Ich bin ein Berliner. Berlínská zeď je symbol rozdělení Německa, slyšeli jste ale o malém Berlíně, vesnici Mödlareuth nedaleko ašského výběžku, která byla rozdělena zdí mezi Východní a Západní Německo stejně?
Aleš Gill
North Coast 500: Skotská Route 66
Před pár lety se několi podnikavců, nebo spíše podnikatelů rozhodlo, že vytvoří na severu Skotska silnici North Coast 500, kterou si jistě budou chtít projet všichni petrolheadi a dálkoví cyklisti ze Skotska, Anglie, i přespolní.
Aleš Gill
Zajímavá místa ostrova Hokkaidó
V prvním článku z ostrova Hokkaidó jsem se zaměřil na vysvětlení naprosté odlišnosti tohoto ostrova od zbytku Japonska. V tomto článku bych chtěl přiblížit několik zajímavých míst, která jsme navštívili.
Aleš Gill
Aljaška? Sibiř? Hokkaidó!
Přijíždíme z Tokia na nádraží Shin-Hakodate. Je už pozdě večer, tma jako v ranci, náš hotel je v podstatě součástí nádraží. Ubytováváme se a jdeme spát. Ráno vycházím před hotel a nestačím se divit. Jak jsem se dostal na Sibiř?
Aleš Gill
Návštěva japonského Černobylu
Černobyl. Všichni o něm víme, někteří z nás ho prožili. Největší jaderná havárie všech dob, necelých 900 km od našich hranic. Za kopcem. Ale co Fukušima, téměř na druhé straně světa? O té toho víme strašně málo...
Aleš Gill
Změna programu vyhrazena
Jsou cestovatelé, kteří neplánují příliš dopředu a improvizují. A pak jsou tací jako já, kteří mají plán cesty jasně daný a ví, kde budou spát a co budou který den dělat. Ale občas to prostě nevyjde.
Aleš Gill
Japonský fenomén: Šinkansen
Je dost pravděpodobné, že jste o něm už slyšeli. Drahý, ale rychlý a spolehlivý. Legendární japonský vlak, vzor pro všechny světové rychlovlaky. Jaký vlastně je, jak funguje a jak se liší třeba od našich "rychlo-pendolín"?
Aleš Gill
Japonsko: poslední týdny, dny a hodiny před odjezdem
Tímto článkem bych chtěl volně navázat na rok a půl starý článek "Kuchyně individuálního cestovatele", kde jsem rozepsal fáze příprav na samotnou cestu. Teď bych se chtěl věnovat posledním týdnům, až hodinám před odjezdem.
Aleš Gill
První sníh v životě aneb "bezdomovci" na sjezdovce
Indie, to je přelidnění, chudoba, ale i s ní kontrastující vlastní vesmírný program. Lidi sem jezdí za jógou, za památkami, ale málokdy do hor. Většina místních nikdy neviděla sníh. Jak tedy vypadá takové zimní letovisko v létě?
Aleš Gill
Víte, co je to vlastně mezinárodní řidičák?
Pokud jste mezinárodní řidičák nikdy nepotřebovali, pravděpodobně máte hodně zkreslenou představu o tom, co to je a jak vypadá. Čekáte-li moderní plastovou kartičku platnou na celém světě, pak je tento článek určený právě pro vás.
Aleš Gill
České zimní Chorvatsko?
Jet si v zimě alespoň na pár dní ohřát kosti někam do tepla je jistě snem mnoha z nás. Ale kam? Jižní Evropa nám moc nepomůže, pár stupňů je sice dobrých, ale na nějaké vylehávání na pláži to není. Co se zkusit vrátit do Egypta?
Aleš Gill
Colombe Air Line - letecky v jednotném čísle
Všechny známé světové aerolinky mají jméno v množném čísle (X Airways, Y Airlines, České aerolinie...), nebo odkazují na svou početnou flotilu (Aeroflot). Nebo nic neříkající X-Air, nebo Y-Jet. Našli jsme v Africe jednu výjimku...
Aleš Gill
Lesk a bída města Lvova
Často říkám, že Lvov je nejkrásnější polské město. Jenom tak trochu zůstalo, po všech těch válkách a děleních Polska, v Sovětském Svazu, na dnešní Ukrajině. Po dvou letech jsme se tam rozhodli, opět na Nový rok, vrátit.
Aleš Gill
9 hraničních kontrol za 48 hodin
Je to 10 let co jsme vstoupili do Schengenského prostoru. Překračovat hranice bez zastavení, často bez zpomalení, nám dnes už přijde normální. V Evropě ale pořád máme Balkán, kde si můžeme připomenout, jak to fungovalo i u nás.
| předchozí | ... 3 4 5 6 7 8 9 ... | další |
