Diskuse
9 hraničních kontrol za 48 hodin
Děkujeme za pochopení.
J56a78n 75R91á96ž
Zřejmě jste nezažil jak probíhaly hraniční kontroly před rokem 89. A to i mezi státy míru a přátelství, že naprosto pohodové přejezdy tolika hranic považujete za připomenutí, jak to chodilo na hranicích dřív.
Kdyby se hraniční kontroly zaměřily jen kontroly dokladů, jsem z důvodu bezpečnosti pro jejich zavedení i uvnitř EU.
A31l52e40š 60G23i66l64l
Nezažil. Ale vím, jak to funguje třeba na hranicích mezi Polskem a Ukrajinou, a jak rád cestuju po zemi, tak si dokážu představit ledasco - viz třeba můj článek "Cesty do Mordoru" https://gill.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=390311
V82o24k51o24u36n 24V77l83a62d58i11m97i35r
Jen tak bych ounamenal, ze stejne mnozstvi kontrol jste mohl pred Schengenem zaznamenat na ani ne 50 km ze svabskeho Singen do svycarskeho Winterthuru behem hodiny.
J57i80ř47í 93H88e50r12m98á82n47e87k
Výhody Schengenu jsou přeceňovány a jeho nevýhody a rizika podceňovány.
Nejde jen o nekontrolovatelný průnik ilegálních migrantů, ale také o to, že hraniční kontroly, kromě jiného, měly za úkol bránit pašování, především drog a to, že dnes se může únosce dítěte zcela nepozorovaně dostat stovky až tisíce kilometrů.
There is no such thing as a free lunch, neboli, nic není zadarmo a ani "výhody" Schengenu nejsou zadarmo.
A malá poznámka: Kontrola dokladů je před nástupem do letadla VŽDY i když se letí uvnitř Schengenského prostoru. Což je v případě Řecka legrační, protože žádnou pozemní hranici se Schengenským prostorem nemá.
A77l95e11š 77G12i77l21l
Nezaměňovat kontrolu hraniční a kontrolu totožnosti při nástupu do letadla, to jsou dvě odlišné věci. Řecko s tím nemá nic do činění.
- Počet článků 245
- Celková karma 19,46
- Průměrná čtenost 1413x
Jsem pisálek. Baví mě psát. Baví mě psát o místech, o kterých moc lidí nepíše. Raději budu psát články o Pchjongjangu a Kábulu než o Dubrovníku a Bibione. Nejsem si jistý, jestli to po mně někoho baví i číst, ale stejně píšu. Třeba si to v důchodu po sobě jednou všechno přečtu a řeknu si: Dobrý.
Jsem rychlocestovatel. Raději nakouknu za týden do dvou zemí, než bych zůstával v jedné. Jet na pár hodin, na otočku, do Japonska, mi dává větší smysl, než do Japonska nejet vůbec.
Jsem řidič. Nerad se nechávám vozit, chci být pánem volantu nebo sedět na místě spolujezdce s mapou v ruce. Když chci vypnout, řídím. Tisíce kilometrů napříč Evropou nebo Amerikou.
Jsem optimalizátor. Umím si správně vybrat zavazadlo a pokud to není třeba, umím si odříct odbavené zavazadlo a užívat si svobodu s příručním batohem. Naopak, pokud se jede autem, není důvod si s sebou nevzít kousek domova, luxusu moderního světa - židli, chladicí box, nůž.
Jsem plánovač. Chci vědět, kam se jede, co se tam bude dělat, jíst, chci vidět mapu, šťourat se před cestou na internetu. Stejně to nakonec končí improvizací...
Jsem akční letenkář. Umím najít letenky levně, a umím se rychle rozhodnout, jestli za danou cenu a za daných podmínek chci nebo nechci letět.
Jsem extrémista. Raději pojedu do Iráku než do Španělska, raději pojedu do Severní Koreje než do té Jižní. Mám rád místa, kam nikdo nejezdí, mám rád otevřený prostor. Špicberky, Island, Saharu, Aralské jezero.