Vzhůru pod hladinu

Je to skoro rok, co jsem, společně se dvěma kolegy, začal koketovat s potápěním. Od té doby jsme hodně pokročili. Další tréninkové hodiny v bazénu pomohly odbourat problémy, které nám po první hodině nedávaly spát.

A hlavně, zjistili jsme, že to není tak složité, chce to jenom praxi. Každá hodina odjetá na kole vám dává lepší pocit stability, jistoty, a pod vodou je to stejné.

Úspěšně jsme zvládli teorii a bylo na čase absolvovat praktické zkoušky - ponory s instruktorem na volné vodě. A tak jsme vyrazili do Chorvatska, na Pag. A šlo to. Dostali jsme "řidičáky", a co dál?

Ve škole nám nikdo neřekl, jak dál. Tak trochu googlíme. Lomů, kde by potápění stálo za to, v ČR moc není. Tak jedeme do Sence, tam je voda celkem čistá a dohlednost dostačující. Máte průkaz? Máme. Tak běžte. Nikdo nic neřeší, vybavení jsme si půjčili od školy v Brně, tak snad se tady neutopíme. Neutopili, ikdyž jedna krizovka s nohou zamotanou v nějakém vlasci by tady byla. Koupíme si nože.

Vlastně si toho koupíme víc. Padnoucí oblek, vlastní oblek, je fajn věc. Kompas se ukázal jako nutnost. Zjistili jsme, že v podstatě nepotřebujeme drahý počítač, na naše krátké ponory v rozumné hloubce nám stačí hloubkoměr a hodinky. Tak si kupujeme i hloubkoměr a hodinky. A baterčičku na masku, která sice skoro nesvítí, ale jako totální nouzovka po setmění, případně abychom viděli na budíky, to stačí. Maska, ploutve... a na místě si budeme půjčovat jenom lahev, automatiku a kompenzátor vztlaku, věci rozměrné, drahé a těžké. A olova. Taky těžké.

Hlavní sezóna je pryč, v Chorvatsku je větší klid, tak jedeme do Labinu, kde je velký potápěčský kemp. A je to tam fajn. Nemusíme nikam na člun, hezká stěna na naše tréninkové ponory je hnedle vedle pláže. Snažíme se sžít s naší výbavou, a když se začnu cítit trochu jistě, beru si pod vodu opět kameru. A to jsem neměl :-), kameru jsem neuhlídal, a tak jsou následující obrázky jenom z prvních dvou lokací, tedy z Pagu a Sence. Chybami se člověk učí. Zkoušíme i noční ponor (půjčujeme si pořádné baterky), a je to taky fajn. Ale chce to znát lokalitu, orientace pod vodou je mnohem horší, a vynořit se někde pár set metrů od břehu by asi nebyla úplně sranda.

Hlavní problém je pro mě dýchání. Dýchám rychleji než velbloud pije. Mám ten vzduch prostě rád a jsem zvyklý si ho užívat plnými doušky. Mám rád, když se něco děje, a prostě se ve vodě moc hýbu. Jsem zvyklý cílit na třicet minut na kilometr při plavání, a prostě nemůžu dostat do hlavy, že bych měl plavat pomalu. A šetřit tak vzduchem. A tak musím z vody ani ne po půl hodině, kdežto můj parťák by tam ještě deset minut vydržel...

Přichází zřejmě další cestovatelská životní fáze. Po prozkoumávání Evropy za levné eurové letenky, následně průzkum vzdálenějších destinací s letenkami v akci, za chybové tarify nebo za míle, po průzkumu kontinentů autem, bude asi na čase začít hledat destinace, kde je zajímavý podmořský život.

PS: Nabízím kameru GoPro zdarma. Plave někde na hladině Jadranu. Volně k vyzvednutí.