Yellowstone den 1

Přesun vůbec nebyl náročný. Vyrazili jsme až v 08:30 a den proběhl celkem v pohodě, byť jsme najeli skoro 1000 km.

      Původně to mělo být něco přes 800, ale já zvoral hned první výjezd z dálnice a než se člověk otočí … tak jsme jeli jinudy. Asi jsme měli štěstí, protože krajina byla zase úžasná.

            Pak jsme se na hodinu a půl stavili u spolužačky Martinovy maminky Pavly v Salt Lake City. Dozvěděli jsme se moc o Mormonech, přistěhovalcích, životě v USA, viděli jsme nádherný dům, který je prý už 40(!) let starý a byli jsme vybaveni mapkami. Krom toho jsme se i naobědvali. Ještě jednou tímto Pavle děkujeme.

            Pak jsme projížděli zemědělskými oblastmi, také zajímavé a zkušenost. A v deset večer jsme konečně přistáli u Jacksonu, asi 60 mil jižně od Yellowstonu a při plechovkých pivech mohlo začít plánování na další dny v Yellowstonu.

            Ráno vstaneme a olověná mračna nevěští nic dobrého. Ani předpověď není moc dobrá. Sice asi bez deště, ale zataženo a 6°. Vyrážíme. A jak už se pomalu stává pravidlem, předpověď byla zase vedle. Udělá se polojasno, odpoledne i 10°a tak je vlastně nádherně. Ten server o počasí (Yahoo.com) prostě stále lže, naštěstí v náš prospěch. Začíná nádherný den, ale především den plný překvapení.

Pokračujeme stále dál a dál. Fotíme Soptiče a krajinu. Pak vidíme na krajnici hodně parkujících aut. Je jasné, že tam něco být muselo. Bylo. Hora masa. To jsem asi poprvé viděl ve skutečné velikosti a především v přírodě. Netušíme, že naše vzrušení je zbytečné. Čekají nás jich dále další a další kousky.

Po nějakém čase jsme se rozhodli, že si uděláme procházku do přírody. Nejlépe ne příliš frekventovanou cestu. Ale hned u silnici nás zarazila cedule, která by asi zacloumala s kdekým.

Vyměkli jsme a koupili za 50 USD protimedvědí spray. Nakonec jsme vyrazili do lesa na asi 2 km dlouhou procházku. Dle instrukcí jsme se hlasitě bavili, pokřikovali na sebe a chodili pohromadě. To je dilema. Medvědy zaplašit, nebo být zticha a dostat se k nim s příslušným rizikem? Celé to bylo docela směšné. Prošli jsme se, nikde samozřejmě nic a to bylo vše. Akorát jsme měli zaděláno v kalhotech. Ale na břehu jezera jsme našli kostru, snad losa, nebo soba? A kdo jí měl na svědomí? To už se nedozvíme.

Nicméně je čas se pomalu vracet do hotelu. Vzdáváme možnost, že medvědy uvidíme. Snad následující dny. Jedeme zpět, posádka v autě klimbá a řidič se skoro nudí. A pak to přijde. Stojí zde asi 20 aut, z toho 3 rangerů s majáčky. Rangeři na vše dohlíží a usměrňují parkování ostatních. Zastavujeme taky, protože tady musí něco být. A skutečně je!

Pod dohledem rangerů to všichni smějí pozorovat jen z dálky asi 100 metrů. Rangerky se dotazuji a je mi potvrzeno: je to skutečně grizzly a mláďata jsou prý letošní. Ta skotačí, vzájemně se dráždí a matka je postupně majestátně odvádí z našeho dohledu. Lepší zakončení dne jsme si nemohli přát.