Stejně je ten Visegrád jen taková veselá taškařice

Že prý musíme spolupracovat všichni čtyři, tedy my, Polsko, Slovensko a Maďarsko, abychom v té hrozné EU něco prosadili a ještě lépe jí to nandali.

V roce 2002 maďarský premiér Viktor Orbán prohlásil o Benešových dekretech před zahraničním výborem Evropského parlamentu: „Nebyly dobré pro 20. století a nejsou určitě dobré ani pro 21. století“. A vyslovil se pro jejich zrušení.

V reakci na toto prohlášení zrušil svou účast na tehdejším setkání předsedů vlád visegrádské čtyřky jak slovenský premiér Dzurinda, tak náš premiér Zeman.

To tenkrát prohlásil tentýž pan Orbán, kterého teď hrdě vystavuje náš pan premiér na svém předvolebním mítinku v Ústí nad Labem a ukazuje ho tam jak medvěda v cirkusu. A o kterém teď cudně mlčí tentýž pan Zeman, který dnes u nás dělá prezidenta a nadstranicky premiéra Babiše podporuje.

A že to není nic vyčichlého dokládá prohlášení státního ministra pro národnostní politiku vládnoucí maďarské strany Fidesz Árpáda Jánose Potápiho z roku 2017, kdy řekl, že Maďarsko bude usilovat o zrušení Benešových dekretů.

Pak se s Polskem poškorpíme o jeden hnědouhelný důl a předseda polské vlády z trucu na setkání premiérů vlád visegrádské čtyřky nejede, protože si nedokáže představit, že by si potřásl rukou s naším premiérem. Ani se mu nedivím. A to je už historie letošní.

Viktor Orbán doufal, že po našem vstupu do EU budou Benešovy dekrety zrušeny. My zase doufali, že EU Polsko ohledně dolu Turow umravní. Nezaznamenal jsem, že by kterýkoliv z premiérů těchto čtyř zemí nejel na summit EU, protože s něčím výhradně nesouhlasí. Například s Green Dealem.

Jsme prostě čtyři malé zemičky, které se snaží svou zakomplexovanost řešit siláckými projevy, ale jakmile je trochu špatně, okamžitě se běží schovat pod sukně mámy EU.

Nejsme schopni se dohodnout na ničem zásadním. Vezměme jednu maličkost. Když už jsme byli všichni v EU, tak mezi námi čtyřmi hranice pořád existovala. S kontrolou průkazů, zákazem turistického přecházení kdekoliv, prostě standardní, odporná hranice, jako ve 20. století. A přitom pro její existenci mezi těmito čtyřmi zeměmi neexistoval jediný důvod. Připomenu, že vnitřní hranice mezi Norskem, Švédskem a Dánskem byly zrušeny již někdy v 70. letech 20. století, ne-li dřív. A přitom Norsko není členem EU do dnes. Je to jen o vzájemné dohodě sousedů. Totéž platí pro země Beneluxu také již hluboko ve 20. století.

Až ta zlá EU nám po vstupu do Schengenského prostoru nařídila tu hranici zrušit a začala pohoda.