Srabi mezi námi

Když něco uděláš, měl by ses k tomu postavit čelem. Je to čestné a chlapské. Naše elity to vidí jinak. Naposledy byl na švestkách načapán Roman Janoušek.

Určitě s tím nepočítal. Svým autem srazil v opilosti ženu. A divil se poprvé, když byl skutečně odsouzen. Pak se divil podruhé, když musel nastoupit trest. Tak ho aspoň přerušil a požádal o zrušení, protože je na smrt nemocný. Dokonce i lékařské posudky si na to sehnal. Co asi stály? A teď se diví potřetí. Soud nařídil policejní sledování a to zjistilo že na smrt nemocný lobbista si to klidně vyrazí na kolo v teplotách kolem 30°C. Žádnou avizovanou asistenci pro první pomoc nepotřebuje. No prostě to není chlap, ale klasický simulant. A k tomu obrovský srab.

Vzpomeňme na Davida Ratha. Kličkoval, zdržoval, vymlouval se. Na to má právo. Ale když už definitivně sklapla past, tak něco drmolil o přirovnání k Miladě Horákové a svůj nástup trestu přirovnal k nástupu do koncentračního tábora. Má smysl to komentovat? Co by tomu řekli všichni ti zplynovaní? To taky není chlap. To je srab. A ještě ubohý dodávám.

Když někoho změří že překročí rychlost, tak dobře, zaplať a jeď. Houby. Správní řízení, vytáčky, protahování, odvolání. To jsou takoví malí srabi mezi námi.

To už je mi sympatičtější obyčejný zloděj aut, nebo vykradač bytů. Když ho chytnou, tak ví že past sklapla a prostě se smíří s osudem. Sice se asi nepolepší a po propuštění to bude dělat znova, ale jsem přesvědčen že ty naše elity by to dělaly též. Obzvláště kdyby jim to jejich kličkování vyšlo.

Morálnější je pro mě ten obyčejný malý zloděj, než ten pověstný bílý límeček.Ten zlodějíček je aspoň chlap. Ty bílé límečky jsou obyčejní srabi.