Sequoia park

Největší stromy na světě. O tom slyšel asi skoro každý. Ale realita je samozřejmě jiná. Představoval jsem si les plný samých obrovských stromů. Ano, les plný stromů to je, ale všech možných.

Tedy nic mimořádného. A tak jedete, stoupáte nahoru a říkáte si, krásná příroda jako v Alpách u nás, ale zase tak nic mimořádného to není. A pak to přijde. Najednou mezi ostatními stromy stojí kmen jak parní válec. Valíte oči. A jejich množství přibývá a vy začínáte chápat, že to je tedy opravdu o něčem.

            Ty největší mají průměr i 7 metrů. Výšku jak 26 patrový panelák. Stáří kolem 2500 let – ano opravdu 2500, nikoliv 250. To je prostě přírodní historie. Když ty největší vidíte, tak si musíte vzpomenout na tradiční ruské: „u nas vsjo bolšoje“. Tak to tedy tady ve vás akorát vyvolá huronský smích.

            Ale to nejlepší má teprve přijít. Nedoufal jsem, netušil jsem. Sice jsou všude varovné cedule co se týče šelem, ale říkáte si, že při tomto množství návštěvníků je nějaké potkání nemožné. Snad někde na dálku na skále něco uvidím, doufám, a teleobjektivem to vyfotím.

            „Tamhle na louce je něco hnědého. Co to je?“ Ptá se moje žena. Nevím, ale nemůže to být přeci nic jiného. Jdu blíž a fakt že jo. Medvědice a tři mláďata. Okamžitě přitahuji zoomem foťáku na maximum a fotím, co to jde, dokud neutečou, nebo nebudu nucen utíkat já. Mé obavy jsou zbytečné. Na chodníčku kolem nich chodí množství lidí a fotí a fotí. A medvědy nezajímají a nezajímají. Starají se jen sami o sebe. Zážitek na celý život.