Ruská strategie, to je vlastně co?

Mučit, mrzačit, popravovat. To u Rusů není nic nového. Nové je teď už pouze to, že se sami začínají bát. A dobře jim tak.

Po masakru v Buče byl do veřejného prostoru vypuštěn seznam všech vojáků z ruské strany, kteří byli v té době v Buče na „speciální operaci“. Najdete ho například zde. Ostatně, jak vypadá ona „speciální operace“ jsme viděli i na dalších osvobozených ukrajinských územích. Mrtví se stopami po mučení, uřezané šourky, celé pohřbené rodiny včetně 6ti-letého dítěte, mrtví se svázanými rukami. To je to, po čem volají všichni odpůrci dodávek zbraní na Ukrajinu. To by čekalo po obsazení ukrajinský národ ve svém celku. Ostatně jeden z těchto ruských pokyvovačů se na nás šklebí v současném předvolebním boji po celé republice: SPD chce mír.

Co ti ruští vojáci v Buče? Myslí si, že jsou vysmátí, že se jim v Rusku nic nestane? Ano, asi ano. Asi si to myslí. I když mnozí z nich si asi nedokáží myslet nic. Jenže, a to jim nedochází, celý svůj život se do svobodného světa nepodívají. Možná jim to při jejich omezenosti nevadí. Ostatně něco podobného jsme často slýchali i u nás: co mi to je platné, že mohu cestovat, když na to nemám? Oni nepocestují z jiných důvodů. Ale i když zůstanou smrdět v Rusku, které třeba bude i prosperovat a stále existovat, celý život se budou bát, aby se nezměnil režim a jednou na ně nedošlo.

Jejich následovníci se už poučili. Podle svědectví z osvobozené charkovské oblasti, mučitelé používali obličejové masky, případně kukly, aby je nebylo možno identifikovat. Normální prosťáčci. Dnes se vyšetří skoro vše. A čeká je celoživotní osud jako jejich předchůdce.

Věrchušce teče do bot a vyhlásila mobilizaci. A jako první dostali povolávací rozkaz ti, co proti mobilizaci protestovali. To je tedy úžasné. Sami nejvyšší současní ruští gauneři tím přiznávají, že nejde o motivované vojáky, zapálené pro věc. Jde o trest a potravu pro děla. Už vidím, jak tito „odvedenci“ s nadšením cvičí, připravují se na střet a jsou nažhaveni to těm Ukrajincům předvést. Spíš bych to tipoval na hodně velké švejkování a při první příležitosti zamávání bílým praporem a vzdání se do rukou nepřítele. Ukrajinci velmi chytře od počátku konfliktu ukazují, že zajatcům se nic nestane.

Rusko chtělo získat víc. Místo toho má desítky tisíc mrtvých, NATO se rozšířilo (ne, že by tím bylo Rusko více ohroženo, ale zase se Rusku snížil počet zemí kam může beztrestně vtrhnout), ztratilo tisíce tanků a obrněných vozidel, stovky letadel, pouští se do sebe národy na jeho hranicích, které doposud drželo na řetězu, pro několik generací bude výraz Rusko, ruština a Rus sprosté slovo a hospodářsky a technologicky se vrací do stavu minulého tisíciletí.

A upřímně řečeno – ze srdce jim to přeji.

A celé mě to inspirovalo, že jsem zase, jako každý měsíc, poslal příspěvek na účet Ukrajinského velvyslanectví, z něhož jsou prostředky používány pro výzbroj a výstroj ukrajinské armády. Udělejte to prosím též.

Číslo účtu je: 304 452 700/0300