Proč s Poláky vůbec jednáme?

Aneb takhle to dopadá, když se nerespektují rozhodnutí soudu. Všechny smlouvy jsou jen cár papíru pokud je jejich plnění nevymahatelné.

Polsko bylo odsouzeno k placení několikamilionové pokuty denně, protože nerespektovalo soudní zákaz těžby uhlí v pohraničním dole Turow. Poláci chtějí těžit, my si myslíme, že tím poškodí zdroje naší vody. A proto jsme je zažalovali.

Vzpomeňte si jak Rakousko brojilo proti našim jaderným elektrárnám. Představme si dále, že by to hnalo k nějakým soudním institucím a my bychom nakonec museli něco denně platit. To by bylo povyku a humbuku. Asi by zaznělo i něco o rakouské minulosti, jako nadvláda monarchie, fašistická spolupráce…. Jak to dopadlo? Nějak jsme se domluvili a elektrárny jedou.

Podobně my teď brojíme proti elektrárně polské. A ženeme to dál než tenkrát Rakušané. My už dosáhli toho že soud rozhodl o našem právu a povinnosti Poláků platit. A jak to dopadne? Nějak se dohodneme, dřív nebo později.

Máme tu porovnání tří zemí, kdy my jsme uprostřed. My ten problém se sousedy známe jako jediní z obou stran. Rakušané svého času nějak moudře ustoupili a my Temelín zprovoznili. Nepředvádíme totéž vůči Polsku a jejich Turowu? Nepředvádíme. Ženeme to dost na ostří nože.

Určitě se najdou hlasy, že Rakouský odpor proti jaderným elektrárnám je iracionální, zatímco u nás úbytek podzemních vod je prokazatelný. Jenže takto to vidíme my. Rakušané to viděli jinak a jinak to vidí i Poláci.

Tyto dva případy ukazují, že máme dvojí metr. Na sousedy musíme přísně, ale když jde přísně soused na nás, tak je oheň na střeše.

A teď si představme, že zvítězí rozum a s Polskem nějakou dohodu uzavřeme (podobně jako onehdá Rakušané s námi ohledně Temelína). Jenže když se nebude dohoda plnit, řekněme ze strany Polska, tak co? Půjdeme k soudu. A řekněme že zase vyhrajeme. A představme si, že Polsko pak bude na rozhodnutí soudu zvysoka kašlat, jako teď v případě pokuty. Soud, nesoud. Dnes to předvádí v praxi. A co my? Vyhlásíme Polsku obchodní válku? Nebo skutečnou? Má za takovýchto podmínek vůbec smysl uzavírat nějakou dohodu, která se může stát jen cárem papíru?

My se nakonec s polskou těžbou budeme muset smířit a to i za cenu ústupků, které nám polská strana sama nabídne. Vyskakovat si nebudeme. A Polsku se teď buď zkrátí dotace z EU, nebo z té EU vystoupí, což by zde mnozí Tomiové a jim podobní oslavovali šampaňským. Jenže pak už s námi to Polsko nebude ani jednat.

Ukazuje se, že ctění práva, dialog a respekt k soudu má vždy opodstatnění. My i Poláci jsme teď už trochu v koutku a skoro nevíme jak z toho ven. Chce to více porozumění a tolerance z obou stran. Asi jak nám to svého času předvedli Rakušané a Němci s Temelínem.