Prezident má o Kosovu jasno. Stejně jako Rusové.

Po příletu do Srbska náš moudrý pan prezident svému srbskému protějšku sdělil, že má Srbsko rád. A do ouška pošeptal, že nemá rád Kosovo.

Pan prezident samozřejmě změnil svůj názor, jak je u něj obvyklé. Ještě v roce 1999 jako premiér české vlády totiž schválil a podepsal bombardování Srbska. Tu poznámku o Kosovu ale bohužel zachytily mikrofony a když se novináři zeptali prezidentova mluvčího Ovčáčka, zda to opravdu sdělil, tak se dozvěděli jen něco v tom smyslu, že náš moudrý pan prezident má ke Kosovu tradičně negativní vztah. Tedy žádné ano, ano, ne, ne. Že by se tady někdo za své výroky styděl?

Zahraniční politiku dělá podle Ústavy vláda České republiky. A Česká republika nezávislost Kosova uznala. Prezident tedy vystupuje proti této politice. A to na oficiální návštěvě na nejvyšší úrovni. Když pražská radnice vyvěsí vlajku Tibetu, nebo starosta Prahy 6 vyjádří názor, že socha v jeho městské části, jež je jejím majetkem, by se mohla přemístit, tak se hned z Hradu spustil hnojomet o tom, že se tito pánové nemají do zahraniční politiky plést. Prezident to prostřednictvím svého mluvčího podpořil na demonstraci u té sochy, kde se mimo jiné mávalo sovětskými vlajkami. Ano, vlajkami té země, která nás tu 40 let držela pod krkem a která k nám v roce 1968 napochodovala v plné polní.

Ruský ministr kultury následně přirovnal starostu Prahy 6 k nacistickému funkcionáři. A náš moudrý pan prezident opět pomocí svého mluvčího v podstatě sdělil, že s tím souhlasí. Docela bych mu přál, kdyby se něco podobného na jeho adresu ozvalo z Kosova. Schválně co by na to říkal.

Přesně v duchu ruské politiky opět přirovnal samostatnost Kosova k anexi Krymu. Pořád mi ale žádný ruský politik, ať už z Ruska, nebo od nás, nevysvětlil, kdo tedy to Kosovo zabral, podobně, jako si Rusové přisvojili Krym.