Po covidové atomovce nás čeká atomovka potravinová

Jinak nelze zcharakterizovat zákon o tom, že velké supermarkety nad 400 m2 musí mít v nabídce minimálně 55% tuzemských potravin. Co to znamená? Možná že covid napáchal menší škody než jaké teprve přijdou.

Celé to nařízení má údajně zajistit naši potravinovou soběstačnost. Hm. Pokud máme dobré výrobce a kvalitní potraviny, tak se na trhu prosadí sami o sobě. A nejen na tuzemském, jistě i na zahraničním. Pro případ nouze a nutnosti potravinové soběstačnosti by pak stačilo jenom zakázat vývoz našich potravin.

Jenže takhle to vypadá, že naši producenti se nemohou prosadit nejen doma, ale zjevně asi ani v zahraničí, takže se jim pomůže. Svojí výrobu tím pádem zvýší, protože budou mít doma zaručený odbyt (když už se v zahraničí nechytají), ale kvalita tím půjde samozřejmě dolu, protože nebudou mít potřebu se nějak vymezovat proti konkurenci. A dá se samozřejmě očekávat i růst jejich ceny. To snad vydedukuje i student prvního ročníku střední školy ekonomické.

Pomiňme teď pomýlený argument o potravinové soběstačnosti. Někdo by mohl argumentovat, že právě podpora tuzemských producentů je důvodem tohoto zákona. A to si někdo myslí, že nějaký zemědělec Franta z Horní Dolní se tímto zákonem dostane do řetězců které mají jenom prodejny nad 400 m2? Samozřejmě ani náhodou. Ten bude nadále prodávat svému okolí, nebo na farmářských trzích. Do těch řetězců se se svou nabídkou dostanou jenom ti největší zemědělští producenti. A proč myslíte že se zákonem nadšeně souhlasil ministr Toman (agrární velkopodnikatel), ale především hnutí ANO (ne)vlastněné Andrejem Babišem, (ne)vlastnící největší potravinářské impérium v zemi?

Tradiční dovozci potravin na náš trh, jmenujme např. Španěly a Poláky, se už nechali slyšet, že to tak nenechají. Takže co nastane?

Soudní pře, ale především odvetná opatření. Takže se může lehce stát, že i ten malý vinař z jižní Moravy, který se do našich supermarketů nedostane, ale daří se mu svou kvalitní produkci prodávat byť v malém, ale přeci jen, v sousedním Rakousku, si ani neškrtne. Může se stát, že ostatní státy nás zasáhnou tam, kde to pocítíme. A tak se přidusí třeba páteř naší ekonomiky – automobilový průmysl. Stačí stanovit procentuální kvóty na prodej automobilů vyrobených v Česku např. v Německu, Francii nebo Španělsku, či Polsku. A postupně se do průšvihu dostanou i jiná odvětví hospodářství, která s potravinářstvím nemají nic společného.

Na frak dostává i Visegrádská spolupráce. Na omezování svého potravinářského vývozu jsou Poláci velice citliví.

Ale především dostává na frak volný trh v rámci EU. A to je to, o co tu SPD jde. Hodit do EU vidle. O nic jiného. Dostupnost potravin a jejich kvalita na našem trhu je jen populistická, ale naprosto ubohá záminka.