Nový prvek - programové prohlášení vlády neexistovalo

Dnes se už nemluví o tom, že se programové prohlášení neplní. Dnes se mluví o tom, že nic slíbeno nebylo. A že to stojí černé na bílém, písemně a doslova? Nebuďte naivky, jak nám sdělil premiér. 

Nevěřícně jsem zíral na dnešní rozhovor pana premiéra pro Novinky. 

Dotaz redaktorky: "Když už jsme u toho programového prohlášení vlády, slibovali jste, že bez dlouhých a neplodných diskuzí prosadíte důchodovou reformu, už je polovina volebního období. Stihnete to prosadit?"

Odpověď premiéra: "Na které straně? Hlavně upozorňuji všechny, abyste nás nekritizovali za slevy z jízdného. Máme to na první straně. Vláda zavede do roku 2018 slevy pro studenty a důchodce. (Čte z programového prohlášení vlády)."

D: "Hned nad tím máte tu důchodovou reformu, můžete si to přečíst."

O: "To je jenom preambule."

D: "Chtěla jsem se zeptat, jestli to stihnete prosadit do konce působení vaší vlády? S důchodovou reformou se nic moc neděje."

O: "Ale děje se. My jsme hlavně splnili hned v prvním roce, že jsme navýšili základní výměru důchodů na 10 procent."

Redaktorka se podivuje, že to snad nelze nazvat důchodovou reformou a po několika doplňujících dotazech se opět vrací k programovému prohlášení vlády: 

D: "Tak přečtěte to, co je na první stránce."

O: "To, co je na první stránce, je preambule."

D: "To neplatí, když je to preambule?"

O: "To je všeobecná preambule. Na straně osm je sociální politika a zaměstnanost. Mimochodem jsme dali tisíc korun navíc důchodcům nad 85 let."

Takže volební programy, programová prohlášení vlády a podobné dokumenty jsou jen cár papíru, aspoň u hnutí ANO. Upřímně řečeno, většina lidí si přečte (pokud si vůbec přečte) úvod, titulky, možná tu první stranu, která je ale jen preambule, jak nám sdělil pan premiér. Platnost nulová. 

Musím se přiznat, že toto už překonává i ono pověstné "vlevo dole" s článkem o novináři Peroutkovi. A to jsem si myslel, že to je nepřekonatelné. 

V onom rozhovoru pan premiér perlí i nadále. Plísní redaktorku, že se ptá jenom na takové věci, které se jí líbí a vůbec se neptá na věci, které se podařily. Tohle už nemá daleko k pověstnému klidu na práci, kdy nepohodlné otázky se nepřipouštěly, problémy se zamlčovaly, psát se o nich nesmělo. 

A co je na tom nejhorší? Po tomto rozhovoru určitě preference hnutí ANO opět o nějaké to procento povyskočí.