Nechci tu žít jako v koncentráku

Zavřít vlastní hranice – to tu naposled udělali komunisti. Před nimi nacisti. A dnes naše rozhodná vláda.

Je věcí svrchovanosti každého státu, koho si k sobě pustí a koho ne. Ale v momentě, kdy stát začne bránit vlastním občanům ve vycestování, tak je to už nástup diktatury. Pokud mi sousední Polsko, Německo … řekne, sorry, ale my tě u sebe nechceme, je to naprosto v pořádku. Pokud mi ale vlastní stát řekne, ty do toho Polska, Německa... nepojedeš, tak je to omezování mé svobody, proti kterému se (ještě) můžeme ohradit.

Nejde jen o turisty, jde i o návštěvy příbuzných a přátel, může jít o setkání stejných sběratelů a mnoho dalšího. Ale především někdo chce vyjet třeba za prací nebo za studiem. A půl roku se nevrátit, nebo rok, nebo dva, nebo nikdy. Bránění mu v tom tu už bylo. Říkalo se tomu železná opona.

Stát má plné právo mě po návratu v rámci zákonů šikanovat. Může mi nařídit povinné lékařské vyšetření, může mi nařídit karanténu. Ale prostě mi nemůže bránit ve vycestování. To smrdí.

Poslechněte si vyjádření ohledně cest našich lidí do zahraničí od našich nejvyšších.

Náš pravdomluvný a upřímný pan premiér: „Nevím, kam by šli, protože u nás je bezpečno před virem i po viru, vždycky bude u nás bezpečno a teď bych doporučoval všem, aby zůstali v České republice.“ A dodává: „Potřebujeme se soustředit na náš cestovní ruch tady u nás doma...“ To má pravdu. Ale ti zahraniční klienti jsou mnohem solventnější než ti čeští. A po současném zaříznutí hospodářství se ty nůžky rozevřou ještě více.

A co na to náš moudrý a láskyplný pan prezident? „Já sám trvale zastávám názor, že by hranice měly být uzavřeny rok, nikoliv dva roky, a to proto, aby výjezd nevyvolal vlnu epidemie, což se může stát, zejména když vyjíždíte do zemí, kde ta epidemie ještě neskončila, nu a doporučuji lidem, aby vychutnali krásy české krajiny na své dovolené.“

K tomu snad jen už pro doplnění, aby to panoptikum bylo kompletní slova Gustáva Husáka, který se po krátkém otevření hranic koncem 60. let v rámci Pražského jara zasadil o jejich opětovné zadrátování: "Hranice nejsou korzo, aby se tam kdekdo procházel."
Ne pánové. Tato vyjádření smrdí. To o té dočasnosti jsme slyšeli už mnohokrát. Je mou zodpovědností kam pojedu, jak tam pojedu a na jak dlouho tam pojedu. A je jenom na cílové zemi, jestli mě tam vpustí, nebo ne. Moje vlastní zem mě nemá co omezovat.