Kdo si ještě vzpomíná na kauzu Nikulin?

To je ruský hacker, kterého jsme vydali do USA a teď za to platíme. Takže jsme to celé vlastně zkazili.

Tehdejší ministr spravedlnosti Robert Pelikán rozhodl jaksi narychlo. Dá se říci že v době jednání našich soudů nechal Nikulina eskortovat do USA. Šlo o to, že o jeho vydání požádalo i Rusko. A aby to bylo složitější, tak Nikulin u nás zažádal o politický azyl. Později se ukázalo, že takovou žádost by mohl podat pouze jako ochranu před svou domovinou, tedy Ruskem, a nikoliv USA, a tudíž žádost byla bezpředmětná, ale řízení v té době běželo.

Na Roberta Pelikána vyvíjel nevybíravý tlak náš moudrý pan prezident, který chtěl aby byl Nikulin vydán do Ruska. Protože Robert Pelikán tušil komplikace, rozhodl o vydání co nejrychleji a jakmile to jen trochu šlo. Následně věděl, že pomstychtivý stařík z Hradu to jen tak nenechá a tak radši skončil v politice.

Na Roberta Pelikána byla za vydání do USA podána Alenou Vitáskovou žaloba, která byla zamítnuta.

Později naše soudy obdržely žalobu od Nikulina, který byl v mezidobí v USA odsouzen na 7 let za hackerství, na náhradu škody za nezákonný postup na 1,5 milionu Kč. Vyplaceno bylo 250 tisíc, o zbytek se chce Nikulin dále soudit.

Naskýtají se dvě otázky:

1. Chtěl by Nikulin odškodnění i kdyby byl narychlo vydán do Ruska?

2. Kdyby nebyl tlak hlavy státu, nemuselo se nikam spěchat. Nemělo by tudíž toto odškodnění platit naše božské hradní východní sluníčko? Ušetřit by se dalo třeba kdyby se nenakupovaly pivní kelímky na svíčky.