Dobrých zpráv není nikdy dost

Ceny paliv klesají, plynu je po Evropě tolik, že kolem ní dokola krouží tankery s tekutým plynem a nemají ho kde složit. A k tomu několik poťouchlostí z ruské říše zla.

Nevím kdo vyhodil do vzduchu plynová potrubí Nord Stream, ale udělal dobře. Rusko se na válku připravovalo dlouho dopředu. Skoupilo po Evropě kapacitu v zásobnících a postaralo se o to, aby zásobníky byly prázdné. A pak udeřilo na Ukrajinu.

Evropa přešlapovala, ale výpadek Nordstreamů jí donutil reagovat velmi rychle. Ani největší optimista nedoufal, že za něco málo víc než za půl roku od začátku ruské války bude Evropa na ruském plynu závislá už pouze z necelých 20%. A na ruskou notu už nikdy nenaskočí, ať to celé skončí jak chce. Ukazuje se síla ekonomik evropských zemí.

A to máme ještě velkou zálohu. Zásoby břidlicových plynů v Evropě jsou největší na světě. Ono, kdyby bylo opravdu zle, tak ti zelení ekoteroristé dostanou přes papuli a máme kde brát.

Maďarsko tak nějak po těch Rusech pošilhávalo a myslelo si, že regulací cen a hospodářství to doma vyřeší. Nevyřešilo nic. Inflace je rekordní a regulace samozřejmě vedla k nedostatku. Takže k regulaci by buď musel přibýt přídělový systém, nebo by došlo ke zhroucení. Tak se regulace z minuty na minutu zrušila a nastal ropný šok, kdy cena vyskočila okamžitě o desítky procent nahoru. Ale bát se nemusí, ona se zase rychle srovná s okolními státy. To je totiž výhoda společného trhu.

To bylo škarohlídů o tom, že sankce proti Rusku jsou nesmyslné. A hle. Už zde máme první oblasti Ruska, kde se začínají tisknout potravinové lístky. Tady nemluvíme o frontách přes noc se spacákem na auto, nebo zájezd na Krym (:-)). Tady mluvíme o regulérním přídělovém systému, ke kterému se zřejmě v Rusku schyluje. Takový přídělový systém byl u nás například za války a trval až do roku 1953. Na Kubě je do dnes. Můžeme jen doufat, že už to konečně přinutí Rusy na nějaký antiválečný tlak zezdola. A když ne, tak jim to škodolibě přeji.

A nakonec Ukrajinci. Ti už jsou asi (nepotvrzeno) schopni zasahovat cíle v hloubi ruského území, několik stovek kilometrů. A zjevně vlastními zbraněmi, protože na tohle jim nikdo ze zahraničí munici neposkytne. V celé té válečné vřavě je pak osvěžující prohlášení ukrajinského ministra zahraničí, který chce Rusku rád poskytnout bezpečnostní záruky, které tak požaduje, výměnou za to, že se vzdá jaderných zbraní. Vzpomeňme si, jak Rusko v roce 1994 podepsalo Budapešťské memorandum kde Ukrajině zaručuje bezpečnost a územní celistvost výměnou za to, že se vzdá jaderných zbraní.

A v Miláně uvedli Ruskou operu. Dokonce to přenášela i jedna naše televize. Chudáci dezoláti. Teď nemohou křičet, že se zakazuje ruská kultura. Co s tím podniknou? Předpokládám, že budou křičet, že nemohou křičet, protože z nich má každý tak akorát legraci.